Článek
I když každý v politice fandí někomu jinému, když se bavíte o problémech běžného života, naprostá většina lidí se shodne na tom, co by pomohlo.
Starostové jsou zavaleni dalšími povinnostmi od státu, povolit nějakou stavbu trvá pořád déle a déle. Většina problémů České republiky nevzniká proto, že bychom měli málo nápadů, špatné lidi nebo nedostatek peněz. Často vznikají proto, že nedokážeme věci dotahovat do konce. Místo řešení přidáváme další pravidla, další razítka, další procedury a další politické spory, které často vůbec neřeší to, co by reálně v některých oblastech pomohlo. Český stát dělá příliš mnoho věcí, které lidem nepomáhají, a některé důležité věci naopak neumí udělat dostatečně rychle a efektivně.
Právě proto si myslím, že česká politika dnes nepotřebuje další revoluci ani další ideologickou válku. Nepotřebuje další pokus rozdělit společnost na dva nesmiřitelné tábory ani klasický politický přístup postavený na představě, že všechno, co bylo v minulém volebním období, bylo špatně. Potřebuje začít znovu brát vážně svou základní úlohu. Sloužit lidem a vytvářet podmínky, aby země fungovala. Když dnes totiž mluvím s lidmi napříč republikou, slyším od nich překvapivě podobné věci bez ohledu na to, koho volí. Mladé rodiny řeší dostupnost bydlení, rodiče kvalitu škol, senioři dostupnost zdravotní péče, podnikatelé složitost státu a nedostatek předvídatelnosti a starostové nemožnost rychle budovat infrastrukturu. Prakticky nikdo po politicích nechce další hádky a rozdělování společnosti na ty hodné a ty špatné. Většina lidí chce normálně fungující zemi.
Možná právě tady je největší problém současné politiky. Začala si plést aktivitu s výsledkem. Máme více vystoupení, více marketingu, více sociálních sítí a více politických konfliktů. Lidé i na základě toho často ztrácejí víru v budoucnost a v pocit, že se věci mohou pohnout dopředu. Politika přitom není divadlo a nemá být soutěží o nejchytřejší slogan ani o nejostřejší výrok. Politik by měl být hodnocen podle toho, co po něm zůstane. Funguje zdravotnictví lépe než před několika lety? Zrychlila se výstavba? Jsou veřejné finance v lepším stavu? Pohnuli jsme se v bydlení, školství nebo infrastruktuře? To jsou podle mě otázky, které mají smysl, a sám si je během celého svého politického angažmá opakovaně kladu. Politik by zároveň měl být schopen na konci svého působení říct, co chtěl změnit, co se mu podařilo a kde naopak neuspěl.
Nevěřím a nikdy jsem nevěřil ve všemocný stát, který bude řídit každý detail života občanů. Věřím ve schopné a odpovědné lidi, kteří chtějí pracovat, podnikat, vychovávat děti a budovat svou budoucnost. Úlohou státu není jejich život organizovat. Má vytvořit férové a předvídatelné prostředí, chránit pravidla a zbytečně lidem nepřekážet. To ale rozhodně neznamená stát, který je slabý. Naopak, tam, kde je stát potřeba, musí fungovat lépe než dnes. Musí zajistit bezpečnost, budovat infrastrukturu, garantovat dostupné zdravotnictví, kvalitní vzdělávání a dlouhodobě udržitelný důchodový systém. A musí také umět hospodařit s penězi, které od lidí vybírá. Rozumné hospodaření a investice do budoucnosti nejsou dvě věci, které stojí proti sobě.
Stejně důležité je přestat přemýšlet pouze v horizontu jednoho volebního období. Země, která chce být úspěšná za deset nebo dvacet let, nemůže řešit jen dnešní problémy. Musí investovat do infrastruktury, energetiky, bydlení, vzdělání, vědy, inovací i regionálního rozvoje. Musí vytvářet prostředí, ve kterém budou chtít mladí lidé žít, pracovat, zakládat rodiny a podnikat právě tady, doma. Některá rozhodnutí přitom nikdy nebudou populární. Politik ale nemůže být odpovědný jen za to, co se lidem dobře poslouchá dnes. Musí být ochoten nést odpovědnost i za rozhodnutí, jejichž výsledky přijdou až za mnoho let.
Právě z těchto důvodů jsme v hnutí Naše Česko představili Desatero pro fungující Česko. Neberu ho jako další seznam slibů ani jako programovou brožuru, kterých už česká politika zažila dost. Je to pro mě spíš připomenutí několika základních principů, podle kterých já i členové našeho hnutí chceme dělat politiku. Osobní odpovědnost, důvěra v lidi a jejich práci, rozumné hospodaření, investice do budoucnosti, bezpečnost, silné regiony a schopnost spolupracovat na věcech, které jsou důležitější než jedno volební období. Neříkáme tím, že jsme našli jednoduchý návod na všechny problémy České republiky, protože takový návod neexistuje. Říkáme tím, podle jakých principů chceme politiku dělat a podle čeho také chceme být jednou hodnoceni.
Česká republika je země, která má úspěšné firmy, silné regiony a obrovský potenciál. Potřebujeme ale fungující stát, který dokáže využít to, co už v této zemi máme, a politiku, která bude mít odvahu dělat i věci, jejichž výsledek nepřijde hned. Takovou, která nebude měřit svůj úspěch podle toho počtu lajků na sociálních sítích a soubojů s politickými soupeři, ale podle toho, co po ní v Česku skutečně zůstane.
