Článek
Přinesli jsme jim perfektní řešení. Levnější. Rychlejší. Bezpečnější.
A oni řekli: „Díky, ale my to takhle neděláme.“
Stál jsem tam a nedokázal pochopit, co se právě stalo. Měli jsme fakta. Měli jsme data. Měli jsme důvody. Jenže oni měli něco silnějšího - představu, jak se věci dělají.
A v tu chvíli mi to došlo: fakta nejsou dost. Ne, když jdou proti tomu, čemu věříme, co známe, co je nám důvěrně blízké. Ne když jdou proti kultuře.
Kultura jako neviditelný filtr
Kultura je jako filtr, který nám sedí na očích - jen o něm nevíme.
Všechno nové, co slyšíme, porovnáváme s tím, co už „víme“. A když to nesedí? Mozek to často prostě odmítne.
Ne protože bychom byli hloupí. Ale protože nechceme být vytrženi z rámce, který nás drží pohromadě.
Zažil jsem to opakovaně - ve firmách, ve školách, úřadech, neziskovkách.
A pokaždé jsem pochopil, že nestačí přijít s lepším plánem. Musíš pochopit jazyk, hodnoty a zvyky těch, ke kterým mluvíš.
A co s tím?
Naučil jsem se být trpělivější. Nevykládat fakta jako zbraně. Spíš jako pozvání.
Začal jsem víc poslouchat. Víc se ptát:
- Co lidé opravdu chtějí chránit?
- Čeho se bojí, když se mluví o změně?
- Co jim změna bere, i když jim něco dává?
Díky tomu vzniklo pár projektů, které se snaží najít rovnováhu - mezi respektem k tradici a odvahou inovovat. Projektů pod hlavičkou eKultura.
Ale o těch jindy. Dnes chci jen říct:
Kultura není problém. Je to klíč.
Kultura není něco, co máme „překonat“, když chceme zavádět novinky.
Naopak - je to brána, kterou musíme projít. Jinak se budeme pořád jen točit v kruhu.
Takže až příště budete mít skvělý nápad, zkuste se nejdřív zeptat:
„Jak to zapadá do jejich světa?“
Ne jen „Jak to dává smysl mně.“
A třeba se tím otevřou dveře, které by jinak zůstaly zavřené - bez ohledu na to, jak dobré máte v ruce karty.
