Článek
Nová kniha Jiřího Klečky Černý kos odhaluje, jaké to je nést si z minulosti břemeno, které nelze jen tak odložit. Hlavním protagonistou je muž, jenž v dětství zažil nepopsatelné hrůzy – a nyní se zdá, že děsy, které považoval za dávno pohřbené, znovu vyplouvají na povrch. Jiří Klečka patří mezi velmi plodné autory, přesto je Černý kos první knihou, kterou jsem od něj četl. A s klidem mohu říct, že rozhodně ne poslední.
Jak uvádí anotace: venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostává zprávu, která ho nečekaně vrací zpět do minulosti. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho pojí temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec – Romanův žák. Je to jen náhoda, nebo se začíná znovu odehrávat noční můra, kterou kdysi společně přežili?
Promyšlená skládačka
Román Černý kos mě zaujal už od prvních stránek. Ne snad tím, že by čtenář okamžitě rozuměl všemu, co se děje – právě naopak. Autor zpočátku pracuje s útržkovitými informacemi a náznaky, díky nimž čtenář chvíli lehce tápe a skládá si obraz událostí sám. Jakmile se však příběh rozběhne naplno, jednotlivé motivy a souvislosti do sebe začínají postupně zapadat. Výsledkem je promyšlená a přesně vystavěná mozaika, která v závěru do sebe zapadá s přesností hodnou dobře napsaného thrilleru.
Celou knihou se táhne silná, místy až tísnivá atmosféra. Klečka buduje napětí velmi promyšleně – nikoli přehnanou akcí nebo lacinými šoky, ale trpělivě, s citem pro detail a gradaci. Výsledkem je syrový a psychologicky působivý příběh, který víc než na hrůzu sází na vnitřní neklid, potlačené vzpomínky a nevyslovené obavy. Atmosféra je temná, pošmourná a občas až mrazivá, aniž by však sklouzla k hororové přepjatosti. Černý kos je v jádru komorní drama o vině a paměti, nikoli o laciných lekačkách, které navíc pracuje s nelehkým tématem.
Téměř bez chyb
Zásadním pilířem románu jsou jeho postavy. Jsou uvěřitelné a dobře psychologicky propracované. Nejvýraznější z nich je bezpochyby hlavní hrdina Roman – muž, který se celý život snaží žít s traumatem z dětství, které jej poznamenalo víc, než by si byl ochoten přiznat. Autorovi se podařilo hlavního protagonistu vykreslit tak, že působí nesmírně autenticky. Je to člověk, který se s minulostí nevyrovnává hrdinsky, ale spíše nejistě a opatrně – a právě v tom je jeho síla.
Černý kos je opravdu povedená kniha, přesto jsem během četby narazil na několik drobných výhrad. Občas jsem měl pocit, že autor příběh lehce natahuje, což mělo za následek kolísání tempa. Některé pasáže by si zasloužily svižnější střih, aby vynikla síla klíčových scén. Také jsem postrádal o něco výraznější momenty překvapení – nikoli proto, že by byl děj předvídatelný, ale protože mu občas chybělo něco, co by čtenáře skutečně vyvedlo z rovnováhy. Zkrátka více dramatických zvratů by knize jistě neuškodilo. Přesto všechno je Černý kos silný, působivý a velmi napínavý román, který ve mně zanechal hluboký prožitek. Oceňuji nejen atmosféru a práci s postavami, nebo silné téma, kterému se kniha věnuje, ale také drobné detaily, které dokreslují celkový dojem. Třeba zapojení Beatles do celého příběhu je skvělé.
Kniha roku? Uvidíme
Pokud stále váháte, zda se do Černého kosa pustit, mohu tuto knihu s klidným svědomím doporučit. Jiří Klečka napsal temný, promyšlený a lidsky velmi silný příběh, který ukazuje, že minulost má schopnost vracet se. A často právě tehdy, kdy to nejméně čekáme. Autor se navíc nebál otevřít těžké téma, jako je pedofilie a zneužívání dětí, a dokázal jej zpracovat citlivě, bez laciného šokování či zbytečné explicitnosti. I díky tomu považuji Černého kosa za jeden z nejvýraznějších titulů letošního roku. Já jsem byl s knihou opravdu velmi spokojený. A co víc – kniha mě nalákala i na autorovu starší tvorbu. A to vždy dobré znamení.
HODNOCENÍ: 9/10
