Článek
Máte-li rádi drsnější a temnější fantasy, mám tady pro vás knihu Děs z hlubin. Jedná se o první díl série Kroniky Lučných vrchů, za kterou stojí spisovatel Zbyněk Moravec. Ten už má na kontě několik titulů, pro mě osobně je to však první setkání s jeho tvorbou. A nutno říct, že velice příjemné. Byť bych knize mohl ledacos vytknout, příjemně se mi trefila do vkusu. Ať už samotným světem, v němž se odehrává, nebo ponurou atmosférou, která sálá z každé stránky. Ale nepředbíhejme.
Kniha nás zavede do Lučných vrchů, prastarého kraje, kde se podle samotného autora snoubí divukrásné se strašlivým. A já mu musím dát za pravdu. Hlavním hrdinou je mladý válečník Ctiš, který po tragédii ve své rodině přebírá vládu nad panstvím. Když nalezne legendární Jarupěňův meč, otevírá se před ním cesta k ovládnutí celých Lučných vrchů. Jenže o moc musí soupeřit s dalšími vladyky a zdejší jeskyně ukrývají mnohem víc než jen poklady. Už samotné základy příběhu tak slibují pořádnou dávku dobrodružství, intrik a nebezpečí.
Musím říct, že hned od prvních stran je to opravdu síla a autor vám záhy ukáže, že tohle nebude čtení pro slabší povahy. Vyprávění je místy pořádně drsné a s hrdiny se rozhodně nemazlí. Příběh je rozdělen do několika částí a vyprávěn z pohledu více postav, díky čemuž čtenář poznává zdejší svět z různých úhlů. Nechybí napětí, akce, zajímavé zvraty ani nečekané momenty, které dokážou pořádně překvapit.
Vypíchnout musím především samotný svět, který je temný a nelítostný, ale zároveň nesmírně zajímavý. Nechybí v něm magie ani nadpřirozené síly a celkově se autorovi daří vytvářet ponurou atmosféru, která se k podobnému typu fantasy skvěle hodí. Člověk má při čtení pocit, že za každým rohem může číhat něco nepříjemného a že bezpečí rozhodně není samozřejmostí.
Na knize je ovšem trochu znát, že jde o začátek série. Spousta věcí je zatím spíše nastíněna a čtenář se musí nejprve seznámit s fungováním zdejšího světa, jeho obyvateli i jednotlivými reáliemi. To samozřejmě občas vede k tomu, že se v dění tak trochu ztrácíte a ne vždy je úplně snadné se zorientovat. Naštěstí vzadu najdete seznam ras a národů, který vám počáteční rozkoukávání alespoň trochu usnadní. Přesto bych ocenil, kdyby některé pasáže byly o něco přehlednější a autor čtenáři dopřál více prostoru, aby se ve všem zorientoval.
Pochválit naopak musím autorovu schopnost vyprávět barvitě a používat jazyk opravdu s citem. Právě díky tomu má kniha osobitou atmosféru a jednotlivé scény dokáže podat tak, že si je snadno představíte. Malou výtku mám ale tradičně ke jménům. Až někdy napíšu vlastní fantasy, slibuju, že použiju normální jména! Tady to opět bylo něco a mým favoritem na hodně dlouho zůstane Silomír. Každopádně jde spíše o mou osobní slabost než o skutečný nedostatek, takže chápu, že většina čtenářů s tím nejspíš nebude mít sebemenší problém. Co se postav týče, ty jsou vesměs dobře napsané a dokážou si získat čtenářovu pozornost, přestože některé z nich zatím nedostávají tolik prostoru, kolik by si možná zasloužily.
Přiznám se, že jsem ze čtení Děsu z hlubin v podstatě spokojený. Kniha má své nedostatky, především občasnou zmatečnost, a místy bych se nebál trochu škrtat. Ve výsledku však jde o zábavné, pořádně drsné a velmi napínavé fantasy, které se může pochlubit zajímavým světem, osobitým jazykem a neobyčejnou atmosférou. Přes počáteční obtíže s orientací jsem si čtení užil a kniha mě dokázala vtáhnout do svého ponurého světa. A to je pro mě nakonec nejdůležitější. Jsem proto přesvědčený, že se v budoucnu rád pustím i do dalších dílů a zjistím, kam mě Zbyněk Moravec zavede příště.
HODNOCENÍ: 7/10
