Hranice: Druhý díl zábavné fantasy série Poslední život

Nedávno jsem recenzoval fantasy Parchant, které mě dostalo hlavně svým světem, postavami a chytře vystavěným dějem. Teď se mi do rukou dostalo pokračování s názvem Hranice a musím říct, že jsem do něj naskočil s chutí. Druhý díl totiž navazuje přesně tam, kde ten první skončil, a rozvíjí příběh i celý svět ještě víc.

Hlavní hrdina Max Renard se tentokrát vydává na samotnou hranici, aby odhalil tajemství Stínů. Ti jsou už dlouho předmětem nekonečných sporů mezi učenci. Klerici tvrdí, že jde o kletbu seslanou bohy, filosofové v tom naopak vidí požehnání a nový milník v lidském vývoji. V jednom se ale shodují – Stín jednou pohltí celý svět a změní ho k nepoznání. Mágové se na věc dívají jinak: neřeší původ ani smysl Stínu, ale přijímají ho takový, jaký je. Se všemi jeho hrůzami i zázraky. Navíc se po staletí snaží jeho moc ovládnout a využít ji pro sebe, a právě proto se Max vydává na tuhle nebezpečnou cestu.

Na rozdíl od Parchanta mě Hranice vtáhla hned od prvních stránek. Zatímco v prvním díle Max spíš tápal, poznával svět kolem sebe i sám sebe, tady už působí jako zkušený hráč, který ví, co chce, a umí toho využít. Má obrovskou moc, ale navíc je i chytrý taktik, takže se příběh neomezuje jen na akci, ale nabídne i intriky a zákulisní hry. Díky tomu působí celé dobrodružství mnohem pestřeji a napínavěji.

Druhý díl je celkově akčnější a dobrodružnější. Poznáváme nové světy, nové postavy a spoustu zajímavostí, které tenhle temný, ale fascinující svět zase víc rozšiřují. Vyprávění je svižné a čtivé, příběh odsýpá a pravidelně přichází se zvraty, takže není šance se nudit. Autor se navíc nebojí ukázat i drsnější stránku věci, a právě to dodává knize šťávu.

Co se mi na sérii Poslední život líbí, je ta kombinace originálního prostředí a uvěřitelných postav. Max není jen obyčejný hrdina s velkou mocí – je to chlap, který umí přemýšlet, má své chyby a občas se chová víc jako darebák než jako spasitel. Díky tomu působí opravdově a baví mě sledovat, kam ho autor posune dál. Stejně tak vedlejší postavy mají vlastní motivace a nejsou jen do počtu.

Když to shrnu – Hranice se povedla. Navázala na vysokou laťku, kterou nastavil první díl, a v některých ohledech ji dokonce překonala. Dostanete akci, napětí, intriky, zajímavé postavy i svět, který má hloubku a pořád dokáže překvapovat. Já jsem se u čtení bavil od začátku až do konce a musím říct, že série mě pořád drží. Už teď jsem zvědavý, co přinese třetí díl Krevní pouta, který už vyšel u nakladatelství Fantom Print. Pokud hledáte svižné a zábavné fantasy, rozhodně doporučuju dát Poslednímu životu šanci.

HODNOCENÍ: 9/10