Článek
Přiznám se, že nemám moc rád knižní série. Obzvlášť ty dlouhé. Problémem totiž bývá, že se v nich začne všechno opakovat, postavy postupně vyčpí a z příběhů se pomalu vytratí veškeré kouzlo. Když se tak nad tím zamyslím, aktuálně čtu vlastně jen dvě takové série a obě vycházejí u nakladatelství Mystery Press. Tou první je série s Davidem Rakerem, neohroženým hledačem pohřešovaných lidí, která už podle mě pomalu začíná trpět neduhy, které jsem popsal výše. A pak je tady série se zvláštní agentkou FBI Nikki Huntovou, která má naopak stále co nabídnout. Ba co víc, zatím poslední díl by se dal považovat za vůbec nejpovedenější. Nese název Její poslední slza a právě o něm si povíme v následující recenzi.
Knihy americké spisovatelky Stacy Green, v nichž hlavní roli hraje ostřílená a velice sympatická agentka FBI Nikki Huntová, u nás vycházejí už od roku 2023. Doposud jsme se dočkali sedmi dílů, přičemž za pár dní se můžeme těšit na osmý, který bude podle slov autorky tím nejzvrácenějším. Ale nepředbíhejme.
Její poslední slza vypráví o dvou sestrách, Abby a Thee, které během ohňostroje pořádaného na počest Dne dřevorubců beze stopy zmizí. Okamžitě je jasné, že nejspíš půjde o únos. Celou situaci navíc komplikuje skutečnost, že Thea trpí cukrovkou, a čas tak hraje proti všem zúčastněným. Nikki Huntová se proto okamžitě pouští do pátrání po neznámém únosci. Dívky byly naposledy spatřeny, jak míří k dokům ve společnosti někoho, koho podle všeho musely znát. Na tuto stopu se upne i Nikki poté, co zjistí, že matka děvčat Britney Walkerová před deseti lety utekla od Theina manipulativního otce. Jenže vzápětí se přihlásí svědek, který tvrdí, že během oslav zahlédl chlapce držícího Theinu růžovou kabelku. Jak má ale agentka hocha najít, když někdo přímo v jejím týmu dělá všechno pro to, aby jeho identitu udržel v tajnosti?
Jestli této sérii nelze něco upřít, pak je to její chytlavost a čtivost. A tady to platí dvojnásob. Už od prvních stránek je Její poslední slza neskutečná a zatraceně napínavá jízda. Zdánlivě jednoduchý případ se během chvíle mění ve spletitý chuchvalec nejrůznějších náhod, falešných stop a lidí, kteří se za každou cenu snaží pohřbít vlastní minulost. Čím hlouběji se Nikki do případu noří, tím více otázek se objevuje a tím méně je jasné, komu se vlastně dá věřit.
Na své si samozřejmě přijdou fandové samotného policejního vyšetřování, na které je tady už tradičně kladen velký důraz. Nečekejte však žádné zdlouhavé popisy policejních procedur, které by příběh zbytečně brzdily. Autorka sice zabíhá do detailů a snaží se, aby vyšetřování působilo realisticky, přesto ani na okamžik nenudí.
Pochválit musím už tradičně také tempo, které kniha má. Příběh příjemně plyne, nemá téměř žádná hluchá místa a navíc disponuje sympatickým rozsahem čítajícím necelých dvě stě padesát stran. V kombinaci s tím, že knihy s Nikki Huntovou nejsou zbytečně složité, ale zároveň jsou dostatečně propracované, jde o ideální záležitost na jedno volné odpoledne.
Co se týče postav, tady je vše v naprostém pořádku. Po všech stránkách jsou dobře zpracované, působí vcelku přirozeně a uvěřitelně a dobře se s nimi tráví čas. Po sedmi knihách už navíc člověk Nikki i její okolí poměrně dobře zná, takže návrat mezi staré známé působí příjemně a nenuceně. Zároveň však nemám pocit, že by postavy přešlapovaly na místě nebo že už by neměly co nabídnout.
Jediným neduhem, na který jsem narážel už minule, zůstává skutečnost, že se hrdinové místy snaží působit až nepřirozeně empatickým dojmem. V tomhle ohledu bych malinko ubral, protože některé situace pak vyznívají až příliš sluníčkově, což se k jinak poměrně vážnému příběhu ne vždy úplně hodí.
Ve výsledku je to však asi jediná výraznější vada na kráse a já můžu s ledovým klidem říct, že tahle série si stále drží laťku zatraceně vysoko. Ba co víc, Její poslední slza je pro mě zatím vůbec nejpovedenějším dílem. Hledáte-li příjemné, napínavé a dobře zpracované krimi, neměla by vás tahle kniha, potažmo celá série, rozhodně minout. Nutno ovšem dodat, že pokud jste fanoušky skutečně mrazivých a syrových thrillerů, které vás psychicky vyždímají a ještě několik dní vám nedají spát, bude na vás Nikki Huntová nejspíš trochu čajíček. Přesto bych ji rozhodně nezatracoval. Její síla spočívá někde jinde – v čtivosti, sympatických postavách, svižném tempu a případech, které vás dokážou spolehlivě udržet u knihy. Já jsem byl každopádně opět spokojený a už teď se nemůžu dočkat pokračování nazvaného Jezero kostí, které vychází už 5. října.
HODNOCENÍ: 9/10
