Článek
Čekání je u konce. Před několika dny spatřila světlo světa dlouho očekávaná deska Songs Of A Lost World a ze všech koutů světa se ozývají první nadšené ohlasy. Není divu, protože jde o skutečně mistrovský počin. The Cure na své čtrnácté studiové desce přinášejí osm výtečných skladeb, které posluchače vtáhnou do svého světa a přimějí je k zamyšlení. Za veškerou hudbou a texty stojí frontman Robert Smith, který se rovněž podílel na produkci a míchání desky, a na desce otiskl svůj nezaměnitelný rukopis.
Soundtrack k deštivému počasí
Deska vás vtáhne od prvních vteřin, kdy se rozezní úvodní tóny skladby Alone. Pomalé tempo této úvodní písně nastavuje náladu celého alba. Atmosférické, melancholické, plné hlubokých emocí a neuspěchaných hudebních přechodů, to vystihuje desku asi nejlépe. Zvuk je vrstvený a bohatý, takže posluchač má pocit, jako by se ponořil do husté, sonické mlhy, ze které se pomalu vynořují nové a nečekané detaily.
Zbylé skladby na albu se nesou ve stejném duchu: pečlivě budovaná gradace, jemné a táhlé plochy, které posluchače obklopují, a poklidné melodie, které dávají prostor zasnít a zamyslet se. Každá skladba přináší svůj vlastní příběh a nuance, ale všechny sdílejí typický rukopis The Cure. Zadumané texty, hluboký emotivní náboj a charakteristický zpěv Roberta Smithe, který svou expresivitou dodává hudbě další vrstvu. Zastavit se musím u jeho hlasu. Ten totiž jakoby odolával zubu času a i po několika dekádách zní stále ohromně. A to i na živo.
Čekání stálo za to
Během poslechu alba Songs Of A Lost World se posluchač ocitá v prostoru, kde se čas zdánlivě zastavil a kde se dá ztratit ve zvucích a náladách. Zkrátka klasičtí The Cure.
I když se album z velké části nese na melancholické vlně, nechybí mu momenty, které překvapí svěžími prvky a originálním přístupem, jež dokazují, že The Cure i po tolika letech dokážou inovovat, a přesto zůstat věrni svému jedinečnému stylu. Trvalo to dlouhých šestnáct let, ale to čekání stálo rozhodně za to.
