Článek
Zabrousíte-li alespoň sem tam do vod science fiction, určitě jste už narazili na edici Jiné světy, v rámci níž vycházejí u nakladatelství Epocha opravdu zajímavé sci-fi kousky. Zatím posledním z nich je kniha Ve stínu Jupitera, kterou napsal L. B. Arling. Vydáte se v ní spolu s posádkou lodi Michiel De Ruyter do vesmíru vzdáleného šest set milionů kilometrů od Země, kde budete v naprosté samotě zkoumat anomálii, která vysílá záhadný signál a ohrožuje naši planetu. Členkou posádky je i Elizabeth, která je možná klíčem k pochopení onoho signálu, a tím i šancí na záchranu lidstva. Kolem anomálie se postupně rozehrává boj o přežití a ukazuje se, že skutečnou hrozbou nemusí být cizí inteligence. Jestli po tomhle mém převyprávění anotace nejste napjatí jako kšandy, tak už opravdu nevím!
Tahle vcelku pořádná bichle, která má něco málo přes pět set stran, vás chytne od samého začátku a už nepustí. Příběh je totiž zatraceně chytlavý, napínavý a každou chvíli nabídne zajímavý moment nebo nečekaný zvrat, který vás naprosto usadí. Dalo by se říct, že tenhle počin v podstatě téměř nemá hluchá místa. Ano, občas by si některé pasáže zasloužily trochu zeštíhlit. Hlavně zpočátku se děj místy trochu táhne, ale není to nic hrozného a především ve druhé polovině nabere kniha příjemné tempo, díky kterému se od ní jen těžko odtrhává.
S čím jsem však měl občas problém, byla skutečnost, že jsem se v ději několikrát ztratil, protože vyprávění je místy poněkud chaotické. Guláš v hlavě mi nejednou udělala také smršť technických pojmů, která se na mě zejména na začátku sypala ze všech stran. Chápu, že k podobnému příběhu technické detaily patří, jenže někdy jich na mě bylo zkrátka až příliš. Naštěstí to není nic, co by zásadně kazilo celkový dojem z knihy.
Co mi však dojem trochu kazilo, byly postavy, které mi až na výjimky nebyly příliš sympatické. Částečně byla chyba i na mé straně, ale především mi vadilo, že se pečlivě vybraná posádka po prvním větším průšvihu začala chovat jako banda děcek. Jejich jednání mi často připadalo hloupé a nelogické, což příliš neodpovídalo tomu, jak autor členy posádky a jejich schopnosti zpočátku nastínil. Právě v takových chvílích jsem měl problém uvěřit tomu, že jde o profesionály, kteří mají zvládnout nebezpečnou misi daleko od Země. Je to škoda, protože jinak má příběh opravdu hodně co nabídnout.
Shrnu-li celkové dojmy, které si z četby knihy Ve stínu Jupitera odnáším, můžu říct, že jsem se výborně bavil. A to od začátku až do velkého finále. Samotný příběh je až na drobnosti skvělý, nabízí dostatek napětí, zajímavých nápadů i nečekaných zvratů a potěší všechny zapálené čtenáře science fiction. Několik výhrad sice mám, především k občasnému chaosu ve vyprávění a k postavám, které se až na výjimky chovají nelogicky a hloupě, ale celkový zážitek mi to nijak zásadně nezkazilo. Pokud máte rádi sci-fi příběhy, v nichž jde o přežití lidstva a za hranicemi známého vesmíru čeká něco, co si jen těžko dokážeme představit, Ve stínu Jupitera by vám rozhodně nemělo uniknout.
HODNOCENÍ: 8/10
