Článek
Lodní katastrofy provázejí lidstvo odedávna. Snad každý jistě někdy zaslechl o tragédiích, jejichž smutnými aktéry byla některá ze slavných a známých lodí. Nesly jména jako Titanic, Wilhelm Gustloff, Indianopolis, Bismarck a mnoho dalších které skončily své plavby na dnech moří v časech válek i míru. Ve stínu námořních katastrof ovšem mnohdy zůstávají ty, které se udály nikoliv na rozlehlých mořských pláních, ale v proudu řek. A jednou z nejhroznějších se stala zkáza lodi Sultana.
Milovníci díla slavného spisovatele Marka Twaina si zajisté vybaví idylický americký jih, který dovedl ve svých románech tak mistrně zachytit.. ..majestátní tok Mississippi, zelené lesy břehů a nesčetných ostrovů, města, farmy a desítky kolesových parníků o několika palubách chrlících ze svých dvou komínů mračna černého kouře.. ..jak by ne když sám v počátcích své literární dráhy prožil tři roky na palubách parníků ve službě kormidelníka..
Parníky na Mississippi byly dle pohonu dvou typů . Jednokolesové- s jediným kolesem za zádí a dvojkolesové, s kolesy na obou bocích lodi. Nádhernou ukázkou jednokolesového typu jsou kupříkladu parníky Natchez či American Queen na kterých se proudem Mississippi dodnes každoročně plaví tisíce nadšených pasažérů.
Parník Sultana který byl dějištěm nejtragičtější říční katastrofy v dějinách USA byl typem dvojkolesovým. Byl postaven v loděnici v Cincinnati v Ohiu a první plavbu absolvoval v ůnoru r. 1863. Dvojkolesový, čtyřpalubový dvojkomínový parník o délce 79 metrů, šířce trupu 13 m a výtlaku 1600 tun měl dvoumetrový ponor. Byl vybaven čtyřmi kotly na uhlí , lodní posádku tvořilo 85 mužů , nalodit se mohlo 376 pasažérů i značné množství nákladu, zvláště bavlny.
V průběhu americké občanské války v letech 1861- 1865 utrpěly armády Unie od vojsk Konfederace pod velením skvělého stratéga generála Lee řadu zdrcujících porážek a na americký Jih se dostalo velké množství zajatců ze Severu. Po čtyřech letech bojů válka konečně skončila a zajatci obou stran byli propuštěni. Na jaře r. 1864 se kapitánem Sultany stal 34- letý James Casse Mason.Ten v polovině dubna r. 1865 obdržel ,,Losí parohy"- symbol který byl udělován kapitánům lodí za rychlostní rekord plavby .
9. dubna 1865 vrchní velitel ozbrojených sil Konfederace generál Lee kapituloval a válka skončila. A již 15. dubna byl prezident Unie Abraham Lincoln zavražděn fanatickým stoupencem Jihu Johnem Wilkesem Boothem. Když v té době Sultana zakotvila ve Vicksburgu obdržel kapitán Mason od vojenského ubytovatele kapitána Reubena Hatche velmi zajímavou nabídku. Vláda Unie nabízela dopravcům za přeplavbu každého propuštěného seveřanského zajatce z Jihu zpět na Sever kde měli být demobilizováni velmi zajímavou sumu - za každého vojáka 2,75 a důstojníka 8 tehdejších dolarů.. Kapitán Hatch kapitánu Masonovi sdělil že je v jeho moci zařídit aby se propuštění zajatci- i když byly k dispozici ještě další parníky- nalodili právě na Sultanu. Jenže- samozřejmě- nikoliv zdarma. Ale oba muži se s vidinou skvělého výdělku rychle dohodli ( s ohledem na tehdejší kupní sílu dolaru si tehdy kapitán Mason mohl za tuto plavbu přijít na cca dnešních 50 000 dolarů…). Byly vydány příslušné rozkazy a do přístavu zamířili propuštění seveřanští vojáci , těšící se na brzkou plavbu ke svým domovům.
23. dubna se na jednom kotli objevila prasklina. Důkladná kvalitní oprava by ale zabrala několik dní a tak bylo poškozené místo opraveno pouze provizorně. Kapitán Mason chtěl co nejdříve nalodit maximální počet zajatců a vyplout k severu.
24. dubna Sultana odrazila od břehu přístaviště ve Vicksburgu a vyplula proti proudu Mississippi k severu..
Na palubě bylo 85 členů lodní posádky, 73 cestujících, 22 dozorců a - 1960 propuštěných seveřanských zajatců… ..bývalí vojáci zaplnili všechen volný prostor na lodi a kromě toho byl v podpalubí ještě uložen značný náklad, cca 130 tun pytlů s cukrem.. Parník byl tak oproti své kapacitě asi čtyřnásobně přetížen, na některých místech musely být paluby dokonce podepřeny trámy..
V té době byl v Mississippi velmi vysoký stav vody a silný proud.
26. dubna Sultana připlula do přístavu v Heleně, kde fotograf Thomas Bankes pořídil snímek přeplněné lodi. Toho dne kolem sedmé hodiny večerní Sultana zakotvila v Memphisu a posádka začala vykládat náklad cukru. Kolem půlnoci již byl všechen cukr uložen v přístavních skladech a Sultana vyplula na krátkou plavbu na místo kde doplnila uhlí. Bohužel, vyložením nákladu se ještě zhoršila stabilita vysoké lodi. Již při předchozí plavbě často docházelo k tomu že se mnohdy cestující nahrnuli k jedné straně a parník se nakláněl. Bohužel při náklonech docházelo i tomu co se pro Sultanu mělo stát fatálním..Čtyři kotle Sultany byly spolu propojeny a při náklonu lodi v kotli který se ocitl nejníž bylo vody nadbytek zatímco v tom nejvyšším nedostatek. Tím docházelo ke krátkodobému přehřátí určitých míst a po vyrovnání lodě k jejich prudkému ochlazení.
27. dubna kolem jedné hodiny v noci po doplnění uhlí Sultana vyplula. Kromě posádky již na palubě všichni spali když kolem druhé hodiny asi sedm mil nad Memphisem došlo k mohutné explozi..
Tři ze čtyř kotlů Sultany explodovaly a roztrhly palubu. Pravý komín se propadl do vzniklé díry a levý se zřítil na palubu přeplněnou spícími vojáky. Mnoho jich bylo rozdrceno a sraženo do ledových vod řeky. Někteří z pasažérů byli též silou exploze vrženi do kalného proudu. Dle přeživších síla výbuchu též z kotlů do značné vzdálenosti rozmetala žhavé uhlí. Na lodi současně vypukl požár který dokonal dílo zkázy… Mnozí ve snaze uniknout ohnivému infernu skákali z palub do ledových vod rozvodněné řeky. Značný počet z nich však plavat neuměl nebo byl po dlouhých pobytech v zajateckých táborech ve velmi špatné kondici a tak nalezli ve studených hlubinách svůj hrob. Na palubě zavládla panika, křik, pláč a bědování. Mnozí se pokoušeli hasit ale požár již značně zmohutněl..
K hořící Sultaně připlul po nějaké době parník Bostona . Posádka i cestující ve snaze pomoci tonoucím házeli do vody vše co by je pomohlo udržet na hladině.. Kapitán Bostony svůj parník obrátil a hnal se nocí po proudu dolů do Memphisu přivolat pomoc.
Když řeka trosečníky ze Sultany donesla k přístavu v Memphisu jejich zoufalý křik ve městě okamžitě způsobil poplach. Bohužel parníky v přístavu neměly dostatečný tlak páry a tak nemohly ihned vyplout na pomoc.. Některým pasažérům ze Sultany se podařilo zachytit se větví a vyšplhat se do korun stromů v rozlitých vodách, jiní byli zachráněni na člunech či vorech. I vojáci konfederační armády se vrhali do kalných vln rozvodněné řeky a pomáhali ke břehu těm se kterými ještě před nedávnem zuřivě bojovali. Hořící vrak lodi byl mezitím zanesen proudem na mělčinu u Slepičího ostrova kde uvízl mezi zaplavenými stromy a keři.
Z řeky bylo vytaženo celkem 786 trosečníků kteří byli rozvezeni do pěti nemocnic, z těchto zachráněných bohužel ještě 31 zemřelo na svá zranění.
Celková bilance katastrofy byla strašlivá. O život přišlo 1047 z bývalých vojáků Unie ( což byly vyšší ztráty než v mnohých bitvách), 16 z 22 dozorců , 57 z 85 členů posádky, 49 ze 73 cestujících.. Z 53 žen a dětí na palubě se zachránilo pouze 5 žen, děti zahynuly do jednoho.. Kapitán Mason mezi zachráněnými nebyl.
Vyhořelý vrak parníku byl po katastrofě postupně zanesen naplaveninami a poté co Mississippi změnila řečiště upadl v zapomenutí. V roce 1982 byly zbytky vraku objeveny a prozkoumány. Nalezlo se množství památek na onu děsivou událost které si lze prohlédnout v muzeu zřízenému na připomenutí této katastrofy.
Jako v mnohých jiných případech i zde byla příčina této hrozné tragédie zcela jednoznačná a nepřekvapivá- pouhopouhá lidská hamižnost…
