Článek
Tři sta korun měsíčně. Na první pohled přidání, při bližším pohledu trochu jiný příběh
Od ledna 2027 se českým důchodcům zvýší penze. Průměrný starobní důchod by měl vzrůst o 304 korun měsíčně, tedy z 21 892 na 22 196 korun. Na první pohled dobrá zpráva. Jenže když si částku rozpočítáme na jednotlivé dny, vyjde nám přibližně deset korun.
Desetikoruna dnes není částka, za kterou by člověk pořídil mnoho věcí. V obchodě za ni nekoupí ani běžný bochník chleba, natož pořádný nákup. A právě proto může být lednové zvýšení pro řadu seniorů spíše symbolickou pomocí než změnou, kterou výrazně pocítí ve své peněžence.
Podle informací Českých novin (ČTK) schválila vláda zvýšení základní výměry důchodů o 270 korun a procentní výměry o 0,2 procenta. U průměrné starobní penze tak celkové navýšení vychází právě na zmíněných 304 korun.
Co si za deset korun denně vlastně koupíme?
Zkusme se na celou věc podívat trochu praktičtěji.
Za měsíc získá průměrný důchodce 304 korun navíc. Za celý rok už jde o 3 648 korun. To je částka, za kterou lze pořídit větší nákup potravin, zaplatit některé léky nebo uhradit část pravidelných výdajů domácnosti.
Jenže většina lidí nepřemýšlí o svých penězích v ročním součtu. Platí nájem, elektřinu, potraviny a další potřeby každý měsíc. A právě tam se ukazuje, jak omezený prostor může několik stokorun navíc nabídnout.
Pokud senior žije ve vlastním bytě, nemá dluhy a jeho pravidelné výdaje jsou nízké, může být přidání příjemným bonusem. Úplně jinak ale stejná částka působí na člověka, který žije sám, platí vysoký nájem a musí pečlivě počítat každou korunu.
Nejde přitom o to tvrdit, že 304 korun nemá žádnou hodnotu. Má. Jen bychom si měli přiznat, že mezi zvýšením důchodu na papíře a skutečným zlepšením životní úrovně je poměrně velký rozdíl.
Ne každý důchodce dostane stejnou částku
Číslo 304 korun se v posledních týdnech objevuje v médiích opakovaně. Je ale potřeba připomenout, že jde o zvýšení průměrné starobní penze, nikoliv o jednotnou částku pro všechny.
Základní výměra se zvýší o 270 korun. Další navýšení závisí na procentní výměře konkrétního důchodu. Člověk s vyšší penzí tak zpravidla získá o něco více než člověk s penzí nižší.
Podrobnosti stanovuje nařízení vlády o zvýšení důchodů v roce 2027. Základní výměra má od ledna činit 5 170 korun a procentní výměra se zvýší o 0,2 procenta.
Není tedy správné říkat, že každý senior dostane přesně deset korun denně navíc. Jde pouze o přepočet průměrného zvýšení, který pomáhá představit si jeho skutečnou velikost.
Vláda slibuje další dva tisíce. Proč je raději nepřidat k důchodu?
Vedle pravidelné valorizace se připravuje také jednorázový příspěvek ve výši 2 000 korun.
Právě ten je podle mého názoru jednou z nejzajímavějších částí celé debaty. Dva tisíce korun najednou totiž mohou seniorovi pomoci s větším výdajem. Jenže jakmile peníze utratí, další měsíc se jeho situace vrací do běžných kolejí.
Jak uvedly České noviny 11. listopadu, sněmovní sociální výbor doporučil příspěvek schválit. Konečné legislativní schválení však v době přípravy tohoto článku ještě nebylo dokončeno.
Přesto už nyní stojí za to položit si otázku, zda je pro seniory výhodnější jednorázová pomoc, nebo trvalé zvýšení penzí.
Obě možnosti mají své výhody. Jednorázový příspěvek může pomoci rychle a nezvyšuje automaticky výdaje státu v dalších letech. Trvalé zvýšení důchodu naopak poskytuje pravidelný příjem, se kterým může člověk počítat i v budoucnu.
Právě proto vláda podle vyjádření ministra práce Aleše Juchelky upřednostňuje mimořádný příspěvek před dalším trvalým navýšením penzí nad rámec valorizace.
Pomoc důchodcům stojí miliardy. Ani státní rozpočet není bezedný
Bylo by jednoduché napsat, že stát by měl všem důchodcům přidat podstatně více. Jenže takové rozhodnutí má i druhou stránku.
V České republice pobírají starobní důchod více než dva miliony lidí. I relativně malé zvýšení penzí tak v celkovém součtu představuje miliardové výdaje.
Podle Národní rozpočtové rady má standardní valorizace v roce 2027 zvýšit státní výdaje přibližně o 10,4 miliardy korun. Další miliardy by si vyžádaly připravované změny, včetně mimořádného příspěvku.
To je důležitá připomínka. Peníze, které stát vyplatí, musí také někde získat. Ať už z daní, úspor v jiných oblastech, nebo prostřednictvím dalšího zadlužování.
Zároveň si ale myslím, že právě u důchodů bychom neměli sledovat pouze celkovou částku ve státním rozpočtu. Za každou vyplacenou penzí je konkrétní člověk a jeho životní situace.
Někdo má dostatečné úspory, vlastní bydlení a finanční rezervu. Jiný po zaplacení všech účtů přemýšlí, jestli si může dovolit větší nákup nebo odložit peníze na nečekanou opravu.
A přesto se oba objevují ve stejné statistice důchodců.
Přidání je správné. Otázkou zůstává, jestli skutečně pomůže
Osobně si nemyslím, že bychom měli každé zvýšení důchodů automaticky kritizovat. Valorizace má svůj význam a pravidelné upravování penzí je důležité zejména v době, kdy se mění ceny zboží a služeb.
Současně mi ale připadá zvláštní, když se v politických debatách hovoří o stovkách korun navíc, jako by šlo o zásadní zlepšení života seniorů.
Pro člověka s dostatečným příjmem je 304 korun téměř zanedbatelná částka. Pro někoho s velmi napjatým rozpočtem mohou být důležité. Ani v jednom případě však nejde o peníze, které by samy o sobě vyřešily drahé bydlení, vysoké účty nebo další pravidelné výdaje.
Možná bychom proto měli méně řešit, kolik korun vláda oznámila, a více se zajímat o to, kolik peněz seniorům skutečně zbývá po zaplacení základních životních potřeb.
Protože právě to je podle mě mnohem důležitější ukazatel životní úrovně než samotná výše valorizace.






