Článek
Pro dnešní generaci může působit zvláštně představa, že člověk měl peníze, přesto si za ně některé zboží jednoduše koupit nemohl. V socialistickém Československu to však nebylo nic neobvyklého.
Západní výrobky byly nedostatkové a pro mnoho lidí představovaly symbol něčeho výjimečného. Jedním z míst, kde se k nim dalo dostat, byl Tuzex. Jeho prodejny nabízely sortiment, který se od běžné obchodní sítě výrazně lišil.
Obyčejné koruny nestačily
V Tuzexu se neplatilo jednoduše československými korunami jako v samoobsluze za rohem. Významnou roli hrály takzvané tuzexové poukázky neboli bony.
A právě tady začínala pro obyčejného zákazníka ta zajímavější část příběhu. Ne každý měl k bonům oficiální přístup, přesto po zboží z Tuzexu toužilo obrovské množství lidí.
Vznikl tak neoficiální obchod s poukázkami. Před Tuzexy se pohybovali veksláci, kteří bony nabízeli za československé koruny. Jejich přítomnost se postupně stala natolik typickou součástí tehdejší reality, že se později dostala i do populární kultury.
Džíny jako symbol společenského postavení
To, co je dnes obyčejným nákupem oblečení, mohlo mít tehdy úplně jiný význam. Západní džíny, značkové oblečení, kosmetika, alkohol nebo elektronika nebyly pouze praktickými věcmi.
Pro část lidí představovaly také symbol prestiže a kontaktu se světem za železnou oponou. Člověk v zahraničních džínách tak mohl mezi vrstevníky budit mnohem větší pozornost než dnes někdo v běžném značkovém oblečení.
Česká televize ve svém pořadu Retro připomíná, že zatímco nabídka běžných socialistických obchodů bývala omezená, Tuzex představoval úplně jiný svět. Nakupovat v něm ale mohl především ten, kdo měl potřebné prostředky.
Veksláci vytvořili vlastní svět
Nedostupnost bonů vytvořila prostor pro veksláky. Ti zákazníkům nabízeli poukázky mimo oficiální systém a dokázali na vysoké poptávce vydělávat.
Jejich činnost byla nelegální, přesto se vekslování stalo jedním ze symbolů pozdního socialismu. Před některými prodejnami nebylo těžké narazit na člověka, který dokázal potřebné poukázky obstarat – samozřejmě za cenu výrazně odlišnou od jejich oficiální hodnoty.
Fenomenální popularitu tohoto prostředí později připomněl také film Bony a klid, který svět veksláků, rychlých peněz a touhy po západním zboží přenesl na filmové plátno.
Tuzex nepohřbil ani listopad 1989
Zajímavé je, že příběh bonů neskončil okamžitě sametovou revolucí. Česká televize připomíná, že poukázky přežily i listopad 1989. Jejich skutečný konec začal přicházet až na jaře roku 1992, kdy bylo rozhodnuto o jejich likvidaci.
Otevření trhu totiž postupně odstranilo hlavní důvod existence podobného systému. Zboží ze Západu přestávalo být nedosažitelným snem a věci, kvůli kterým byli lidé ochotni shánět bony od veksláků, se začaly objevovat v normálních obchodech.
Dnes tak Tuzex představuje především připomínku doby, kdy obyčejné džíny nebo zahraniční parfém mohly mít úplně jinou hodnotu než dnes. Pro jednu generaci je vzpomínkou na mládí, pro mladší zase ukázkou každodenní reality, kterou znají už jen z vyprávění.
