Tragický osud Stelly Zázvorkové: Smrt jediné dcery ji navždy poznamenala

Stella Zázvorková patřila k herečkám, které si diváci zamilovali nejen pro jejich talent, ale také pro osobitý humor, temperament a nezaměnitelný hlas. Dokázala rozesmát celé generace a její filmové postavy dodnes patří k nezapomenutelným. Za úspěšnou kariérou se však skrýval život poznamenaný rodinnými problémy, nevydařeným manželstvím a především tragédií, se kterou se žádný rodič nechce nikdy setkat.

Zatímco před kamerami působila jako energická žena, která má na všechno pohotovou odpověď, v soukromí musela překonat chvíle, jež by mnohé lidi připravily o chuť pokračovat dál.

Stella Zázvorková se narodila 14. dubna 1922 v Praze do umělecky založené rodiny. Její otec Jan Zázvorka byl významným architektem, který se podílel na podobě Národního památníku na Vítkově. Starší bratr Jan se později prosadil jako filmový a televizní scénograf.

Přestože vyrůstala v prostředí, které jí mohlo nabídnout mnoho příležitostí, rodinné vztahy nebyly jednoduché. Manželství jejích rodičů provázely neshody a Stella neměla příliš blízký vztah se svou matkou.

Útočiště nacházela mezi kamarády svého staršího bratra a později především v divadle. Právě herectví se pro ni stalo prostředím, kde mohla naplno projevit svůj temperament a osobnost.

Jak připomíná Český rozhlas v pořadu Osudové ženy, na konzervatoř se jí zpočátku nepodařilo dostat. Uspěla až v divadelní škole E. F. Buriana. Ani její umělecké začátky však nebyly bez překážek. V roce 1941 zasáhlo do fungování divadla gestapo a mladá herečka musela hledat další příležitosti.

Jedním z nejdůležitějších mužů jejího života byl herec Miloš Kopecký. Dva výrazné temperamenty spojovalo divadlo, společný smysl pro humor i vzájemná přitažlivost. Jejich vztah však nebyl zdaleka tak idylický, jak by si člověk mohl představovat.

Kopecký byl známý svou slabostí pro ženy a nedokázal se spokojit s poklidným rodinným životem. Zázvorková naopak toužila po stabilním vztahu a rodinném zázemí.

Vzali se krátce po druhé světové válce, ale manželství vydrželo přibližně jediný rok. Narodila se jim dcera Jana, kterou po rozchodu vychovávala především Stella.

Zatímco Kopecký se později znovu ženil, Zázvorková už do dalšího manželství nevstoupila. Přesto spolu bývalí partneři dokázali udržovat pracovní vztahy a později se opakovaně setkávali před kamerou.

Jejich komplikovaný vztah i okolnosti rozchodu podrobně popsal také iDNES.cz v článku věnovaném slavnému hereckému páru.

Žádný rozchod ani profesní neúspěch se však nemohl vyrovnat tomu, co Stellu Zázvorkovou čekalo později.

Její jediná dcera Jana zemřela v dospívání. Podle dobových vzpomínek a pozdějších životopisných zpracování si sama sáhla na život. Některé zdroje uvádějí, že jí bylo patnáct let, jiné šestnáct.

Podle jednoho z často připomínaných svědectví se herečka v osudný den zdržela při návratu domů. Když se dostala do bytu, bylo už pozdě. Přesné okolnosti tragédie se v jednotlivých vyprávěních liší, jisté však je, že ztráta dcery zasáhla oba rodiče.

Pro Zázvorkovou šlo o událost, která zásadně změnila její další život. O smrti Jany nerada veřejně hovořila a bolest si dlouhá léta nesla v sobě.

Publicistka Zuzana Maléřová, která herečku osobně znala, později pro Český rozhlas vzpomínala, že se k této tragédii vracely především během důvěrných nočních rozhovorů. Zázvorková podle ní těžce nesla skutečnost, že své dospívající dceři přisuzovala větší životní vyzrálost, než jakou v té době skutečně mohla mít.

Více o těchto vzpomínkách přinesl Český rozhlas v pořadu věnovaném životnímu příběhu Stelly Zázvorkové.

Po smrti dcery se herečka ocitla v mimořádně těžkém období. Podle vzpomínek Zuzany Maléřové na ni část rodiny dokonce naléhala, aby se vzdala herecké kariéry.

Právě divadlo však bylo jednou z mála věcí, které jí pomáhaly pokračovat v životě. Její kolegové se jí zastali a přesvědčili rodinu, aby ji nechala pracovat.

Zázvorková se tak postupně vrátila na jeviště a před filmové kamery. Smutek nezmizel, ale herectví jí poskytovalo smysl, pravidelný kontakt s lidmi a možnost alespoň na chvíli uniknout od bolestných vzpomínek.

Zvláštní paradox jejího života spočíval v tom, že právě v době, kdy zažívala velké osobní trápení, dokázala publiku přinášet radost a smích.

Stella Zázvorková vytvořila desítky nezapomenutelných rolí. Diváci si ji mohou vybavit z komedií Anděl na horách, Zítra to roztočíme, drahoušku…! nebo Což takhle dát si špenát. Výrazně se zapsala také do filmu Kolja.

Přestože se už znovu nevdala, neznamenalo to, že by žila zcela osaměle. Byla známá svou pohostinností, ráda vařila a kolem svého stolu shromažďovala přátele a herecké kolegy.

Lidé, kteří ji znali osobně, vzpomínali na její otevřenost, energii a schopnost vytvořit příjemnou atmosféru. Právě přátelé z divadelního prostředí se pro ni postupně stali jakousi druhou rodinou.

Její příběh tak není pouze vyprávěním o bolesti, ale také o schopnosti hledat radost a blízkost druhých lidí i po těžkých životních zkušenostech.

Jedním z posledních významných úspěchů Stelly Zázvorkové byl film Babí léto z roku 2001, v němž si zahrála po boku Vlastimila Brodského.

Její výkon jí přinesl Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Bylo to symbolické ocenění mimořádné kariéry ženy, která dokázala publikum bavit i dojímat po několik desetiletí.

Jak připomíná Česká televize ve svém vzpomínkovém článku, herečka zemřela 18. května 2005 ve věku 83 let ve svém pražském bytě.

Stella Zázvorková po sobě zanechala bohatou filmovou a divadelní tvorbu. Především však zůstala v paměti diváků jako žena, která dokázala rozdávat radost, přestože jí život připravil i mimořádně bolestné okamžiky.

Její osud připomíná, že za úsměvem známých osobností se někdy skrývají příběhy, o nichž veřejnost dlouhá léta téměř nic netuší.