Článek
Touha po míru nevypíná krizový režim, když válka zdraží českou ropu. Právě to ukazuje střet mezi lednovou rétorikou a dubnovými kroky vlády, která už nesahá po slovech, ale po rezervách, stropech a krizových plánech.
Mír zněl v projevech, stát už sahá do rezerv
Ještě na Nový rok Babiš přál, aby byl 2026 rokem míru, a 5. ledna vláda dál mluvila o tom, že je důležité, aby nastal mír. Jenže 14. dubna už Karel Havlíček potvrdil, že MPO začalo připravovat krizový scénář hospodářské odolnosti, tedy plán pro nedostatek energií, růst cen a širší ekonomické škody.
To není slovní obrat. Už 30. března kabinet schválil zápůjčku až 100 tisíc tun ropy ze strategických zásob, tedy státní nouzové rezervy pro krizové situace, pro Orlen Unipetrol. A 2. dubna přidal balík s regulací marží, denním vyhlašováním maximálních cen a dočasným snížením spotřební daně na naftu od 8. dubna, jak uvádějí vládní materiály k uvolnění ropy a ke snížení cen pohonných hmot.
Volič slyší mír, ale kabinet už řeší cenu a dostupnost paliv. To potvrzuje i vládou schválený návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot, který 13. dubna vstoupil do legislativního procesu. Jakmile vláda takto sahá do trhu, přestává být hlavní otázkou politika a začíná ta praktičtější: co je pro Česko skutečné riziko.
Česko je zranitelné dřív, než dojde palivo
Česko zůstává na dovozu extrémně závislé. Podle MPO dosáhla za rok 2024 dovozní závislost 99,0 procenta u ropy a 84,2 procenta u plynu. A protože metodika Eurostatu měří, jak velkou část energie kryje čistý dovoz, přitéká k nám vnější šok skoro automaticky.
Stačí málo. Třeba když se zadrhne Hormuzský průliv, klíčová námořní trasa pro ropu a LNG, ceny letí nahoru dřív, než se český řidič stihne podívat na stojan. První rána proto míří do ceníků, ne do fyzické dostupnosti.
Panika ale teď není na místě. Podle Správy státních hmotných rezerv drží stát nouzové zásoby nejméně na 90 dnů průměrného denního čistého dovozu a dlouhodobě v nich leží přes dva miliony tun ropy a ropných produktů. Zhruba polovinu tvoří ropa a polovinu hotové produkty, takže stát má čím tlumit tvrdý výpadek.
Právě tady leží hranice rizika. Tyto zásoby lze použít prodejem, půjčkou nebo převodem, a přesně tím stát řeší poruchu v zásobování, ne běžné cenové vlny. Je tak evidentní, že krátkodobě je větší problém dražší palivo a tlak na inflaci než prázdné pumpy, což vláda sama 2. dubna spojila s dopadem na průmysl, dopravu lidí i zásobování. Jenže dražší litr nekončí u auta.
Účet za konflikt už běží celou ekonomikou
Březen ukázal cenu konfliktu bez příkras. Měsíční přehled MPO popsal růst Brentu zhruba z 78 dolarů za barel vysoko nad 100 dolarů s krátkým přiblížením ke 120. Takový skok nezdraží jen tankování. Zvedá i náklady výrobcům, dopravcům a celému zásobování.
Havlíček proto 14. dubna nemluvil jen o energiích. Mluvil i o stimulaci průmyslu, dopadech na rozpočet a trh práce. Když jsme položili vedle sebe jeho dubnové varování a březnový cenový skok na ropě, vyšel z toho nepříjemně jasný obrázek: krizový scénář už není zásuvka pro horší časy, ale reakce na šok, který ekonomika právě vstřebává.
A účet už má i českou cenovku. Podle cenového věstníku Ministerstva financí činila pro 14. dubna maximální přípustná cena, tedy denní strop pro neprémiová paliva, 41,67 koruny za litr benzinu a 44,36 koruny za litr nafty. Slovo mír může dál znít v projevu, ale účet za válku už v Česku píše cenovka u stojanu.
