Článek
Jedna ostrá věta proti části humanitních oborů by sama o sobě možná zapadla. Jenže u Matěje Gregora naráží na veřejnou stopu, stranický program i český zákon. Čím víc se tenhle obraz skládá, tím hůř vypadá. A nejde jen o jeden nepovedený výrok.
Paradox z Ostravy
Trapas nezačal na sociálních sítích. Začal v úředním seznamu. Seznam kandidátů Filozofické fakulty Ostravské univerzity z 31. října 2024 vede Matěje Gregora ve studentské komoře jako „ČjL-Hi se zam. na vzdělávání, 3. roč., bc.“
O rok později se veřejný obraz posunul. Rozhovor zveřejněný 7. října 2025 v médiích Gregora označil za absolventa stejné fakulty. Veřejné zdroje tak zachycují posun od doloženého studentského statusu v roce 2024 k mediálnímu popisu absolventa v roce 2025, zatímco sám ostře vystupuje proti části humanitních oborů.
Rozpor navíc nekončí u osobního příběhu. Volební program Motoristů 2025 mluví o „rovnováze mezi humanitními a technickými obory“, zároveň ale píše, že studenti „okrajových humanitních oborů“ si mají studium zaplatit sami. A tentýž říjnový rozhovor zachytil Gregora s návrhem, aby byly některé obory částečně placené studenty.
Tohle tedy není jen efektní internetový paradox. Vedle sebe tu stojí vlastní humanitní stopa, smířlivěji znějící slovo o rovnováze a současně výslovná pasáž o školném pro vybrané obory. Jenže ještě důležitější než Gregorův osobní rozpor je to, že jeho recept v českém systému zatím ani neleží na stole.
Zákon místo sloganu
Tady se debata láme. V českém systému totiž Gregorův recept zatím neleží na stole. Podle zákona č. 111/1998 Sb., v úplném znění ke dni 1. září 2025, zná § 58 u veřejných vysokých škol jen přesně vymezené poplatky.
- za úkony spojené s přijímacím řízením,
- za delší studium,
- za studium v cizím jazyce.
Samostatné školné podle „užitečnosti“ nebo typu oboru tam není. Bez novely tedy nejde o hotový plán, ale o politické gesto.
Druhá brzda sedí v institucích. Národní akreditační úřad rozhoduje o udělení, prodloužení či rozšíření akreditací studijních programů a může omezit nebo odejmout institucionální akreditaci. Ministerstvo školství zároveň vede veřejný registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů. Ve veřejně dostupných popisech těchto kompetencí se neobjevuje samostatná komise, která by obory třídila podle „zbytečnosti“.
Jinými slovy, slogan zní ostře, ale česká pravidla na něj zatím nejsou postavená. A když se od práva posuneme k penězům, jednoduché heslo se začne rozpadat znovu.
Čísla neříkají to, co se tvrdí
Třetí mýtus míří na finance. Ministerstvo školství výslovně říká, že koeficient ekonomické náročnosti vyjadřuje ekonomickou náročnost programu a přiřazuje se oborové skupině KKOV, ne společenské užitečnosti. Vyšší číslo tedy neznamená vyšší hodnotu pro společnost, jen jinou nákladovost.
V přehledu Univerzity Karlovy pro rok 2024/2025 mají například programy Filozofie v kontextu židovské a křesťanské tradice a Historie, hospodářské a sociální dějiny KEN 1,00, zatímco biologická psychologie 2,25. To není žebříček smysluplnosti, ale nákladů.
A pak přijdou memy. Genderová studia na FHS UK tvoří veřejně vypsaný magisterský program s vlastním rozvrhem, zatímco „ekofeminismus“ je ve veřejných zdrojích doložen spíš jako téma kurzů, výzkumu nebo prací, ne jako samostatný akreditovaný studijní program. Pod heslem o „nesmyslných oborech“ se tak neskrývá pár internetových strašáků, ale reálné české programy a témata, které není radno zaměňovat.
A právě tady se láme další důležitá věc. Nejde totiž o marginální výsek, který by šel smést jednou větou ze stolu.
Není to okraj, a tím méně izolovaný přešlap
Tohle opravdu není debata o pár exotických seminářích. OECD v country note pro Česko u Education at a Glance 2025 uvádí, že široké pole „arts and humanities, social sciences, journalism and information“ tvoří 22 % českých absolventů, u bakalářského stupně pak 19 %.
Právě druhá polovina té informace je zásadní. Nejde o úzkou kolonku samotných humanit, ale o velký kus českého vysokoškolského prostoru. Kdo pod heslem o „nepřínosných“ směrech míří do této široké skupiny, neútočí na okraj systému, ale na výraznou část absolventů. A když k tomu nepřidá novelu zákona ani přesný finanční argument, zůstává hlavně kulturní válka.
Paradox Motoristů navíc nekončí u Gregora. Oficiální profil Igora Červeného na webu vlády uvádí studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 2016 až 2020 v oboru Informační studia a knihovnictví a v letech 2020 až 2024 v oboru Informační věda. Tentýž profil zároveň uvádí, že od října 2025 působí jako poslanec za Motoristy sobě.
Verdikt je prostý. Motoristé nehází do veřejné debaty promyšlenou reformu vysokých škol, ale politické gesto, které naráží na zákon, na čísla i na vlastní životopisy. A právě proto tu slovo „trapas“ nepůsobí jako nadsázka, ale jako popis součtu rozporů, které se jen těžko vysvětlují.
