Článek
O referendu se mluví hlasitě, ale ke schválení vede pořád dlouhá cesta. SPD ho chce protlačit, jenže slogan naráží na sněmovní matematiku i na pravidla, bez nichž zůstane celé téma jen silným symbolem.
Bez 120 hlasů zůstane referendum jen slibem
Dojem klame. Samotné řeči o referendu snadno budí pocit skoro hotové věci. Jenže právě tady naráží očekávání na první zeď: obecné referendum musí projít jako ústavní zákon, tedy norma, kterou nestačí schválit běžnou většinou a která potřebuje vyšší podporu v obou komorách. A ta dnes chybí dřív, než se spor vůbec dostane k obsahu.
Čísla jsou tvrdá. Senát připomíná, že ústavní zákon potřebuje nejméně 120 poslanců, zatímco data Českého statistického úřadu dávají ANO 80 mandátů, SPD 15 a Motoristům 13. Dohromady tedy 108 mandátů.
SPD tak referendum nechce jen prosadit, ale nejdřív musí sehnat opozici. A ani tím nekončí, protože druhou povinnou překážku představuje Senát.
Česká tradice tady skoro neexistuje
Symbol je přesto silný. Od roku 1993 Česko zažilo jediné celostátní hlasování, když ústavní zákon o referendu o vstupu do Evropské unie otevřel hlasování a lidé hlasovali 13. a 14. června 2003. Víc nic.
Je tak evidentní, proč téma zní pro část voličů skoro historicky, jenže domácí zkušenost je zatím tak malá, že dnešní spor nestojí na tradici, ale na detailech, které teprve rozhodnou, zda se k urnám někdo vůbec dostane.
Rozhodne bariéra, ne samotné slovo referendum
Právě tam leží skutečné bojiště. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc vyjmenoval čtyři pojistky: kdo smí referendum vyvolat, jaké bude kvórum, do kdy se musí po sesbírání podpisů vyhlásit a jak se budou podpisy ověřovat. Vyvolání referenda znamená, kdo smí celý proces spustit, typicky peticí nebo rozhodnutím institucí. Kvórum pak říká, kolik lidí nebo jaká většina musí hlasovat, aby byl výsledek platný a závazný.
Každá z těch podmínek mění realitu víc než samotné heslo. Nízká laťka pro spuštění otevře cestu častěji, vysoká z něj udělá mimořádnou událost. Přísné kvórum může výsledek zneplatnit i po hlasité kampani a dlouhé sbírce podpisů. A pokud zákon neurčí pevnou lhůtu pro vyhlášení, petice sama žádný rychlý termín negarantuje.
Politika se tak nehádá hlavně o slovo referendum, ale o to, jak snadno se občan k referendu vůbec propracuje.
Průchozí verze bude užší, než SPD slibuje
Kompromis navíc neběží až odteď. Už při debatě v Poslanecké sněmovně zaznělo za SPD, že diskutovatelná hranice sahá maximálně k 250 až 300 tisícům podpisů, a Tomio Okamura pak veřejně mluvil o variantě s 250 tisíci, protože pro 100 tisíc ve Sněmovně podpora není. I strana, která referendum prodává jako silný nástroj občanů, už dřív přijala, že bez tvrdší vstupní bariéry širší podporu nesežene. Spor se tedy nevede o slogan, ale o cenu, kterou za něj musí zaplatit.
Pro běžného občana z toho plyne nepříjemná věc. Ani když lidé podpisy nasbírají, stát ještě musí rozhodnout, kdo petici ověří, jestli podpis vznikne na ulici s kontrolou proti evidenci, nebo přes datovou schránku, Portál občana či Czech POINT, a také kdy se hlasování vůbec vyhlásí. Tejc zároveň připouští spor o to, jestli se na lístek dostane každá otázka. A to je ten zlom: mezi obecným zákonem o referendu a verzí, kterou SPD slibuje voličům, zeje propast.
Tady přichází chladný verdikt. Piráti odmítají hlasování o vystupování z mezinárodních organizací i referendum, které by měnilo Ústavu, zatímco ODS mluví o výlukách pro základní lidská práva, rozpočet a daně. Z toho vychází jednoduchý závěr: průchozí verze by byla užší, opatrnější a politicky mnohem méně výbušná.
Sám ministr ten strop popsal bez obalu. Jeroným Tejc řekl, že referendum o „veškerých otázkách“ by ve Sněmovně ani Senátu neprošlo. A dříve, že návrh chce předložit do konce září 2026 a účinnost cílí nejpozději od 1. ledna 2028. To není tempo revoluce, ale pomalé vyjednávání o osekaném kompromisu.
SPD tedy může dál tlačit silný symbol a držet téma ve veřejném prostoru. Nemůže ale předstírat, že už drží v ruce hotový zákon. Pokud se Češi někdy obecného referenda dočkají, nejspíš dostanou mnohem sevřenější verzi, než jakou si dnes část voličů představuje. Kdo teď prodává referendum jako blízkou politickou výhru, prodává spíš slogan než průchozí realitu.
