Článek
Příběh začal v lednu 2026, kdy si kabinet Andreje Babiše do programového prohlášení zapsal závazek obnovit „spravedlivý valorizační vzorec“ s polovinou růstu reálných mezd místo dosavadní třetiny. Důchodci slyšeli jasný signál: penze porostou rychleji. Legislativní plán vlády pak potvrdil, že novela má nabýt účinnosti od roku 2027. Jenže 14. dubna 2026 ministerstvo práce vložilo do systému eKLEP hotový návrh i s důvodovou zprávou, a v ní černé na bílém stojí, že změna z jedné třetiny na jednu polovinu „nebude mít do roku 2029 žádné dopady“. Dva celé ledny bez efektu. To je ta studená sprcha.
Tři roviny, které se v debatě slévají
Aby bylo jasné, kde přesně problém leží, je potřeba oddělit tři věci, které se v mediálním šumu tváří jako jedna:
- Politický slib — programové prohlášení z ledna 2026 slibuje polovinu růstu reálných mezd.
- Formální účinnost novely — plán legislativních prací počítá s účinností od roku 2027, nový vzorec se má technicky poprvé použít při valorizaci od ledna 2028.
- Reálný peněžní efekt — důvodová zpráva MPSV, kterou cituje e15, posouvá první skutečné přidání až na leden 2029.
Mezi slibem a penězi v obálce leží propast tří let. A ministerstvo to vědělo nejpozději ve chvíli, kdy návrh odeslalo do připomínkového řízení.
Proč je rok 2021 zarážkou
Technická příčina odkladu se skrývá v § 67 zákona o důchodovém pojištění. Odstavce 10 a 11 říkají, že k růstu reálné mzdy se při valorizaci přihlédne jen tehdy, když příslušný podíl po očištění o inflaci vyjde nad jedničku. Jinými slovy: dokud reálné mzdy nepřekročí své předchozí maximum, zákon mzdovou složku ignoruje.
A právě rok 2021 představuje to poslední maximum. Po něm přišla inflační vlna, reálné mzdy se propadly a dodnes se nevzpamatovaly. MPSV v důvodové zprávě výslovně hovoří o „překročení předchozího maxima hodnoty reálné mzdy z roku 2021“ jako o podmínce, bez které nový vzorec nic nezmění. Podle odhadu ministerstva i Národní rozpočtové rady se to stane nejdříve v roce 2029. Makroekonomická predikce ministerstva financí z ledna 2026 sice počítá s pokračujícím růstem ekonomiky a inflací kolem 2,1 %, ale přesný rok zůstává prognózou, ne jistotou.
Takže i kdyby novela prošla parlamentem zítra a od ledna 2028 se formálně počítalo s polovinou růstu reálné mzdy, výsledek bude nula krát polovina. Pořád nula.
Co důchodci reálně dostanou v letech 2027 a 2028?
V lednu 2027 se bude valorizovat ještě podle starého vzorce: růst spotřebitelských cen plus třetina růstu reálné mzdy. Jenže mzdová složka opět pravděpodobně nevyjde nad jedničku, takže valorizace bude tažena prakticky jen inflací.
V lednu 2028 už má návrh počítat s polovinou růstu reálné mzdy. Formálně ano. Fakticky ale stále platí blokace § 67, reálné mzdy nedosáhly maxima z roku 2021, podíl nevyjde nad jedničku, mzdová složka je nulová. Výsledek: opět valorizace řízená hlavně cenami.
Dřívější pomoc návrh přináší jen dvěma skupinám: starobním důchodcům nad 80 let prostřednictvím věkové valorizace a pracujícím starobním důchodcům, kterým se má zvýšit zápočet za další výdělečnou činnost. Pro ostatní, tedy invalidní, pozůstalostní i běžné starobní důchodce pod osmdesát, žádná plošná kompenzace v návrhu není.
Komunikační selhání, nebo záměr?
Z veřejně dostupných dokumentů nelze prokázat, že vláda důchodce vědomě klamala od samého počátku. Co ale doložit lze: nejpozději 14. dubna 2026, kdy MPSV vložilo materiál do systému VeKLEP, ministerstvo odklad znalo. Důvodová zpráva ho obsahuje explicitně. Přesto se veřejná komunikace nesla v duchu „vracíme spravedlivější vzorec“ bez upozornění, že jeho efekt přijde za dva až tři roky.
Podle nás jde o klasický případ, kdy politik prodá záměr jako výsledek. Polovina růstu reálných mezd zní líp než třetina. Jenže polovina z ničeho je stále nic, a tohle ministerstvo vědělo. Neříkáme, že šlo o lež. Říkáme, že šlo o slib s hvězdičkou, kterou nikdo nepřečetl nahlas.
Jak si Česko stojí v Evropě?
Pro kontext: české důchody nerostou čistě podle inflace. Vazba na mzdy v zákoně existuje, ale aktivuje se podmíněně. V evropském srovnání podle OECD Pensions at a Glance 2025 najdeme celé spektrum:
- Čistě cenové modely — Rakousko, Belgie, Španělsko, Itálie, Maďarsko.
- Smíšené modely — Německo (70 % ceny / 30 % mzdy), Polsko (ceny + min. 20 % mezd), Francie a Švýcarsko (50/50).
Po návratu k polovině reálných mezd by Česko na papíře patřilo k relativně štědřejším hybridům. Na papíře. V praxi let 2027 a 2028 to bude de facto čistě cenový model, protože mzdová složka zůstane zablokovaná.
Vláda důchodcům nedala méně, než měli. Dala jim slib, který podle vlastních podkladů nemůže splnit dřív než za tři ledny. A to je horší, protože zklamání z nesplněného očekávání bolí víc než absence slibu, který nikdy nezazněl.
