Článek
Vláda Andreje Babiše 4. 5. 2026 schválila návrh nového zákona o evidenci tržeb a poslala ho do Parlamentu s ambicí spustit systém od 1. 1. 2027. Oproti starému EET slibuje méně byrokracie, méně dat, účtenku jen na vyžádání. Jenže pod kapotou zůstává princip, který českou společnost rozdělil už jednou: stát chce v reálném čase sbírat metadata o každé kontaktní platbě v hospodě, u řemeslníka, na stánku s trdelníkem i v kamenném obchodě. Nesbírá obsah košíku. Sbírá mapu vašeho ekonomického každodenna.
Co přesně stát uvidí, a co ne
Podle FAQ Finanční správy se při každé evidované tržbě odešle:
- identifikace poplatníka (DIČ),
- označení evidenční jednotky a pokladního zařízení,
- pořadové číslo tržby,
- datum a čas přijetí,
- celková částka v korunách,
- identifikace datové zprávy.
Co se neodesílá: konkrétní položka nákupu, identita zákazníka, detail platební metody. „Pivo“ v titulku je tedy zástupný obraz, systém nerozezná, jestli jste si dali ležák, nebo minerálku. Rozezná ale, že v úterý v 19:47 proběhla v hospodě U Fleků tržba za 67 korun. A to opakovaně, systematicky, u milionů transakcí denně.
Kdo všechno je na řadě
EET 2.0 není zákon jen pro hospodské. Finanční správa výslovně potvrzuje, že evidence dopadá na:
- řemeslníky inkasující u zákazníka (instalatér, elektrikář, malíř),
- mobilní provozovny, stánkaře, kolotočáře, farmářské trhy,
- kamenné prodejny při kontaktní úhradě e-shopové objednávky,
- klasické restaurace, kavárny, bary.
Čistě vzdálené online platby evidenci nepodléhají. Hranice je fyzický kontakt, jakmile peníze přijmete na místě, ať už hotově, kartou nebo QR kódem, jste v systému. Vláda současně nabízí úlevy: nejmenší podnikatelé v prvním pásmu paušální daně (do 1 milionu korun ročně) mohou zvolit režim EET OFF a pro ostatní drobné živnostníky má být k dispozici bezplatná státní aplikace MOJE EET.
Tenhle systém EET 2.0 stejně nevybere částky, o kterých se mluví. Maximálně zaplatí sám sebe.
— Lukáš Otys (@LukOtys) May 5, 2026
Podnikatelé po státu nechtějí zázraky. Chtějí méně byrokracie, méně kontrol a normální přístup. Jsou ochotní i třeba zaplatit daně, klidně i vyšší, pokud budou vědět, že stát funguje a… pic.twitter.com/vetFCEvJkR
Proč to není jen „lepší verze starého EET“
Původní elektronická evidence tržeb se zaváděla od prosince 2016 ve čtyřech vlnách. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 26/16 zrušil některé její části, mimo jiné povinnost uvádět na účtence DIČ ve formě obsahující rodné číslo fyzické osoby, a kritizoval nepřiměřeně plošný dopad na skupiny poplatníků, u nichž nebyla tvrdost regulace dostatečně zvážena. Celý zákon byl nakonec zrušen zákonem č. 458/2022 Sb.
Nový návrh se z toho poučil formálně: jeden online režim místo čtyř vln, menší datový rozsah, žádný povinný tisk účtenky. Ale podstata zůstává. Stát si opět buduje infrastrukturu pro průběžný sběr transakčních metadat z kontaktních plateb. A tentokrát ji staví od začátku jako digitálně nativní systém, s DIS+, certifikáty a testovacím prostředím od července 2026.
Evropský kontext: nejsme sami, ale jsme jinak citliví
Fiskalizační systémy v EU nejsou rarita. Slovensko od ledna 2026 provozuje eKasu, Chorvatsko má fiskalizaci účtenek s přehledem daňové správy v reálném čase, Rakousko vyžaduje technické zabezpečení registračních pokladen proti manipulaci. Český spor není o tom, že by podobný mechanismus v Evropě neexistoval. Je o tom, že Česko má s EET specifickou ústavní a politickou jizvu, a nový návrh ji otevírá znovu.
Vláda balí evidenci do balíčku „úlev výměnou za dohled": návrat některých slev, snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách, osvobození dobrovolného spropitného. Je to legitimní politický obchod. Ale nemění podstatu toho, co se děje na datové úrovni.
Kde je skutečná hranice?
Podle nás problém EET 2.0 není v tom, co systém sbírá dnes, ten výčet je skutečně užší než u původní verze. Problém je v tom, co normalizuje. Každá běžná fyzická platba se stává datovou událostí odeslanou státu. Ne proto, že konkrétní podnikatel je podezřelý, ale proto, že existuje a inkasuje. Ve veřejných podkladech je explicitně popsán přístup správce daně k těmto údajům; detailní okruh dalších interních oprávnění zveřejněn není.
Pro svobodnou společnost není rozhodující jen to, jaká data stát sbírá v daném okamžiku. Rozhodující je, jak snadno si zvyká považovat běžnou hospodskou útratu za objekt fiskálního dohledu, a jak těžko se taková infrastruktura, jednou vybudovaná, zase bourá.
