Článek
Ano, vydělat může, jen ne tak, jak si většina představuje. Cenu na tabuli totiž neurčuje stejná logika jako zisk pumpy.
Vysoká cena na tabuli ještě neznamená vyšší zisk
U D1 to svádí k jednoduchému závěru. Řidič v Průhonicích vidí vysokou totemovou cenu, tedy částku, kterou pumpa ukazuje na tabuli nebo stojanu, a snadno si řekne, že provozovna právě bohatne. Právě pumpu Průhonice pak vlastní firma Imoba, jež je součástí skupiny Synbiol. A jejím majitelem je Andrej Babiš.
Právě na to trefně upozornil bývalý premiér Petr FIala (ODS), který natočil video na sociální sítě právě od této průhonické benzinky.
Jenže čísla ten obraz rozbijí. Podle monitoringu Ministerstva financí průměrná cena nafty v Česku vyskočila na 43,15 Kč za litr, ale běžná marže po vypuknutí konfliktu klesla zhruba z 2,70 až 3,20 Kč na 1,90 až 2,60 Kč. Marže je přitom jen rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, ne celá cena litru.
Drahá nafta tedy sama o sobě neznamená, že pumpa inkasuje víc na každém litru. Navíc, faktem je, že veřejně snadno dohledatelné podklady neukazují síť „Babišových benzinek“, ale hlavně jednu konkrétní pumpu Průhonice u D1. Právě to považujeme za klíčové, protože když se nebavíme o zjevné síti provozoven, rozhoduje přesněji jedna věc: komu tahle pumpa ekonomicky vede.
Vydělávají benzinky na drahé naftě?
Právě proto jsou důležitější data než slogan. Ministerstvo financí ve zveřejněném monitoringu marží uvedlo, že pracovalo s daty od 2530 čerpacích stanic a 558 provozovatelů za období od 15. února 2026. Prvotní rámcová analýza podle úřadu nenasvědčuje tomu, že by se radikálně změnily indikativní hrubé marže, a ministerstvo zároveň avizovalo další šetření celého distribučního řetězce.
To není detail na okraji. To je přímo odpověď na představu, že zdražení samo automaticky nafouklo výdělek čerpacích stanic.
Největší omyl totiž zní až podezřele logicky. Když litr zdraží o deset korun, veřejnost často slyší, že o deset korun víc bere i pumpař. Jenže právě to podle ministerského monitoringu neplatí, protože cena na totemu a maloobchodní marže nejsou totéž.
Když to přeložíme do úplně obyčejné řeči, dražší stojan ještě neznamená tlustší výdělek provozovny. A teprve s tímhle rozlišením dává smysl vrátit se k politice.
Politický symbol je silný, účetní důkaz slabší
Politika mezitím obrátila role. Babiš dřív tlačil na tvrdší zásahy do cen paliv, zatímco vláda letos sáhla hlavně po denním reportingu cen a monitoringu marží čerpacích stanic podle ministerstva financí. Kabinet tedy zvolil dohled, ne zastropování marží, tedy státní omezení maximálního zisku v distribučním řetězci.
A do toho přišel další spor: podle ministerstvem zveřejněného vystoupení v Partii Terezie Tománkové ODS navrhla snížit spotřební daň, tedy pevnou daňovou složku v ceně paliva, u nafty o 1,70 Kč na litr, ale ministerstvo to odmítlo s odkazem na výpadek asi 11 miliard korun ročně.
Když jsme položili vedle sebe vlastnickou linku pumpy a státní monitoring, vyšel z toho dvojí závěr. Fiala nesáhl do prázdna, protože veřejně dohledatelná vazba k Babišovi přes Imobu a SynBiol existuje. Zároveň ale stejný veřejný obraz neukazuje, že by sama drahá nafta prokazovala mimořádné bohatnutí na každém prodaném litru. Symbol je silný, účetní důkaz slabší.
Proto náš verdikt zní prostě. Fiala trefil citlivý a politicky výbušný symbol, jenže symbol sám neprokazuje mimořádný zisk. Kdo z věty o „Babišových benzinkách“ udělá hotový důkaz bohatnutí na drahé naftě, ten si plete billboard u D1 s účetní knihou.
