Článek
Veřejná debata bývá často vyhrocená. Ale když na předvolební akci v Olomouci vystoupí starší muž a bez uzardění řekne: „Rusko není žádný agresor,“ člověk zpozorní. Ne kvůli hlasitému tónu, ale kvůli obsahu. Protože podobné výroky už nejsou jen názorem, jsou symptomem a důrazným varováním.
Reagoval na něj ministr vnitra Vít Rakušan, který seniora upozornil, že podobné názory jsou nejen v rozporu s realitou, ale i s českým zájmem. Po verbální přestřelce Rakušan později zveřejnil jasné stanovisko: „Naším úkolem je pomáhat napadenému. Tím pomáháme i sami sobě.“ A měl pravdu. Jenže co s tím, když část společnosti očividně žije ve světě, kde se válka relativizuje, fakta ohýbají a agresor se tváří jako oběť?
Do války nás tahají spíš ruské drony nad Polskem. Pomáhat napadené Ukrajině je samozřejmost. Česko má jasno v tom, kdo je agresor.
— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) September 13, 2025
Přijďte k volbám, aby to tak zůstalo. Starostové do čela. ✌️ pic.twitter.com/Hde4smX5Ax
Je nutné si přiznat, že takové postoje nejsou ojedinělé. Objevují se na sociálních sítích, v diskuzích i mezi voliči. A co víc, některé politické strany na těchto náladách staví svůj program. SPD Tomia Okamury už dlouhodobě zpochybňuje pomoc Ukrajině, volá po jejím zastavení a šíří narativ, který nahrává zájmům Kremlu. Pokud by takové síly po říjnových volbách posílily, hrozí, že se dosavadní pevný postoj Česka začne rozplývat.
To už ale nebude jen rétorický posun. Znamenalo by to skutečné politické kroky - zpomalení nebo dokonce zastavení pomoci Ukrajině, změnu postoje k Rusku, a v důsledku i oslabení naší pozice v rámci NATO a EU. Jinými slovy: nahrávání agresorovi pod falešnou záminkou míru.
Tvrdit, že „Rusko není agresor“, je jako říkat, že oheň nepálí. Přitom Ukrajina dál čelí každodenním útokům, civilní cíle mizí pod raketami, lidé umírají. A právě proto si nemůžeme dovolit přehlížet podobné výroky jen jako hloupé výkřiky z davu. Jsou to varovné signály. A v říjnu by se mohly proměnit v politickou realitu, která nás vrátí o desítky let zpět. Část české společnosti již asi zapomněla, jaké je to být pod vlivem Ruska a jeho totalitního režimu, kvůli kterému zde dříve umírali lidé. Některým to možná i vyhovovalo a je nutné jim opět připomenout, že toto pro naše děti rozhodně nechceme.
Je v pořádku vést diskusi. Ale v momentě, kdy začneme zpochybňovat základní fakta, kdo je útočník a kdo se brání, přestáváme být demokratickou společností s morálním kompasem. A stáváme se jen dalším hlasem v šumu, který Kreml vítá s otevřenou náručí.
Zdroj: X
