Článek
Na první pohled to vypadá jako zázrak: víc peněz pro rodiny, levnější doprava, nižší daně. Všechno teď, okamžitě. Jenže v pozadí tiše roste účet, který podle všeho nepůjde na stůl této vládě, ale dnešním třicátníkům a jejich dětem.
Nový rodičák, levné jízdné a dárky na dluh
Čtyři sta tisíc na rodičovském příspěvku zní jako splněný sen. Zvlášť ve chvíli, kdy člověk zvedá dítě v náručí a počítá každou korunu.
Dnešní nastavení rodičovského příspěvku je 350 tisíc korun, u vícerčat 700 tisíc korun. První vláda Andreje Babiše v roce 2020 zvedla rodičák z 220 na 300 tisíc a výdaje na tuto dávku se vyšplhaly zhruba na 35 až 38 miliard korun ročně. Teď kabinet mluví o dalším skoku na 400 tisíc korun, jak opakuje ministr práce Aleš Juchelka, ale legislativa zatím není schválena. Stát tyto peníze nikde nevyčaruje, jen je přidá k už tak rychle rostoucím výdajům.
Podobně to vypadá u slev na jízdném. Student ve vlaku si v mobilu přepočítává, o kolik levněji znovu pojede domů. Sleva 75 % mu může snížit jízdné o stovky měsíčně. Podle dat ministerstva dopravy ale tyto slevy stály v roce 2019 státní rozpočet 5,78 miliardy korun, za první rok fungování téměř 5,6 miliardy. Analýza spolku Alliance PRO BUS odhaduje celkové kompenzace dopravcům v letech 2018 až 2021 zhruba na 15,24 miliardy korun. Každá jednotlivá levná jízdenka tak tiše přidává další kamínek na hromadu dluhu.
Do stejné hromady patří i starší „dárek“ v podobě zrušení superhrubé mzdy. Retrospektivní analýza Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí spočítala, že jen v roce 2021 se kvůli této změně propadl výběr daně z příjmů fyzických osob asi o 59,1 miliardy korun. Zatímco vláda skládá na jednu stranu stolu rodičák, slevy a úlevy, na druhou stranu přidává rekordní schodky: rozpočet 2025 skončil v minusu 290,7 miliardy a návrh na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard, zatímco veřejný dluh pro rok 2024 dorostl asi k 43,6 % HDP podle dubnové predikce ministerstva financí.
Vláda o těchto dárcích mluví nahlas, ale o tom, z čeho je skutečně zaplatí, mluví mnohem tišeji, a právě tady se začíná lámat, kdo na to doplatí.
Méně daní dnes, víra v EET 2.0 zítra
Na druhé straně slibuje kabinet, že lidem i firmám na daních uleví. Na první pohled kombinace, která zní až příliš dobře.
Program hnutí ANO počítá se snížením daně z příjmů právnických osob z 21 na 19 procent, s návratem daňových slev typu školkovného a se zastavením růstu minimálních odvodů OSVČ. Zároveň vláda plánuje nulovou sazbu DPH na léky na předpis, které dnes spadají do 12% sazby. A jako pojistku na příjmové straně slibuje EET 2.0, jež má od roku 2027 „moderně“ hlídat tržby.
V oficiálních materiálech ministerstva financí ale nefiguruje, kolik miliard má tato nová evidence reálně přinést. EET 2.0 je tak spíš víra v budoucí příjmy než propočítaný základ rozpočtu.
Nulová DPH na léky navíc není jednoznačný dárek pacientům. Systém veřejného zdravotního pojištění pracuje s výdaji pojišťoven kolem 560 miliard korun ročně. Pokud stát sníží DPH na nulu, hlavně přesune náklady mezi svými kapsami: uleví především zdravotním pojišťovnám a zároveň omezí vlastní daňové příjmy. Tento krok je tak spíš účetní trik uvnitř veřejných financí než strukturální řešení dostupnosti léků.
OSVČ mezitím oslavují, že vláda zastaví skokové zvyšování minimálního důchodového pojištění, které prosadil konsolidační balíček Fialova kabinetu. Podle propočtů finančních serverů by bez zásahu ANO vystoupala minimální záloha na sociální pojištění k 5 720 korunám a celkové povinné odvody nad 9 tisíc korun měsíčně. ANO slibuje, že růst zastaví a udrží minimální zálohu na sociální pojištění zhruba na 5 005 korunách, což živnostníkovi ušetří asi 715 korun měsíčně. Každá taková úleva ale znamená méně vybraného pojistného dnes a silnější tlak na vyšší daně nebo posun důchodového věku zítra, někdo ten výpadek zaplatí vždy.
Vláda přesto tvrdí, že všechny tyto dárky pokryje Hospodářská strategie „Česko: Země pro budoucnost 2.0“, kteráb 160 opatření v oblasti inovací, vzdělání či infrastruktury. Dokument ale neuvádí souhrnnou bilanci dopadů na příjmy a výdaje státu a Národní rozpočtová rada ve zprávě „Udržitelnější veřejné finance“ varuje, že bez dalších konsolidačních kroků může český dluh narazit na dluhovou brzdu 55 % HDP už kolem roku 2037.
Když tedy vláda rozdává dnes a spoléhá na neurčité budoucí příjmy, logicky vyvstává otázka, co se stane ve chvíli, kdy její víra narazí na zákonem dané limity.
Dluhová brzda 55 %: okamžik, kdy dárky končí
Český zákon o rozpočtové odpovědnosti přesně popisuje chvíli, kdy stát narazí na zeď. A ta zeď není politická, ale právní.
Pokud dluh sektoru veřejných institucí po odečtení rezerv přesáhne 55 % HDP, vláda musí předložit rozpočet, který směřuje k udržitelným financím, zdravotní pojišťovny mají povinnost plánovat vyrovnané hospodaření a kraje i obce smějí schválit schodek jen ve výjimečných situacích. Zákon zároveň zakazuje většině veřejných institucí vytvářet nové dlouhodobé dluhy, jak vyplývá ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V praxi to znamená především: vyšší daně, škrty ve výdajích a tlaky na důchody i služby, které dnes lidé berou jako samozřejmost.
Podle dubnové predikce ministerstva financí tvořil v roce 2024 český veřejný dluh asi 43,6 % HDP a trend dál roste. Národní rozpočtová rada ve své Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí 2025 odhaduje, že bez dodatečných kroků k omezení strukturálního deficitu může Česko narazit na hranici 55 % zhruba kolem roku 2037. Tehdy bude dnešní třicátník vstupovat do vrcholu kariéry, vychovávat děti a platit nejvyšší daně svého života.
Aktuální rozdávání tak lze vnímat ne jako neutrální politické gesto, ale jako přepsání účtu na tuto generaci. Každý navýšený rodičák, každá sleva na jízdném, každá nevybraná miliarda na dani z příjmů nebo na odvodech OSVČ se sčítá v jedné dlouhé rovnici. Dnešní politika slibuje, že „stát se o nás postará“, ale už neříká, že ten samý stát čerpá peníze, které ještě nikdo nevydělal.
Ve chvíli, kdy dluhová brzda cvakne, přestane vláda rozhodovat o tom, komu dá, a začne horečně hledat, kde sebere, a právě tehdy se ukáže, jak drahé byly dnešní dárky pro budoucí plátce daní.
