Článek
Jestli čekáte jen další vládní hádku, tady jde hlavně o účet. Podezření kolem Juchelky stojí na tom, že se v okolí resortu potkaly poradní role, byznys a evropské peníze. A právě tahle kombinace rozhodne, jestli zůstane u přestřelky, nebo spor dopadne do rozpočtu.
Částka je konkrétní, jistota ale zatím chybí
Částka je konkrétní. Uvnitř MPSV podle dostupných informací zaznělo interní varování, které spojuje možné riziko střetu zájmů s výdajem kolem 100 milionů korun. Střet zájmů tady znamená prostou věc: člověk stojí blízko rozhodování i zájmu, který z něj může těžit. A koho se aktuálně týká? Poradkyně ministra Juchelky.
Alexandra Semancová je poradkyně ministra, současně také majitelkou společnosti Siptrade, která inkasovala peníze od klientů za pomoc se získáním dotací. Poradkyně ministra přitom v běžné češtině není úředník s razítkem, ale člověk, který sedí blízko politického rozhodování a dodává mu expertizu.
Souběh rolí mění personální historku v problém resortu
Právě tenhle souběh rolí dělá z příběhu víc než personální historku. A právě v tom je ten problém. Evropské proplacení, tedy chvíle, kdy Brusel domácí výdaj uzná a pošle na něj peníze, pak přestává být účetní poznámkou. Ve chvíli, kdy Evropská unie schvaluje proplacení a zpětně uhradí výdaje, už nejde jen o formální účetní krok. Ve hře je ztráta až sto milionů korun, protože právě projekty v tomto objemu má na starosti firma Siptrade.
Tady leží tvrdé jádro problému. MPSV totiž nestojí vedle peněz, ale podle MPSV se od roku 2022 samo označuje za řídicí orgán Operačního programu Zaměstnanost plus; OPZ+ je domácí zkratka programu Zaměstnanost plus a ESF+ znamená Evropský sociální fond plus, hlavní unijní balík pro zaměstnanost a sociální oblast.
Ministerstvo po schválení programu Evropskou komisí mluvilo o výzvách až do 46 miliard korun a v odpovědi podle zákona 106 výslovně napsalo, že výkonem této role pověřilo sekci evropských fondů a mezinárodní spolupráce.
Evropská pravidla umějí účet zastavit
Proto se tady neřeší jen pověst. Evropská komise ve výkladu střetu zájmů připomíná, že pravidla platí i pro orgány členských států, které spravují unijní peníze, a nařízení EU 2021/1060 připouští přerušení platební lhůty. V lidové řeči to znamená jediné: tohle neplatíme.
Když problém naroste, vznikne nezpůsobilý výdaj, tedy účet, který fond neuzná k proplacení, a česká metodika fondů EU pro období 2021 až 2027 počítá i s finančními zásahy na úrovni programu.
Načasování tomu klid nepřidává. Martina Štěpánková na MPSV měla skončit v týdnu končícím 13. března. Jenže Štěpánková je dál i v aktuální organizační struktuře MPSV i ve jmenném seznamu vedoucích zaměstnanců pro rok 2026 jako vrchní ředitelku sekce evropských fondů a mezinárodní spolupráce.
Ten rozpor nic nedokazuje, ale ve chvíli, kdy se mluví o riziku kolem fondů, působí jako další alarm.
Český precedens ukazuje, že to není teorie
Nejdražší scénář je prostý. Projekt běží, česká strana ho zaplatí a až potom přijde verdikt, že Brusel výdaj neuzná. Přesně s takovým modelem pracuje česká metodika fondů EU, když popisuje finanční korekce, tedy odečet peněz z programu po zjištěném problému. Nejdřív domácí účet, potom evropské couvnutí.
To nezní jako teorie. Připomeňme si vyjádření ministra zemědělství Marka Výborného na tiskové konferenci vlády, na níž řekl, že z 29 projektů za 581 milionů korun vláda neproplatila ani jediný kvůli střetu zájmů. Nešlo o tento resort a nešlo o tuto kauzu. Šlo ale o český precedens, který ukázal stejnou logiku: veřejná podpora může dojít až k hraně proplacení a pak spadnout.
Právě proto dnes varování o milionech nepůsobí přifouknutě. U evropských peněz totiž není nejdražší známost sama o sobě, ale účet, který po ní zůstane doma.
