Článek
Nafta zdražila v březnu, vláda ji začíná hasit až od 8. dubna. To je jádro celé pochybnosti. Kdo čeká návrat k únorovým cenám, čeká marně, ale stejně neplatí, že stát do té doby jen stál stranou.
Na březnový šok už stát nestihl reagovat
Čísla mluví tvrdě. Podle dat CCS citovaných ve zprávě ČTK stála nafta 28. února 33,10 Kč za litr, 13. března už 41,28 Kč a podle vládního balíku Ministerstva financí vstoupí přímá pomoc v platnost až 8. dubna. Na otázku, zda není pozdě, proto existuje poctivá odpověď: na březnový skok ano.
Jenže vláda nepřešla od nuly rovnou k regulaci. Ministerstvo financí nejdřív spustilo dohled, od 16. března sbíralo data a ve výsledcích monitoringu Ministerstva financí popsalo situaci na trhu. Tvrdý zásah přišel až 2. dubna. Proto oddělujeme vyčkávání a sběr dat od chvíle, kdy stát opravdu sáhl do ceny.
Řidiče ale evropské pořadí neuklidní. Ministerstvo 19. března tvrdilo, že Česko drží osmé nejnižší ceny benzínu i nafty v EU, jenže stejná data ukazovala prudký domácí sešup: nafta vyskočila na 44,62 Kč 20. března a na 47,90 Kč 25. března. Právě rychlost zdražení vytvořila frustraci u stojanu, ne tabulka s evropským srovnáním. Jenže samotný pocit opožděného zásahu ještě neříká, kolik korun z balíčku řidič opravdu uvidí.
Daň umí ubrat jen část ceny
Tady se láme realita. Ministerstvo financí uvedlo, že sníží spotřební daň, tedy pevnou daň schovanou v ceně každého litru, u nafty o 1,939 Kč. S DPH to dává maximální tlak na cenu 2,35 Kč za litr. V přepočtu na padesátilitrovou nádrž jde asi o 118 korun, a i to jen tehdy, pokud se celé prominutí opravdu propíše do ceny u stojanu.
Největší iluze proto neleží v dani, ale ve stropu marží. Marže je částka, kterou si prodejce připočte nad náklady a daně; není to totéž co čistý zisk ani celé zdražení. Ve výsledcích monitoringu Ministerstva financí resort tvrdil, že po vypuknutí krize hrubé marže nerostly a u nafty se pohybovaly zhruba mezi 1,90 a 2,60 Kč na litr, přičemž po spuštění monitoringu padaly až ke koruně. Z toho plyne prostý závěr: strop 2,50 Kč míří hlavně na lokální extrémy, ne na plošné zlevnění.
Právní nástroj zní složitě, dopad už méně. Cenový výměr, tedy opatření, kterým stát podle zákona určí regulovanou cenu nebo její strop, se vztahuje na neprémiová paliva. Jeho vzorec pracuje i s kotací Platts, což je běžně používaná tržní cena ropných produktů. To ale samo o sobě neznamená, že stát na pumpách vykouzlí levnější tabuli přes noc.
Benzín a nafta teď vyprávějí dva různé příběhy
Navíc neřeší všechno. Nižší daň dostává jen nafta, benzín zůstává bez této úlevy a prémiová paliva stojí mimo regulaci. Analytici citovaní ve zprávě Seznam Zpráv o regulaci cen benzínu navíc varovali, že denně vyhlašovaný strop může část trhu přilepit k úřední ceně a zhoršit ekonomiku menších stanic mimo hlavní tahy. V tom proto nevidíme velké zlevnění paliv, ale spíš pozdní tlumení nejhoršího u nafty.
Právě tady se rodí zmatek. Ve veřejné debatě splývá benzín s naftou, jenže u benzínu vláda nesnižuje spotřební daň a nechává hlavně maržový strop pro neprémiová paliva. Už monitoring Ministerstva financí přitom ukázal, že u benzínu se hrubé marže pohybovaly kolem 2,35 až 2,60 Kč a po dohledu klesaly až ke 2,10 Kč. Kdo tedy čeká levnější stojany plošně, míchá dohromady dva různé příběhy.
Časová osa pak vrací debatu na zem. Nafta vystřelila už v březnu a podle dat CCS citovaných ve zprávě iDNES stála 2. dubna 48,33 Kč za litr, zatímco přímá pomoc běží až od 8. dubna a zatím jen do 30. dubna. Samo Ministerstvo financí balík obhajuje hlavně tím, že tlumí dopady do inflace, průmyslu, dopravy a zásobování. To je důležité, ale je to jiný slib než návrat ke starým cenám.
Z toho čteme nepříjemný, ale věcný verdikt. Vláda zaspala chvíli, kdy mohla aspoň psychologicky zasáhnout dřív, a na únorové ceny už nedosáhne. Její balík přesto může brzdit další přelévání drahé nafty do dopravy, zásobování a nákupů. Nezlevňuje nám minulost, jen se snaží, aby zdražila i budoucnost co nejméně.
