Článek
Systém, kde může každý člověk dosáhnout svými schopnostmi na dobrý život a možná i bohatství. Svobodný trh, do kterého vláda zasahuje, ale pouze v případě, kdy je to nutné. S touto definicí kapitalismu mohou mnozí nesouhlasit, ale pro mnohé je jeho středem. Problém však přichází s onou poslední částí. Jak moc by měla být vláda schopná zasáhnout do otázek svobodného trhu? Pokud zasáhne příliš, tak může celý systém zlikvidovat, ale absolutní neaktivita dokáže být stejně nebezpečná. Byl to přelom století a Amerika se rodila jako nová velmoc. Nejdřív však musela čelit svým domácím ďáblům.
Monopol se vznáší nad zemí
Už Adam Smith, otec a zakladatel moderní ekonomiky, varoval že ovládnutí ekonomické oblasti jediným aktérem je recept pro katastrofu. Onen aktér dokáže díky své kontrole kompletně zlikvidovat jakoukoliv konkurenci a následně si bude moci uměle určit výši cen a dostupnou nabídku svého zboží. Díky své dominanci jedné oblasti pak navíc bude mít dost zdrojů, aby začal expandovat i do jiných částí ekonomiky, což by postupně znamenalo kompletní likvidaci svobodného trhu a jakýchkoliv nových firem, jež by se ho pokusili vyzvat. Volný trh by prostě a jednoduše přestal existovat a nastoupila by de-facto ekonomická diktatura.
Spojené Státy Americké se svou oddaností vůči ekonomické svobodě nikdy plně netajili. Konec občanské války roku 1865, jež kromě osvobození otroků také vedla k uvolnění dříve velmi přísných jižanských ekonomických pravidel umožnila novou vlnu expanze různých podniků, které se především vrhli na rychle se rodící ekonomické oblasti, kde doposud buď konkurence vůbec neexistovala a nebo byla velmi mladá. Železnice už byli po celé zemi, ale jejich nová éra expanze umožnila ddalší příliv nových podnikatelů. Čím dál větší počet nalezišť zcela nové suroviny, dnes známé jako ropa, však přilákal ještě více ambiciózních jedinců. A pak tu byli ti, kdo si uvědomili, že jde obě tyto oblasti propojit ve svůj prospěch.
John Davison Rockeffeler starší (žil v letech 1839 až 1937) byl synem nepříliš úspěšného podvodníka a většinu rozumu zdědil po své ekonomicky schopné matce. Nepocházel z bohatého prostředí, ale brzy vynikl jako inteligentní a vysoce pracovitý člověk, který dokázal úspěšně dokončit vyšší vzdělání a brzy se vrhl do podnikání. Už během občanské války si všiml rostoucího významu ropy a železnic a brzy dokázal vytvořit vlastní rafinérii, jež byla daleko efektivnější v těžbě než její rivalové a umožnila tak Rockeffelerovi vydělat dost peněz na zakoupení dalších a dalších zařízení, jež se roku 1870 staly základem jeho firmy Standard Oil. Ta rychle slavila úspěch, který Rockeffeler začal využívat k zakupování rafinérií svých rivalů.
S tím by nebyl zas tak velký problém, kdyby se tou dobou nezačali ukazovat horší stránky jeho charakteru. Rockeffeler byl nesporný ekonomická génius, jež přinesl do businessu mnoho inovacích. To mu stačilo k velkému úspěchu, ale Rockeffeler chtěl daleko víc než pouhý úspěch. Začal proto formovat nekalé dohody s vlastníky železnic. Ti měli výměnou za vlastní zisk zvýšit ceny všem rivalům Standard Oil, se kterými dříve kooperovali a to ve stejnou dobu, kdy Rockeffeler pomocí médií a někdy i otevřeného násilí spustil vlastní nátlakovou kampaň. To postupně vedlo k tomu, že mu menší producenti raději prodali svá těžební zařízení výměnou za možnost připojit se k Standard Oil. Firma tak rychle začala zaujímat pozici jasného hegemona.
80. a 90. léta 19. století byli vrcholem jeho moci. Začal expandovat do oblasti železnice a taky dalších těžařských sektorů, kde měl díky svému ropnému monopolu jasnou finančí výhodu. V jiných sektorech naopak pomohl svým známým, aby začali vytvářet své vlastní monopoly, se kterými pak mohl spolupracovat a de-facto kontrolovat ekonomiku v celé zemi. Tomu se říká Oligopol a s výjimkou zapojení více jedinců je to pro svobodný trh stejně vražedná věc jako monopol. Rockeffeler a jeho spojenci však podcenili fakt, že si svými nekalými praktikami vytvořili ohromné množství nepřátel.
Do boje se Standard Oil!
Víra v nutnost udržet vládu mimo business byla téměř náboženskou v Americe 19. století. Obzvlášť velký problém byla poměrně malá moc federální vlády oproti jednotlivým státům, což silně omezovalo šance celonárodního kongresu stvořit reálnou legislativu vůči monopolům. Navíc tu byl fakt, že Rockeffeler a jeho kolegové financovali kampaně mnoha politiků v obou komorách kongresu a k tomu měl k dispozici nejschopnější právníky v celé zemi. Veřejná nespokojenost sice vedla k takzvanému Shermanově zákonu, jež měl roku 1890 zasáhnout proti největším problémům systému, ale Rockeffelerovi spojenci zařídili, aby finální verze zákona byla kompletně bezzubá.
Mezitím se však formovala daleko silnější opozice než doposud. Jednou z hlavních tváří této proti-monopolní fronty byly novináři a nově se rodící obor investigativní žurnalistiky. Oproti dřívějším článkům to měl být daleko detailnější a lépe zpracovaný typ textů, jež jasně odkrývali stav důležitých témat a odkryli čtenářům svět, který se dlouhodobě snažil zůstat zcela uzavřený vůči vší pozornosti. Časopis McClure se měl stát centrem této nové formy novinařiny, kterou od začátku tvořil jeho stejnojmenný autor a okolí jeho blízkých přátel a spolupracovníků. Z nich je pro dnešní text nejdůležitější dáma jménem Ida Tarbell.
Tarbell měla k celému tématu osobně blízko, jelikož její rodina před lety podnikala v ropném sektoru a nakonec kvůli Rockeffelerovi přišla o své živobytí. Přes tyto bolestné vzpomínky se novinářka rozhodla, že musí provést skutečně férový výzkum, aby mohla ukázat náturu Standard Oil a jeho praktik. V sérii článků, jež se později staly knihou The History of the Standard Oil Company (jež je dodnes výborným čtením), prezentovala jak kvality Rockeffelera a jeho inovativních metod, tak stinné stránky Standard Oil a často ohavné metody, které byly využity pro likvidaci konkurentů a stvoření třzního monopolu. Její texty se roku 1904 staly extrémním úspěchem a pomohli z investigativní žurnalistiky vytvořit seriózní žánr.
Texty navíc vyšli v době, kdy konečně získali moc osoby ochotné jednat. Theodore Roosevelt se kvůli atentátu na svého předchůdce stal roku 1901 prezidentem a brzy ukázal, že do Bílého domu vstoupil skutečně progresivní politik. Na začátku minulého století znamenal tento termín podobně jako dnes chuť po větší ekonomickou férovost a třeba ochranu životního prostředí (Roosevelt prakticky stvořil koncept národního parku), ale také volala po expanzivní zahraniční politici, posílení armády a vytvoření amerického koloniálního impéria. Roosevelt a jeho přátelé a spojenci byly navíc členy de-facto americké aristokracie, již tvořili staré rodiny země s velkým bohatstvím, ale také velkou dávku noblese oblique, což volalo po tom, aby ti jež měli ono štěstí žít v bohatství oplatili svou pozici službou své vlasti.
Éra reforem
Roosevelt a progresivní frakce republikánské strany dokázali bohatě využít novinářských příležitostí, aby se otevřeně pustili do boje se Standard Oil a dalšími monopoly. Kongres byl navíc zasažen několika skandály a mnozí z bývalých spojenců Rockeffelera se začali obávat, že kvůli svému spojenectví s čím dál méně populárním podnikatelem prohrají příští volby. V zemi navíc vypukli velké stávky dělníků, jež sice dříve z velkých výdělků monopolů vydělávali, ale kvůli rostoucí aroganci svých šéfů nově čelily čím dál menším platům a horšícím-se životním podmínkám. Roosevelt si byl dobře vědom, že z této situace může rychle vzniknout revoluční rudé hnutí a rozhodl se proto pro ráznou akci.
Prezident se tak otevřeně zapojil do jednání mezi odbory a majiteli, kde otevřeně pohrozil, že firmy nutné pro fungování země začnou být řízeny americkou armádou pokud se obě strany nedomluví. Nebyl to jednoduchý proces a armáda v několika případech skutečně firmy převzala, ale nakonec došlo k úspěšným dohodám, jež silně podpořili prezidentovu autoritu v dalších akcích. Nešlo ani tak o vytvoření nových zákonů, jako o posílení starého Shermanova zákona a plné vymáhání jeho staro-nových provizí. Právě díky tomu mohla americká vláda začít otevřeně vymáhat rozbití existujících monopolů a velké pokuty vůči Rockeffelerovi a dalším.
Roosevelt opustil prezidentský úřad po volbách roku 1908, ale jeho dobrý kamarád a nástupce William Howard Taft pomohl dotáhnout bitvu se Standard Oil až do konce. Firma byla nakonec roku 1911 rozbita do více než 30 menších firem. Rockeffeler zůstal jedním z nejbohatších Američanů a jeho rodina měla nadále mít velký vliv v politice, ale dřívější monopolistická dominance byla u konce. Větší uvolnění trhu a vytvoření prvních sociálních zákonů navíc pomohli uspokojit zájmy zaměstnanců a z počátku děsivý nárůst revolučních hnutí proto v Americe brzy začal opadat.
Nedá se samozřejmě říct, že bylo se všemi problémy hotovo. Velká hospodářská krize roku 1929 ukázala na další problémy a USA dodnes bojují o to, zda byla reakce na ní dostatečná či naopak přehnaná v tom, kolik nových zákonů vytvořila, ale pro svobodný trh skutečně vražedná dominance monopolů byla na dlouhé dekády zlomena. Roosevelt se později rozhádal s vlastní stranou a svým nástupcem Taftem, což na 10 let vedlo k de-facto stranické občanské válce až do roku 1920. O 12 let později měl na prezidentskou funkci dosáhnout jeho vzdálený bratranec Franklin. Ida Tarbell žila a dále pracovala až do roku 1944 a svou neúnavnou prací na veřejných kauzách zůstává dodnes jednou z největších novinářek americké a světové historie.
(Pokud jste dočetli až sem, zvažte prosím také přímý příspěvek přes tlačítko Podpořte autora. S přesunem do nové země se navýšily ceny a každá podpora je hluboce vítána. Články budou dál vycházet v každém případě, ale vaše podpora mi umožní věnovat jim více času a pozornosti.)
Zdroje a další četba:
Tarbell, Ida: The History of the Standard Oil Company By Ida M. Tarbell (Illustrated & Annotated): The Rise and Power of an American Monopoly, Legare Street Press, vydání roku 2022, 464 stran, ISBN: 978-1015496026
Chernow, Ron: Titan: The Life of John D. Rockefeller, Sr., Vintage Books, 2013, 832 stran, ISBN: 978-1400077304
Goodwin, Doris Kearns: The Bully Pulpit: Theodore Roosevelt, William Howard Taft, and the Golden Age of Journalism, Simon & Schuster, 2013, 928 stran, ISBN: 978-1416547860
Morris, Edmund: Theodore Rex, Random House, 2001, 784 stran, ISBN: 978-0394555096
