Hlavní obsah

Osm tvrzení Daniela Blacka, která potřebují důkazy

Daniel Black veřejně pronáší závažná tvrzení o trans lidech, medicíně i „byznysu“ kolem tranzice. Co z toho skutečně dokládá – a kde jeho argumentace stojí jen na domněnkách?

Článek

Poznámka: Tento text vznikl s využitím AI asistence při rešerši, ověřování zdrojů a redakčním zpracování. Za výsledný obsah, výběr argumentů a závěry odpovídá autor.

Dne 21. září 2026 vláda schválila jmenování nových členů Rady vlády pro lidská práva. Mezi nově jmenovanými je podle zveřejněných informací také Daniel Black, zakladatel Based Initiative a veřejný kritik medicínské tranzice. Výsledky jednání vlády 21. září 2026 Informace o jmenování Daniela Blacka do Rady

Blackova osobní zkušenost s tranzicí a detranzicí je legitimním tématem veřejné diskuse. Stejně legitimní je kritika konkrétních zdravotnických postupů. Něco jiného jsou ale obecná skutková tvrzení o transgender lidech, zdravotnících, farmaceutickém průmyslu nebo odborných standardech.

U těch je možné položit prostou otázku:

Čím jsou doložena?

1. „Trans lidé lžou u lékařů, aby urychlili proces“

Přesně tak se jmenuje článek na webu Based Initiative.

Hned v prvním odstavci přitom samotný text toto kategorické tvrzení zužuje: říká, že takto jedná „část lidí“. Jako doklad uvádí internetové návody, průvodce a komunity, které podle autora radí, jak diagnostickým procesem projít.

Existence člověka, který lékaři něco zatají, je jedna věc. Existence internetového návodu je druhá. Tvrzení, že jde o „sdílenou praxi“ transgender pacientů, je však tvrzení třetí a podstatně silnější.

Kolik transgender pacientů lékařům vědomě lže? Na jakém vzorku to bylo zjištěno? Jaká je prevalence tohoto chování?

Článek taková data nepředkládá.

Je tedy možné doložit, že existují jednotlivci nebo internetové texty popisující diagnostický proces. Z toho ale bez dalších dat nelze udělat obecnou charakteristiku skupiny nazvanou „Trans lidé lžou u lékařů“.

2. „Nikdo se nerodí jako trans“

Based Initiative tvrdí, že „neexistuje žádný biologický důkaz“ vrozené transgender identity, a argumentuje tím, že nebyl nalezen jediný gen, mozková struktura ani vývojový ukazatel, který by ji určoval. Následuje kategorický závěr: „Nikdo se nerodí jako trans.“

Jenže mezi oběma větami něco chybí.

Absence jediného známého biomarkeru není důkazem neexistence určitého klinického jevu. Medicína může jev klinicky popsat i tehdy, když jeho biologická etiologie není úplně objasněna.

Světová zdravotnická organizace v ICD-11 genderový nesoulad definuje jako výrazný a přetrvávající nesoulad mezi prožívaným genderem a pohlavím přiřazeným při narození. Současně jej přesunula z kapitoly duševních poruch do oblasti sexuálního zdraví a uvádí, že transgender a genderově rozmanité identity nejsou samy o sobě duševní poruchou.

Black či Based Initiative mohou samozřejmě formulovat vlastní hypotézu o původu transgender identity. Pak je ale třeba doložit právě tuto hypotézu. Neúplnost současného vědeckého poznání není důkazem jejich alternativního vysvětlení.

3. „Trans není identita – je to kulturní skript“

Tentýž článek jde ještě dál. Podle něj transgender lidé ve skutečnosti pouze v určité fázi života dospějí k závěru, že změna těla vyřeší jejich bolest, konflikt nebo „vnitřní prázdnotu“. Výsledkem má být „kulturní skript“, nikoli autentická identita.

To už není tvrzení, že věda něco dosud neví.

Je to pozitivní tvrzení o tom, co transgender identita ve skutečnosti je a proč vzniká.

Jaký výzkum prokazuje, že jde právě o kulturní skript? Jak bylo zjištěno, že lidé dlouhodobě popisující genderový nesoulad ve skutečnosti řeší jiný psychologický konflikt? Jak lze tuto tezi vztáhnout na celou skupinu?

Citovaný text takový důkaz neposkytuje. Nabízí vlastní psychologickou interpretaci života jiných lidí a následně ji prezentuje jako obecné vysvětlení.

4. „Tranzice není výraz autenticity, ale strategie zvládání bolesti“

Based Initiative spojuje tranzici například s traumatem, odporem k tělu, neurodivergencí, šikanou nebo sociálním prostředím a tvrdí, že tělesná tranzice představuje „řešení symptomu, ne příčiny“.

V dalším textu tuto argumentaci opírá o vlastní „analýzu 82 příběhů“, v níž uvádí například 59 % zkušeností se šikanou, 41 % psychických obtíží před první úvahou o tranzici a 54 % případů, v nichž měly nějakou úlohu sociální sítě.

Problém nastává ve chvíli, kdy text tyto souvislosti označí za „skutečné příčiny“.

Pokud člověk před tranzicí trpěl depresí, samo o sobě to nedokazuje, že deprese způsobila jeho transgender identitu. Pokud zažil šikanu, neplyne z toho, že genderový nesoulad vznikl jako reakce na šikanu. A pokud používá sociální sítě, není tím stanoveno, co je příčinou a co následkem.

Chce-li někdo tvrdit, že určité psychické či sociální okolnosti způsobují transgender identitu nebo potřebu tranzice, musí kauzální vztah také doložit.

Jinak vzniká klasická záměna: „A se vyskytovalo před B“ se promění v „A způsobilo B“.

5. Tranzice je „výnosný byznys“, který generuje „obrovské zisky“

Tady je tvrzení mimořádně konkrétní.

Based Initiative píše, že tranzice je „výnosným byznysem“, který generuje „obrovské zisky“, a jmenuje výrobce hormonálních přípravků, soukromé kliniky a plastické chirurgy. Transgender pacient je popsán jako dlouhodobý, někdy celoživotní zákazník.

Dobře. Pak by měla existovat čísla.

Jak velký je tento údajně obrovský trh? Jaké tržby a zisky generuje právě transgender zdravotní péče? Jakou část příjmů jmenovaných farmaceutických společností představuje? Jaké jsou marže ve srovnání s jinou dlouhodobou zdravotní péčí?

Článek tato data neuvádí.

Skutečnost, že léky a zdravotní výkony něco stojí a jejich výrobci či poskytovatelé za ně dostávají zaplaceno, platí prakticky pro celé zdravotnictví. Sama o sobě nedokazuje, že právě určitá diagnóza či skupina pacientů představuje „obrovský byznys“.

U tak silného ekonomického tvrzení tedy stačí velmi jednoduchá otázka:

Kde jsou ekonomická data?

6. Poptávka je „často uměle vytvářená marketingem“

Tentýž článek nejde jen k tvrzení, že na zdravotní péči někdo vydělává. Tvrdí, že poptávka po chirurgických výkonech je „často uměle vytvářená marketingem“ a popisuje údajný uzavřený kruh: firmy mají financovat osvětu, osvěta zvyšovat poptávku po tranzici a zvýšené příjmy se vracet firmám.

To je testovatelná hypotéza.

Které firmy? Které organizace? Jaké částky? Jaké konkrétní kampaně? A především: jak bylo prokázáno, že tato aktivita zvýšila počet lidí žádajících o medicínskou tranzici?

Samotná existence finančního daru neziskové organizaci neprokazuje celý popsaný kauzální řetězec.

Pokud někdo tvrdí, že komerční subjekty vytvářejí pacienty, nestačí ukázat, že ve zdravotnictví existují peníze. Je třeba prokázat mechanismus, který je tvrzen.

7. WPATH údajně nepožaduje psychiatrické posouzení

V otevřeném dopise z května 2025 Daniel Black kritizuje standardy WPATH SOC8 a výslovně mezi jejich údajně problematické prvky řadí „absenci požadavku na psychiatrické posouzení nebo dlouhodobou diagnostiku“ a afirmativní model „bez možnosti oponentury“.

Tady už nejde o názor na to, zda je určitý léčebný standard příliš liberální nebo příliš konzervativní.

Jde o ověřitelné tvrzení o tom, co odborné standardy požadují.

Přímo WPATH SOC8 přitom obsahuje samostatné kapitoly věnované posouzení dospělých, dospívajícím a duševnímu zdraví. WPATH zároveň uvádí, že u dospívajících má kvalifikovaný odborník provést komplexní biopsychosociální posouzení, které určuje priority péče a také to, zda je medicínská léčba v konkrétním případě vůbec indikována.

Endocrine Society výslovně doporučuje, aby odborník stanovující diagnózu uměl odlišit genderový nesoulad od stavů s podobnými projevy, měl průpravu v diagnostice psychiatrických onemocnění a dokázal psychosociálně posoudit pacientovo duševní zdraví a další okolnosti. U dospívajících doporučuje péči expertního multidisciplinárního týmu zahrnujícího zdravotníky i odborníky na duševní zdraví.

Je samozřejmě možné tvrdit, že rozsah takového posouzení je nedostatečný. To je legitimní odborný spor.

Není ale totéž říci „požadavky považuji za nedostatečné“ a „požadavek na posouzení neexistuje“.

8. Plošný zákaz medicínské tranzice je „legitimní a obhajitelné řešení“

Dne 8. února 2026 zveřejnil Daniel Black na Based Initiative článek, v němž spolek výslovně uvádí, že „zákaz medicínské tranzice“ považuje za „legitimní a obhajitelné řešení“.

Samotné prosazování změny zdravotní politiky je legitimní součást veřejné debaty. Síla požadovaného opatření by ale měla odpovídat síle důkazů.

Současné mezinárodní odborné rámce medicínskou péči při genderovém nesouladu jako kategorii neodmítají. WHO výslovně počítá s tím, že někteří transgender lidé vyhledávají hormonální či chirurgickou léčbu, a uvádí, že zařazení genderového nesouladu do ICD má mimo jiné umožnit přístup k odpovídající zdravotní péči.

Endocrine Society stanovuje klinická pravidla pro hormonální léčbu, diagnostiku, informovaný souhlas a následné sledování pacientů.

Je samozřejmě možné diskutovat o indikacích, věku, diagnostických podmínkách, jednotlivých zákrocích a kvalitě důkazů.

Z toho však ještě neplyne odborný argument pro plošný zákaz péče všem pacientům.

Pokud má být navržen zákaz, musí jeho zastánce vysvětlit, proč mají být individuální klinické indikace a současné odborné postupy nahrazeny politicky stanoveným zákazem.

Co mají tato tvrzení společného?

Při čtení materiálů Based Initiative se opakuje podobný způsob argumentace.

Existence internetových návodů se mění v obecné tvrzení o lhaní transgender pacientů.

Absence jednoho biologického markeru se mění v závěr, že transgender identita není autentickým jevem.

Současný výskyt psychických obtíží se mění v jejich údajnou kauzální roli.

Existence placené zdravotní péče se mění v „obrovský byznys“.

Existence finančních vztahů se mění v tvrzení o umělém vytváření pacientů.

A kritika určitého modelu péče nakonec ústí v návrh jejího plošného zákazu.

Žádný z těchto závěrů není nemožný jen proto, že je kontroverzní. Kontroverzní tvrzení lze doložit stejně jako jakékoli jiné.

Ale čím silnější je tvrzení, tím silnější musí být důkaz.

Daniel Black je nyní členem poradního orgánu vlády pro lidská práva. O to rozumnější je očekávat, že závažná veřejná tvrzení o jedné skupině obyvatel budou stát na podkladech odpovídajících jejich závažnosti.

Nejde tedy o otázku, zda Daniel Black smí své názory vyslovovat.

Samozřejmě že smí.

Otázka zní jinak:

Dokáže svá skutková tvrzení doložit?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám