Článek
Je zajímavé sledovat, jak v různých sociálních bublinách reagují na bitcoinovou kauzu a dozimetr a dnešní Babišovu prohru u soudu nebo další kauzy ANO… A stejně tak na odsouzení Dominika Feriho za znásilnění a dnešní obvinění Turka z podobně odsouzeníhodného chování. Ty skupiny zkrátka omlouvají jedny a zveličují provinění druhých a naopak.
Skoro jako bychom ztratili schopnost měřit všem stejným metrem… Jako bychom ztratili nadhled.
Jako by si každý nejdřív vybral svůj tým a tomu odpustil všechny fauly, a faulovaného vždy označil za simulanta, zatímco soupeře chce poplivat za cokoliv, včetně oblíbeného nadávání rozhodčímu.
Jenže je to ještě horší… Tohle totiž není „jen“ fotbal, ale skutečné vedení státu, zákonodárný sbor, naši zástupci a zastupitelé, reprezentanti naší země (a jejích obyvatel). Tam bychom měli chtít i po vlastním týmu, aby hrál čistě a fair play. Měli bychom chtít vyšší kvalitu celé té hry. Slušné a kvalitní týmy a poctiví rozhodčí… Jenže to vypadá, že je to jen mé zbožné přání.
V diskuzích vidím přístup přesně opačný a jako takový zákonitě vede k tomu, že si opět v ČR zvolíme někoho, kdo nerespektuje pravidla ani morálku.
Jsem plně přesvědčen, že nejsou všichni kandidáti špatní. Dokonce nějaké znám osobně. Ale musí dostat šanci. Pokud budeme volit zloděje a násilníky s argumentem, že ti druzí je přece volí taky, tak nás moc pozitivní budoucnost nečeká.
V dětství nám rodiče čtou pohádky, abychom měli schopnost rozeznat dobro a zlo. Je to užitečná schopnost. Zrovna volby jsou dobrý čas ji zkusit aktivovat.
