Článek
V prosinci 2019 jsme se obrátili na Úřad městské části Praha 20 s požadavkem na provedení šetření nevyhovujícího stavebně-technického stavu podlahy v bytě souseda. Podstatou požadavku bylo provedení technického měření, které jako jediné mohlo ať už ze zákona, tak z hlediska samotné fyzikálně-technické podstaty poskytnout objektivní informaci o skutečném stavu sousedovy podlahy. Provedení vlastního měření by bylo pouze otázkou několika desítek minut. Postup souseda stejně jako postup úředníků vedl k tomu, že měření nebylo dodnes provedeno. Od prosince 2019 do dnešního dne (psáno v září 2026) uplynulo již téměř sedm let a bilance Úřadu městské části Praha 20 v této triviální záležitosti je následující: tři odvolání proti nečinnosti, jedna stížnost proti postupu správního orgánu, jedna žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti proti postupu správního orgánu, dva prohrané soudní spory a podlaha v bytě souseda, jejíž zvukově-izolační vlastnosti jsou podle našich zkušeností dnes ještě horší než v roce 2019.
Porážka u soudů znamenala, že úřad musel hradit náklady soudních řízení. Za postup, který soud shledal nezákonným, a za vzniklé náklady soudních řízení nebyla podle nám dostupných informací vyvozena žádná osobní odpovědnost příslušných úředníků. I když byl o všem informován starosta Městské části Praha 20 Petr Měšťan, jeho jednání nevzbuzuje dojem, že by přijal opatření směřující k nápravě vzniklého stavu a požadoval nejen náhradu škody, která obci vznikla, ale také zavedení opatření, která v budoucnu vyloučí další nezákonné jednání úředních osob. Následná aktivita Úřadu městské části Praha 20 po prohraných soudních řízeních místo toho vyvolává pouze další pochybnosti o zákonnosti postupu úřadu. Situace tak může směřovat k podání další žaloby proti obci ve stále stejné věci.
V textu níže následuje popis nastíněných událostí.
Popírání zákonů logiky, fyziky i České republiky
Na přelomu léta a podzimu 2018 provedl nový soused kompletní rekonstrukci svého bytu, který je situován v sedmém patře panelového domu přímo nad bytem mých rodičů. V průběhu rekonstrukce zcela odstranil původní podlahu až na nosný panel a následně položil podlahu novou, přičemž zničil a poškodil byt rodičů (popraskané zdi, zničený přívod elektrické energie ke stropnímu světlu v kuchyni, vypínač světel v předsíni zničený od nivelační stěrky, která stekla z jeho bytu kanálem pro kabely od domovního telefonu). Následně se projevilo výrazné zhoršení kročejové a vzduchové neprůzvučnosti oproti předchozímu stavu. Na vysoký hluk byl soused v průběhu následujících dvanácti měsíců několikrát upozorněn, aniž by zajistil jakoukoliv nápravu. Na začátku prosince 2019 jsme se proto obrátili na Odbor výstavby a územního rozvoje Úřadu městské části Praha 20 (dále jen ÚMČ Praha 20), aby provedl šetření nevyhovujícího stavebně-technického stavu podlahy v sousedově bytě.
Po více než měsíci provedly úřednice ÚMČ Praha 20 v sousedově bytě kontrolní prohlídku, při níž jim soused sdělil, že pouze měnil vrchní – nášlapnou – vrstvu podlahy. Úřednice si pravdivost těchto tvrzení souseda nijak neověřily. Z ÚMČ Praha 20 jsem následně obdržel vyrozumění, že na základě kontrolní prohlídky je podlaha v sousedově bytě v pořádku, protože její „akustické vlastnosti (útlum kročejového hluku) by měly být podle výrobce srovnatelné s původním PVC (linem)“. Stali jsme se tak svědky unikátního postupu, kdy jsou akustické vlastnosti stavebního objektu posouzeny pouze na základě vizuálního dojmu a marketingového prohlášení výrobce podlahové krytiny. A to přesto, že jsem ve své žádosti výslovně požadoval prošetření z hlediska vzduchové a kročejové neprůzvučnosti. Proto jsem se znovu obrátil na ÚMČ Praha 20 se žádostí o poskytnutí výsledků relevantního měření. V odpovědi jsem se však dozvěděl, že žádné měření nebylo provedeno a že je na mně, abych prokázal, že požadované hodnoty nejsou dodrženy.
Postup Odboru výstavby a územního rozvoje, zastoupeného vedoucím Richardem Měšťanem (bratr starosty Petra Měšťana) a úřednicí Ivanou Konvalinovou, vykazovalo zásadní nepochopení technické stránky věci. Požadavek, abych si potřebné důkazy zajišťoval sám, je v přímém rozporu s povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tento postup vyvolává vážné pochybnosti o řádném plnění úředních povinností.
V tomto případě se jedná především o nezohlednění částí Stavebního zákona, Pražských stavebních předpisů a Správního řádu. Na základě nesprávných a technicky nepodložených závěrů ÚMČ Praha 20 jsem kontaktoval autorizovanou laboratoř a následně požádal ÚMČ Praha 20 o zajištění potřebné součinnosti. ÚMČ Praha 20 následně uvedl, že součinnost nemůže poskytnout z důvodu možného porušení Listiny základních práv a svobod. Přestože měl ÚMČ Praha 20 k dispozici dostatečné nástroje a pravomoci k dalšímu řešení věci, odmítl se touto záležitostí dále zabývat.
Na začátku září 2020 jsem podal žádost na Magistrát hlavního města Prahy (MHMP) o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ke konci ledna 2021 jsem od MHMP obdržel vyjádření, v němž bylo ÚMČ Praha 20 uloženo zahájit řízení o odstranění stavby ve věci sousedovy podlahy – tedy úkon, který měl být místním správním orgánem proveden již o půl roku dříve.
ÚMČ Praha 20 vydal na základě příkazu MHMP rozhodnutí, kterým bylo sousedovi nařízeno odstranit podlahovou krytinu ve svém bytě. Soused se proti tomuto rozhodnutí v létě 2021 odvolal, avšak MHMP jeho odvolání zamítl až na začátku roku 2022. Přestože měl soused nevyhovující podlahovou krytinu odstranit, tuto povinnost nesplnil. Navzdory tomu dne 22. března 2022 úřadu oznámil, že podlahová krytina byla téměř v celém bytě odstraněna. Tuto informaci jsem u ÚMČ Praha 20 rozporoval, protože podle mých poznatků neodpovídala skutečnému stavu. Úřad mi následně v e‑mailu ze dne 30. května 2022 sdělil, že není schopen provést kontrolu z důvodu čl. 12 Listiny základních práv a svobod, neboť mu soused odmítá umožnit vstup do bytu. Výsledkem je, že správní orgán nejenže nedokázal zajistit splnění svého vlastního rozhodnutí, ale zároveň se odvolává na překážku, kterou mu vytvořil sám účastník řízení. Úřad tak fakticky rezignoval na výkon svých pravomocí.
Na konci července 2022 byla na MHMP podána další žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ÚMČ Praha 20. Tuto žádost vyřizoval úředník MHMP Karel Žrout, který na konci listopadu 2022 uzavřel, že se „neprokázalo tvrzení podatele, že by stavební úřad byl nečinný“. Tento závěr je však v přímém rozporu se skutečností, že soused měl odstranit nášlapnou vrstvu podlahy ve svém bytě, avšak uloženou povinnost nesplnil – a ÚMČ Praha 20 přesto nepřijal žádné kroky k vynucení svého vlastního rozhodnutí.
A co se vlastně stalo? Soused v březnu 2022 oznámil dokončení odstranění nášlapné vrstvy podlahy ve svém bytě. ÚMČ Praha 20 následně nařídil provedení kontrolní prohlídky, kterou soused – zcela předvídatelně – opět odmítl s odkazem na čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Úřad jej proto vyzval, aby předložil doklady prokazující, že byla podlaha skutečně odstraněna. Ve svém sdělení z poloviny července 2022 soused výslovně uvedl, že žádné fotografie nepořizoval, a situaci „vyřešil“ pouhým čestným prohlášením, že podlaha odstraněna byla.
Čestné prohlášení ÚMČ Praha 20 vyhodnotil jako nedostatečné, a proto se v září 2022 konalo ústní jednání, na němž soused zopakoval, že odstranění podlahy provedl již v březnu, a současně tvrdil, že v červnu nechal položit novou podlahu včetně izolační podložky. Jako důkaz údajného odstranění nášlapné vrstvy podlahy předložil tři fotografie neidentifikovatelného kusu betonu. ÚMČ Praha 20 následně prohlásil, že další kontrolní prohlídka je „bezpředmětná“, protože již nelze ověřit stav po odstranění původní podlahy. Tím úřad celou věc opět uzavřel navzdory tomu, že detailní fotografie neznámého kusu betonu nemohly sloužit jako věrohodný důkaz odstranění podlahy. Úřednice ÚMČ Praha 20 Lenka Stejskalová se ve svém postupu navíc nevypořádala s logickým rozporem v tvrzeních souseda. Ten v červenci výslovně uvedl, že po údajném odstranění nášlapné vrstvy podlahy v březnu nepořizoval žádné fotografie, aby pak v září prohlásil, že má od června v bytě novou podlahu a současně předložil fotografie náhodného kusu betonu mající zachycovat stav po odstranění podlahy v březnu. ÚMČ Praha 20 se tak nevypořádal s významnými rozpory, které by měly okamžitě vyvolat pochybnosti o pravdivosti tvrzení účastníka. Tyto rozpory se následně nepromítly ani do závěrů úředníka MHMP Karla Žrouta. ÚMČ Praha 20 se navíc vůbec nezabýval tím, zda i údajně nově položená podlaha splňuje požadavky Pražských stavebních předpisů. Správní orgán tak nejen rezignoval na ověření splnění svého vlastního rozhodnutí, ale zároveň odmítl prověřit i stav, který měl být výsledkem nápravy.
Tím jsem dospěl na hranici možností řešit tento případ vlastními silami, protože nemám právnické vzdělání. Z tohoto důvodu převzala věc právní kancelář jednající jménem mojí matky jako spolumajitelky bytu. V dubnu 2023 byl na ÚMČ Praha 20 podán podnět k zahájení exekučního řízení, protože soused nedoložil, že původní podlahu ve svém bytě skutečně odstranil. ÚMČ Praha 20 však ani tentokrát nepostupoval způsobem, který odpovídal jeho povinnostem správního orgánu: za relevantní považoval i materiály s minimální vypovídací hodnotou – čestné prohlášení bez jakéhokoli ověření a fotografie neznámého kusu betonu. Právnička úřadu Lenka Stejskalová navíc znovu zopakovala, že pokud máme jiný názor, máme si potřebné důkazy obstarat sami. Takový přístup byl opět v rozporu s povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. ÚMČ Praha 20 však podnětu nevyhověl a sdělil, že neshledal důvody k zahájení exekučního řízení. Namísto toho úřad opět nařídil kontrolní prohlídku – tentokrát nejen v bytě souseda, ale také nelogicky v bytě mých rodičů.
Následně jsme na ÚMČ Praha 20 zaslali vyjádření ke skutečnostem ve spisu, v němž jsme znovu zpochybnili tvrzení souseda a upozornili na zásadní nesoulad mezi jeho výpovědí při kontrolní prohlídce v lednu 2020 a skutečným stavem věci. Tehdy uváděl, že pokládal pouze nášlapnou vrstvu podlahy, což neodpovídalo skutečnému stavu. Soused opět odmítl umožnit kontrolní prohlídku svého bytu s odkazem na Listinu základních práv a svobod. Během kontrolní prohlídky v bytě mých rodičů alespoň právnička Stejskalová pořídila fotografie poškození, které způsobil soused rekonstrukcí svojí podlahy v roce 2018. Tyto fotografie jasně zachycovaly rozsah škod a byly v rozporu s jeho předchozími tvrzeními. ÚMČ Praha 20 však ani poté nereflektoval naše upozornění ani fotografické důkazy, které ukazovaly, že sousedova tvrzení z ledna 2020 nebyla v souladu se skutečností.
ÚMČ Praha 20 se následně zabýval především otázkou souladu údajně nové podlahy s požadavky Pražských stavebních předpisů. Soused byl nejprve vyzván k předložení dokladu prokazujícího, že pokládka „nové“ podlahy v roce 2022 proběhla v souladu s těmito předpisy. Ve stanovené lhůtě však nepředložil vůbec nic. ÚMČ Praha 20 proto v lednu 2024 vydal další výzvu, aby soused do tří měsíců doložil, že nově položená podlaha splňuje požadavky Pražských stavebních předpisů. Ani tentokrát nepředložil žádný relevantní důkaz. Navzdory tomu ÚMČ Praha 20 nezahájil řízení o odstranění stavby, ačkoliv k tomu měl zákonné důvody. Místo toho zahájil přestupkové řízení a následně čekal až do začátku srpna 2024, kdy mu soused předložil další soubor materiálů, jejichž průkaznost jsme opět zpochybnili. V červenci 2024 jsme proto podali další podnět k zahájení exekučního řízení. ÚMČ Praha 20 jej však odmítl s odkazem na to, že nové dokumenty, které soused předložil na začátku srpna 2024, považoval za dostatečné. Výsledkem bylo, že správní orgán podle našeho názoru opakovaně akceptoval nedostatečně doložené skutečnosti a namísto vynucení uložených povinností volil postup, který vedl k dalšímu prodlužování celého řízení.
Hlavním „důkazem“ předloženým sousedem byl akustický posudek. Už na titulní straně zaráželo, že místo své skutečné adresy bydliště v Horních Počernicích uvedl jinou adresu ve slovenských Topoľčanech. V tomto posudku byla popsána skladba podlahy v jeho bytě. Podle údajů uvedených v posudku součet tlouštěk jednotlivých vrstev vycházel tak vysoký, že by při jejich skutečném provedení nebylo možné ani otevřít vstupní dveře do bytu.
Ačkoliv mělo jít fakticky o výpočtovou zprávu, posudek neobsahoval výpočtové vzorce ani popis výpočtového postupu. Nebylo proto možné ověřit, zda „výsledky“ uvedené v posudku mají jakoukoli vypovídací hodnotu. O to více bylo zarážející, že předmětem akustického posudku byla bytová jednotka s číslem 793/8, která se ale v domě, kde má soused byt, vůbec nenachází. Tyto zásadní nesrovnalosti však ÚMČ Praha 20 ponechal znovu bez povšimnutí. Součástí předložených materiálů bylo také čestné prohlášení sousedova známého. Ten uváděl, že novou podlahu položil již v roce 2022 „podle návrhu skladby podlahy“, kterým byla myšlena skladba uvedená v akustickém posudku. Tento posudek však vznikl až v roce 2024. Takový rozpor by v jakémkoli standardním správním řízení okamžitě vyvolal pochybnosti o věrohodnosti předložených dokumentů. ÚMČ Praha 20 jej přesto bez zaváhání akceptoval.
V říjnu 2024 jsme proto na MHMP podali další podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti ÚMČ Praha 20. Podnět opět posuzoval úředník Karel Žrout, takže výsledek nepřinesl žádné překvapení – naše požadavky byly znovu zamítnuty. ÚMČ Praha 20 opět použil argumenty, které by v řádném správním řízení neobstály ani při základní kontrole. ÚMČ Praha 20 tak dospěl k závěru, že vinylová vrstva podlahy v sousedově bytě má tloušťku 20 mm. Přitom stačilo několikaminutové ověření na oficiálních internetových stránkách výrobce, kde bylo uvedeno, že tato podlaha se vyráběla v tloušťkách „jenom“ 2 mm, 2,2 mm a 2,5 mm. Úředníci tak akceptovali údaje, které odporují nejen technické realitě, ale i elementární logice. Přesto MHMP prostřednictvím úředníka Karla Žrouta konstatoval, že je vše v pořádku.
Je legitimní se ptát, jak je možné, že správní orgány přehlížejí tak zásadní nesrovnalosti. Je legitimní se ptát, jak je možné, že správní orgány přehlížejí tak zásadní nesrovnalosti. A je také na místě otázka, jakou roli v tomto procesu hraje vedení Odboru stavebního řádu MHMP, včetně jeho ředitelky Markéty Vacínové, když takové postupy zůstávají bez jakékoli nápravy.
Nezákonné jednání úřadu končí u soudu
Na konci prosince 2024 tak nezbývalo nic jiného než podat žalobu na ÚMČ Praha 20 na ochranu před nezákonným zásahem. Tajemnice ÚMČ Praha 20 Barbora Lukšová Frantová, na ni reagovala vyjádřením, v němž uvedla další pozoruhodná tvrzení. Mezi nimi například to, že úřad plně dodržuje zásadu nestrannosti a zásadu rovnosti. Z průběhu řízení však vyplývalo něco podstatně jiného. Zatímco naše podněty a připomínky byly opakovaně zpochybňovány, tvrzení souseda – včetně těch, která byla v rozporu s ověřitelnými skutečnostmi a elementární logikou – byla úřadem akceptována bez jakéhokoliv ověření. V dalším bodě svého vyjádření k žalobě tajemnice Lukšová Frantová fakticky uváděla výklad zásady volného hodnocení důkazů, který by v praxi znamenal, že ÚMČ Praha 20 může bez dalšího přijímat jakékoli tvrzení předložené sousedem, bez ohledu na jejich věcnou správnost. Ve stejném bodě byl navíc opět zopakován zcela neudržitelný údaj, podle něhož má vinylová vrstva podlahy v sousedově bytě tloušťku 20 mm.
Městský soud v Praze vydal 21. května 2025 rozsudek 8 A 130/2024-67. Jeho výsledek byl v souladu s racionálním očekáváním: jednoznačné a zásadní selhání ÚMČ Praha 20.
ÚMČ Praha 20 následně podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ke které se posléze připojil i soused. Obsah kasační stížnosti přitom ukázal pozoruhodné pojetí veřejného zájmu: úřad v ní hájil nejen svůj dosavadní postup, který Městský soud v Praze označil za nezákonný, ale současně zdůrazňoval možné dopady výkonu rozsudku na vlastníka dotčené bytové jednotky. Kasační stížnost obsahovala další tvrzení, která si zaslouží pozornost. V bodě A1 bylo například uvedeno: „Stěžovatel provedl pečlivé (sic!) posouzení důkazních prostředků, jež měl k dispozici: vyžádal kontrolní prohlídku, vyzýval stavebníka k doložení důkazů, a to opakovaně, a vyhodnotil jejich relevanci.“ Tento výrok je v přímém rozporu se závěry Městského soudu, který konstatoval pravý opak. V jedné části pak stížnost přebírala argumentaci, která odpovídala spíše pozici účastníka řízení než nestranného správního orgánu: „Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu § 107 s. ř. s., neboť výkon rozsudku Městského soudu by mohl mít závažné a těžko napravitelné důsledky, a to nejen pro stěžovatele, ale i pro třetí osobu – vlastníka dotčené bytové jednotky.“
Ani následný rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 As 124/2025-61 z 12. září 2025 neskončil pro ÚMČ Praha 20 jinak než dalším zásadním neúspěchem. V bodě 35 Nejvyšší správní soud přesně popsal podstatu problému a rozsah pochybení ÚMČ Praha 20: „Jak již bylo několikrát zdůrazněno, je povinností správních orgánů zjistit stav věci bez důvodných pochybností a této povinnosti žalovaný [ÚMČ Praha 20] jednoduše v této věci nedostál. Naopak tvrzení žalobkyně, že nezaznamenala žádné stavební práce v bytě stavebníka ani změny ve zvukově izolačních vlastnostech podlahy, důvodné pochybnosti o zjištěném stavu věci značně podporují. Není to však žalobkyně, kdo by měl k objasnění skutkového stavu nejvýrazněji přispět. Tato povinnost náleží právě žalovanému [ÚMČ Praha 20], a to v součinnosti se stavebníkem.“ Tento závěr Nejvyššího správního soudu představuje jedno z nejvýraznějších potvrzení toho, že ÚMČ Praha 20 v této věci dlouhodobě a zásadně selhával ve svých základních povinnostech.
Zodpovědní úředníci jsou beztrestní
Vzhledem k dlouhodobě pochybnému fungování Odboru výstavby a územního rozvoje ÚMČ Praha 20 jsme již v červnu 2025 podali stížnost proti postupu správního orgánu. Navzdory výše uvedeným skutečnostem a jednoznačným závěrům Městského soudu v Praze dospěla tajemnice Lukšová Frantová ve svém vyřízení stížnosti k závěru, že na straně úřadu nebylo zjištěno žádné pochybení. Ve svém vyjádření opět předložila absurdní argumentaci – například odmítnutí závěru o nedostatečné důkazní hodnotě čestného prohlášení a fotografií s odkazem na to, že jejich použití bylo „hodnocením podle vnitřního přesvědčení“ správního orgánu, nebo tvrzení, že „soud ani stěžovatelka nevyvrátili odbornou správnost posudku“. Postup tajemnice Lukšové Frantové tak nejen přehlíží dlouhodobé a opakované nedostatky v činnosti ÚMČ Praha 20, ale zároveň vytváří dojem, že úřad není ochoten své vlastní pochybení jakkoli reflektovat, natož napravit. Tento přístup se plně projevil i tím, že v důsledku prohraných soudních sporů musela obec hradit náklady obou řízení, aniž by tajemnice Lukšová Frantová jakkoli usilovala o jejich náhradu ze strany odpovědných úředníků.
Po této reakci jsme v září 2025 zaslali na MHMP žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti proti postupu správního orgánu. V žádosti jsme popsali, že způsob fungování Odboru výstavby a územního rozvoje ÚMČ Praha 20 vykazuje závažné a dlouhodobé nedostatky. Reakce z MHMP však byla stejně nevyhovující. Úředník uvedl, že postup ÚMČ Praha 20 – který byl opakovaně kritizován dvěma soudy – představuje pouze odlišný právní názor. Z toho důvodu nebudou v uvedené věci činěna žádná disciplinární, pracovněprávní ani jiná opatření. Nikoho jistě nepřekvapí, že autorem tohoto závěru byl opět Karel Žrout. Pokud soud dospěje k závěru, že správní orgán nedodržel své zákonné povinnosti, nelze jednoduše označovat takový výsledek pouze za odlišný právní názor.
V této situaci je legitimní a nevyhnutelné klást si otázku, zda lidé v Praze ze svých daní skutečně financují profesionální a odpovědnou veřejnou správu, nebo strukturu, která na úrovni městské části nakládá s právními předpisy způsobem, jenž vyvolává zásadní pochybnosti o její kompetenci, nestrannosti a základní schopnosti plnit veřejnou funkci. A když se tento postup dostane do přímého rozporu se závěry dvou soudů, nadřízený orgán MHMP – v podání Karla Žrouta – poskytne ÚMČ Praha 20 bezvýhradné institucionální krytí, aniž by byla vyvozena jakákoli odpovědnost, přijato jediné nápravné opatření nebo alespoň uznána zjevná a opakovaně potvrzená selhání.
V přímé návaznosti na protiprávní postup ÚMČ Praha 20 jsme byli nuceni zajistit právní zastoupení k ochraně našich zákonných práv. Tato nucená obrana před jednáním správního orgánu, které je v rozporu s právním řádem, nám do konce roku 2025 způsobila zcela vyhnutelné náklady na právní zastoupení v celkové výši 589 814 Kč.
Reakce politiků: ignorování reality
Vzhledem k tristnímu fungování ÚMČ Praha 20 i MHMP jsem se v této věci v polovině ledna 2026 obrátil na pražské politiky. V této situaci přitom starosta Městské části Praha 20 Petr Měšťan nebyl bez nástrojů. Jako vedoucí úřadu městské části mohl od tajemnice Lukšové Frantové požadovat informace o fungování úřadu, zabývat se organizačními a provozními problémy, upozorňovat na průtahy a opakovaná pochybení a požadovat přijetí odpovídajících organizačních či kontrolních opatření. Zákon o hlavním městě Praze přitom výslovně stanoví, že v čele úřadu městské části je starosta a že tajemník je za plnění uložených úkolů odpovědný starostovi.
I když jsem předložil podrobný popis celé záležitosti a jednání úředníků doložil příslušnými dokumenty včetně soudních rozsudků, starosta městské části Praha 20 Petr Měšťan reagoval až téměř po měsíci. Ve svém vyjádření mi sdělil, že mé informace jsou zprostředkované, překroucené a neúplné. Rozsudky dvou soudů, které v popisované záležitosti konstatovaly nezákonný postup ÚMČ Praha 20 řízeného jeho bratrem Richardem Měšťanem, byly také zprostředkované, překroucené a neúplné?
Vzhledem k tomu, že ÚMČ Praha 20 v obou soudních sporech neuspěl, nesla obec náklady soudních řízení. Otázku těchto nákladů a případného vyvození odpovědnosti však starosta Měšťan ve své odpovědi nijak nereflektoval. Městská část je přitom povinna řádně pečovat o svůj majetek a chránit své majetkové zájmy. Z odpovědi starosty nevyplývá, že by se otázkou těchto nákladů nebo ochrany majetkových zájmů městské části zabýval. Současně jsem nezaznamenal, že by byla přijata organizační nebo kontrolní opatření, která by mohla podobným situacím do budoucna předcházet. Navzdory prohraným soudním sporům následný postup ÚMČ Praha 20 nadále vyvolává pochybnosti o jeho souladu s právními předpisy, což může opět skončit žalobou u soudu.
Starosta Petr Měšťan ve své odpovědi nevysvětlil, jaká opatření byla po dvou soudních neúspěších ÚMČ Praha 20 přijata k nápravě zjištěných nedostatků ani k ochraně majetkových zájmů městské části. Přestože vedení městské části má veřejnost informovat o své činnosti, pochybuji, že byli občané dostatečně informováni o několikaletém sporu týkajícím se nezákonného postupu Odboru výstavby a územního rozvoje ÚMČ Praha 20, o závěrech dvou prohraných soudních sporů a o nákladech, které obec v souvislosti s těmito řízeními vynaložila. Přes tyto skutečnosti jsem neobdržel omluvu ani vysvětlení, jakým způsobem hodlá vedení městské části obdobným problémům do budoucna předcházet.
Vzhledem k předchozímu postupu Karla Žrouta byly stejné dokumenty poskytnuty také politikům na úrovni Hlavního města Prahy. Primátor Bohuslav Svoboda následně požádal ředitele magistrátu Tomáše Havla, aby celou věc prošetřil. Ředitel magistrátu následně zaslal odpověď o rozsahu necelých dvou stran A4, ve které se však pochybnostmi týkajícími se postupu úředníka Karla Žrouta vůbec nezabýval.
S takovou odpovědí jsem nebyl spokojen. Ani moje další komunikace s primátorem Svobodou však nevedla k žádnému dalšímu řešení; primátor se celou záležitostí odmítl dále zabývat.
