Článek
ANO utrpělo ztráty, ale stále je v silné pozici. Motoristé neměli co obhájit a můžou tak maximálně oplakávat své ambice. Ale SPD přišlo o dvě třetiny svých zastupitelů. Vypadlo z důležitých měst. A potvrdilo tím dva staré názory. Za prvé, vládnout v koalici s Andrejem Babišem je téměř vždy sebevraždou. Za druhé, Tomio Okamura už moc nesedí svým vlastním voličům. Stal se tak trochu součástí onoho nenáviděného a velmi vágního mainstreamu. I pro figuru tak vychytralou, jako je Okamura, to je situace, ze které se jen velmi těžko dostane.
Velké naděje, malé výsledky
Píše se rok 2023 a SPD je na koni. Fialova drahota, válka na Ukrajině a různé další problémy se zdály býti živou vodou pro do té doby stagnující politickou sílu. Tomio Okamura mohl s nadšením útočit na všechno, co se v zemi dělo, a znovu si tak užívat svou opoziční roli. Průzkumy mu znovu věštily více než 10 % hlasů a díky rostoucí jistotě ve vítězství Andreje Babiše to vypadalo, že jeho SPD bude moci hrát skutečně významnou roli při formování příští vlády. Populistická hnutí rostla po celé Evropě, v USA se znovu vynořil Trump a pro české národovce to tedy vypadalo na skutečně ideální bitevní pole.
Jistý problém bylo rostoucí množství krajně pravicových hnutí, jež mohla SPD připravit o cenné voliče. I to však Okamura proměnil v něco, co se zdálo výhodou. Po mnoha letech, kdy nadával slepencům jako SPOLU, se starý lišák rozhodl rychle vyměnit kabát a proměnil se tak v nejnovějšího šampióna slučování českých politických stran. Trikolóra, Svobodní i čím dál větší hvězda Jindřicha Rajchla byli všichni získáni pro nový projekt. Pravda, muselo se to zařídit trochu podivně přes kandidátku SPD, ale to bylo vedlejší. Soudci navíc potvrdili, že metoda byla v pořádku, a SPD tak nakonec ani nemuselo přelézat vyšší vyžadovaná procenta pro vstup koalicí do sněmovny.
Všechny průzkumy navíc ukazovaly, že by tuto hranici porazili velmi snadno. Přinejmenším 10 %, vrchol někde kolem 16 % a průměr tak kolem 11 až 13 %. Všechno se zdálo býti na výborné cestě. Ano, nová koalice znamenala, že Okamura musel nově vycházet nejen se svými starými loajalisty, ale také s nezávislými figurami, což často vyvolalo ostré střety, ale dokud to vypadalo na dobré výsledky, tak nikdo příliš hlasitě nereptal. A pak přišly volby roku 2025 a velká koalice krajní pravice nedosáhla ani na 8 %. Pokud by šli do voleb jako formální koalice, nedostali by se do sněmovny vůbec, ale i přes své přežití to byl kompletní propadák.
Následné rychlé naskočení do vlády bylo o to více ponižující. Místo dobré pozice musela SPD a její noví partneři u Babiše prakticky škemrat. Dostali nakonec tři ministerstva a předsednictví sněmovny, ale všichni ministři museli být odsouhlaseni premiérem a brzy se ukázalo, že mají k samotné SPD dost daleko. Okamura sice obdržel velmi hezkou a dobře placenou pozici, to bylo tak všechno. Navíc měl nově daleko horší situaci ve svém poslaneckém klubu, kde mu nově začali řádit ambiciózní jedinci jako Jindřich Rajchl a kompletní cvoci typu docenta Ševčíka, jenž je nejlepším důkazem o tom, jak absurdní je česká posedlost akademickými tituly.
A vládní aranžmá se celkově nijak nedaří. Programové sliby o velkém útoku na Ukrajince, inkluzi či zločiny Fialovy vlády? Buď kompletně zapomenuty, či silně zredukovány, a to většinou na prázdné výkřiky. Ministr obrany Zůna je pro fanoušky SPD dost možná více nenáviděnou osobou než jeho předchůdkyně za ODS a o zbylých ministrech nominovaných Okamurou prakticky neslyšíme. Za těchto podmínek tak není nedávná volební porážka žádným překvapením a spíše se jedná o logický výsledek postupného umírání značky SPD.
Kdo je Tomio Okamura?
Otázka v titulku této části není nijak ironická. Tomio Okamura není žádný zapálený bojovník či upřímný fanatik. Je to člověk, který si chtěl vydělat víc peněz. Po dlouhá léta podporoval umírněnou pravici včetně ODS a v některých názorech byl až progresivní. Na rozdíl od většiny svých podřízených je to také velmi chytrý člověk, který ví, kde se dá vydělat, a umí využít dobré příležitosti. Kolem roku 2011 si všiml toho, že od kolapsu Republikánů v pozdních 90. letech chyběla v parlamentu krajně pravicová strana s ostrou kritikou evropské integrace, a to v době, kdy nevrlost vůči EU rostla na celém kontinentu. Z tohoto pochopení vznikl Úsvit přímé demokracie.
Tuto svou první stranu Okamura později takticky opustil a kompletně vykradl o lidi i peníze. Uprchlická krize v Evropě mu dodala na síle a z méně než 7 % roku 2013 vyskočil o čtyři roky později na více než 10 %, kde se také celkem udržel až do posledních parlamentních voleb. Úsvit i SPD byly postaveny ve snaze využít rostoucí vlnu nechuti v zemi a vydělat na ní dobré peníze, což Okamurovi velmi dobře vycházelo. Dlouhé roky se velmi lehce mohl prezentovat jako autentický antisystémový kandidát, který bude po každých volbách hlasitě hájit své voliče z opozičních lavic. Dlouho to fungovalo, ale tento systém nemohl vydržet navěky.
Už krize kolem COVIDU začala ukazovat na slabiny SPD. Najednou jim vítr z plachet vzaly menší figury, které Okamura do té doby dokázal celkem lehce porážet. Tou dobou byl však už v politice sedm let a jeho strana přestávala vypadat jako svěží síla proti systému a mnohým se spíše zdála být tlustou a pohodlnou skupinou, jež občas zakřičí, ale nic jiného neudělá. No a pokud dokázaly nové figury křičet hlasitěji a radikálněji? V tom případě nebyl důvod dále podporovat Okamuru.
S každým dalším rokem, kdy SPD existovala, se tato situace jen zhoršila. Zostření rétoriky mohlo umírnit krvácení, ale nešlo ho plně zastavit. Zformování velké krajně pravicové koalice pak mělo být řešením všech problémů, ale čelilo hned několika problémům. Voličům se zdálo býti dost podivné a předem připravené na vládní aranžmá. To mnoho z nich zklamalo předem, jelikož i Andreje Babiše už dávno brali za vlastizrádce a probruselského infiltrátora. Jiní však naopak brali celé spojení za ukázku slabosti a spíše se obrátili právě k hnutí ANO, jež mělo daleko větší šanci reálně změnit situaci v zemi a navíc se čím dál více snažilo nalákat voliče Okamurova bloku.
Vstup do vlády a obzvlášť působení v ní pak byly finální ránou. SPD byla od začátku stavěna jako protestní strana s extrémně nerealistickým programem. Koalice s ještě většími extrémisty tuto situaci jen zhoršila a znamenala, že zbývající voliči měli obrovská očekávání. Po tolika letech budou konečně mít šanci na moc! Babiš je závislý na hlasech SPD a to ho přinutí být poslušným. Poslušnou se však stala právě Okamurova strana a velmi rychle byla Babišem proměněna v nejhorší věc, kterou se na politické scéně můžete stát. Novou verzí Hamáčkovy ČSSD z předchozí Babišovy vlády.
Dejte mu prášky na bolest a nechte ho zemřít
Ironií osudu je Tomio Okamura zatím v bezpečí. Volební krach SPD totiž ztrapnil jeho hlavního potenciálního vyzývatele Jindřicha Rajchla, jenž kompletně selhal ve svém vybraném cíli podpořit stranu v Hradci Králové. Situace je ironicky podobná té v ODS, kdy by výměna Martina Kupky měla být na stole, ale kvůli nedostatku možných vůdců je extrémně nereálná. Na rozdíl od ODS je však SPD stále extrémně propojená s osobou svého vůdce a případná výměna by téměř definitivně znamenala velmi bolestný rozvod.
Co se zdá býti reálnější variantou, je postupné roztrhání strany na menší celky. Rajchl a další extrémisté mohou využít své pozice v Poslanecké sněmovně a založit vlastní klub, a to buď jako nová část současné koalice, ale tentokrát ta skutečně radikální, anebo jako národovecká opozice, jež kritizuje zrádnou alianci mezi Okamurou a státními strukturami. Další otázkou je, zda chce dlouholetý vůdce krajní pravice vůbec pokračovat ve své funkci dál. Určitě bude u kormidla, dokud může využívat benefity předsednictva Poslanecké sněmovny, ale po dalších volbách? Už nyní se spekuluje o tom, že se Okamura chce vrátit do podnikání a nechat politiku na dlouho stranou.
A právě zde jde také najít největší problém, který z těchto voleb vychází pro Andreje Babiše. Opět se mu totiž podařilo zlikvidovat své koaliční partnery, což sice zajistí hlasy pro ANO, ale nemůže to stačit pro jeho vytouženou sněmovní většinu. Pokud se Motoristé nedostanou v příštích volbách do sněmovny a SPD se kvůli propadu do bratrovražedných sporů promění v několik neefektivních subjektů, kdo bude s Babišem či jeho nástupci dělat příští vládu? A to obzvlášť poté, co se premiér tak otevřeně spojil s největšími extrémisty v naší zemi?
Může být tato situace vyřešena ve prospěch SPD? Je to samozřejmě možné, ale nezdá se to býti pravděpodobné. Už pokračující účast ve vládě bude dost možná pro stranu likvidační, ale co jí přesně zbývá? Tolerovat jako komunisté? No, klidně, ale to rudé nezachránilo. Opustit a potopit? Předčasné volby by ji přinejmenším oslabily a dost možná i zlikvidovaly. SPD bude chybět jen málo lidem, ale je důležité přemýšlet o tom, co bude její absence pro naši politiku znamenat. No a samozřejmě se musíme ptát, kdo ji nakonec nahradí?
(Pokud jste dočetli až sem, zvažte prosím také přímý příspěvek přes tlačítko Podpořte autora. S přesunem do nové země se navýšily ceny a každá podpora je hluboce vítána. Články budou dál vycházet v každém případě, ale vaše podpora mi umožní věnovat jim více času a pozornosti.)
Zdroje a další četba:
Vítězové voleb jsou Starostové, SPD chce vyvodit důsledky z prohry, Hospodářské noviny, 10. 10. 2026, Online: https://domaci.hn.cz/c1-67942580-v-cesku-zacaly-komunalni-a-senatni-volby
Grim, Jakub, a Kočí Petr:ANO zradily jeho největší bašty a SPD vyklidila pozice úplně všude, iRozhlas, 12. 10. 2026, Online: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zprava-z-komunalnich-voleb-ano-zradily-jeho-nejvetsi-basty-a-spd-vyklidila_2610120500_jgr
Výsledky SPD potvrdily celostátní preference hnutí, řekl Okamura, ČT24, 10. 10. 2026, Online: https://domaci.hn.cz/c1-67942580-v-cesku-zacaly-komunalni-a-senatni-volby
Štěpánek, Jakub: Tah Rajchlem se v Hradci Králové nepovedl, Novinky CZ, 11. 10. 2026, Online:https://www.novinky.cz/clanek/volby-komunalni-tah-rajchlem-se-v-%20hradci-kralove-nepovedl-40602120
