Článek
Nevím, jak to máte vy, ale já si moc rád čtu dojmy a postřehy ze soužití s nejrůznějšími stroji s motorem. Auta, motorky, beru obojí. Motorky mám ale raději. V minulosti jsem snil o mnoha vozech, některé jsem si splnil, některé ne a nejspíše to tak už zůstane. Busso Alfa mi kdysi utekla, řešitelná by pořád byla, ale nechám to zatím u platonické lásky. O dalších autech se zmiňovat ani nebudu, důvod je jednoduchý. Za posledních pár let jsem se „dovyprofiloval“ do fáze, kdy si o nich rád přečtu, některá jsem si moc rád na pár dní zkusil(DÍKY) a do budoucna ještě i rád zkusím, pokud bude ta možnost. Touha po jejich vlastnictví mě už ale úplně pustila. Mám práci nedaleko od domova, na dojíždění v nic moc počasí zábavnější auto mám a mimo jízdy do práce už toho sám moc autem nenajedu – pro zábavu volím raději kola dvě. Zážitkové auto by tedy povětšinou stálo, stejně jako stojí má stávající auta.
Manželka již nějaký čas pokukovala po Vespě. Měli jsme kabrio s atmosférickým šestiválcem, jakože budeme výletit v něm, protože aby manželka usedla za mě na motorku jako dříve, to v jednu chvíli přestalo být kvůli jejím zdravotním problémům reálné. Zdravotní problémy jsou jedna věc, časové možnosti pak druhá. Kabrio stálo drtivou většinu roku v garáži a za posledních pár let by se daly spočítat naše společné výlety kabriem na prstech jedné ruky - tristní. Navíc jsem v tom autě viděl primárně spoustu nedokonalostí, jejichž vědomí mi jednoduše dost vadilo, ale s ohledem na intenzitu využití jsem je vůbec nechtěl řešit. Nebylo těžké si tak vysvětlit, že jeho vlastnictví nedává smysl. A tak přišla Vespa GTS 125, kterou je možné řídit jen s řidičákem na auto. Na seznámení se světem dvou kol elegantní varianta, a když to manželku bude bavit, není do budoucna řidičák „na velkou“ vyloučený.
A kde, že je ta linka, která se váže k úvodu? Na motorkách jezdím od zhruba 14 let, od té doby se nestalo, že bych v garáži nějakou neměl. Byly doby, kdy jsem na motorce seděl každou volnou chvíli, aby tyto doby vystřídala doba jiná - to jsem se na motorku sotva dostal. A jak z toho člověk vypadne, obtížně se vrací „do původní formy“, když k tomu není adekvátní stroj, který postupně začne sebevědomí a jistotu vracet. Letos jsou to tři roky, kdy jsem vyměnil Monstera S4 za Moto Guzzi V7. Nebýt této výměny, těžko říct, jak bych to aktuálně měl, ale hlavní pointa je v tom, že děti odrostly, já je od minulého roku nemusím vozit do školy, a tak jsem zkusil nahradit jízdy do práce autem jízdami do práce na motorce. A nejen do práce, kam mohu jet na motorce, tam jedu na motorce, co jde převézt na dvou kolech, převážím na dvou kolech – typicky nákupy a balíky. Jasně, že cesta do práce mi trvá mnohem kratší dobu než cesta z práce, ale takhle přesně to mám rád, takhle se mi to líbí, takhle mi to dává smysl a dělá dobře, je to pro mě určitá forma relaxu, odreagování a vyčištění hlavy… Telefon v batohu, nikdo se mi nedovolá, je to jen můj čas, ve kterém nacházím svůj klid. Proto jsou už u mě auta na druhé koleji a o to více řeším, co bych rád zkusil ze světa dvou kol, který mi dělá mnohem větší radost.
Někdy příště se mrkneme, na čem jezdím, v čem je to super a v čem to tak úplně super není. A začneme právě manželčinou malou Vespou GTS 125, na které díky legislativě může jezdit každý řidič osobního auta bez dalšího zvláštního oprávnění.
Jak to máte vy? Raději pohodlí a zážitky na čtyřech kolech, nebo raději jednoznačné nepohodlí už jen stran oblékání a počasí na kolech dvou?
