Článek
V Bílém domě se ujal vlády Donald Trump a panuje tam hodně po svém. Jedním z vedlejších výsledků je velké riziko při nákupu nejmodernějších letounů F-35. Po zkušenost, které zažili Ukrajinci s omezením rušiček radarů na jejich F-16, se začalo spekulovat o tom, jestli když se jednou ráno Donald špatně vyspí, jestli neuzemní i naše super letadla.
Pojďme se blíže podívat na to, co se stalo Ukrajincům, když jim Američané stopli vojenskou pomoc. F-16 používají jako součást vlastní ochrany i ofenzivních opatření podvěsný systém radioelektronického boje AN/ALQ-131 od firmy Northrop Grumman. To, že je podvěsný, znamená, že se připojí na jeden z pilonů pod trupem letadla. AN/ALQ-131 funguje zároveň jako prostředek na sběr zpravodajských informací o radiotechnické situaci a zároveň jako prostředek rušení. Zní to složitě, zkusím to rozvést. Jak letadlo letí bojovou misi, může být zaměřeno různými radary. Systém má v sobě databanku, kde jsou uvedeny polohy známých hrozeb spolu s celou řadou dalších údajů. Pokud se objeví něco nového, systém to zaznamená a zároveň to předá výše, typicky průzkumnému RC-135W Rivet Joint. Na Ukrajině to mohou ale být i jiné průzkumné prostředky, třeba i pozemní. Cílem je zjistit o nové hrozbě, detekované na AN/ALQ-131 co nejvíce.
AN/ALQ-131 tyto informace sbírá a předává v reálném čase. Ale je tu jedno velké ale. To se týká toku těchto informací mezi jednotlivými zařízeními na jednotlivých letadlech. Po misi se vytváří aktualizace „threat library“ (knihovny hrozeb), která se potom nově nahrává do všech AN/ALQ-131. Jenomže jsou k tomu potřeba američtí specialisté a těm to Trump zakázal. Letadla tedy neoslepla úplně, ale bylo to velmi citelné.
U F-35 jde tato integrace ještě mnohem dále. Na úvod bych poznamenal, že Izraelské letectvo provozuje F-35I, a protože je si dlouhodobě vědomo, že zvláště na demokratickou exekutivu se v USA nemůže spoléhat, proto jako jediný stát na F-35 provozuje vlastní software. Což je ovšem krok, který si ani Evropa jako celek nemůže dovolit, natož my, jako Česká republika.
ALIS/ODIN
U F-35 se tu bavíme o cloudové službě ALIS (Autonomic Logistics Information System) a hlavně o jeho nástupci ODIN (Operational Data Integrated Network). V našich médiích je tento systém prezentován jako systém pro údržbu letadel. A ano, to je. Mimo jiné. Ale hádejte: Kam se nahrávají Mission Data Files (MDFs), neboli data o misi? Ano, přes ODIN do cloudu v Americe. A druhá hádanka: Který systém při misi nakreslí modrou linku pro letadlo? Tedy trasu, kde se vyhne radarům a dalším nebezpečím? A ano opět je to ODIN. Z toho pohledu dává úplně jiný smysl nabídka F-35 pro Indii. Každým letem by totiž indičtí pilotové a indické F-35 sbírala neocenitelná data o Pákistánu a Číně, se kterými je Indie dlouhodobě na nože.
V USA se tyto soubory (MDF) tradičně vyvíjejí a testují v laboratořích, jako je U.S. Reprogramming Laboratory (USRL). V posledních letech však některé partnerské země NATO získaly přístup k citlivým informacím o F-35 prostřednictvím speciálních přístupových programů (Special Access Programs, SAPs), což jim umožňuje lépe porozumět schopnostem letounu a efektivněji je integrovat s jinými platformami. Norsko a Itálie mají jako první vlastní zařízení pro práci s MDF, nicméně pořád platí, že data jdou do USA. I když se teď některé země proti tomu bouří a chtějí zavést firewall a daná data nepředávat, jediný, kdo je toho vážně schopen je Izrael.
Takže když naše F-35 někdo odřízne od ODINu, nebude modrá linka, nebude mise…
Letadla pro komunikace se zbytkem světa používají MADL (Multi-Function Advanced Datalink). Tento vysokorychlostní datalink umožňuje bezpečnou a odolnou komunikaci mezi letouny F-35, což je klíčové pro koordinaci a sdílení informací během operací. A hádejte, přes čí družice tato komunikace prochází? Stačí málo a z platformy je sólo ostrov bez komunikace. Tedy bez komunikace mimo přímou viditelnost.
Black boxy
Na F-35 existuje pár věcí, které jsou pro celý svět mino USA vnímány pouze jako tzv. black box. Jinými slovy, ono to funguje, ale nevíme jak a proč a nesmíme se v tom vrtat. Jediní oprávnění k tomu jsou v USA. Zatímco u Power and Thermal Management System (PTMS), který je klíčový pro správné fungování letounu, společnost Honeywell, výrobce tohoto systému, je připravena poskytovat servis v závodě v Hlubočkách, tak mnohem důležitější komponenty jsme schopni měnit jenom kus za kus.
Jedná se hlavně o:
- Radarový systém AN/APG-81: Tento pokročilý radar s aktivním elektronickým skenováním (AESA) poskytuje letounu schopnosti vzdušného boje a průzkumu. Údržba a opravy tohoto systému jsou omezeny na specializovaná zařízení v USA kvůli jeho citlivé technologii.
- Systém elektronického boje AN/ASQ-239: Tento systém poskytuje letounu schopnosti detekce, analýzy a reakce na hrozby v elektromagnetickém spektru. Jeho údržba je centralizována ve Spojených státech z důvodu ochrany citlivých technologií.
- Distribuovaný aperturový systém (DAS) AN/AAQ-37: Tento systém sestává ze sady infračervených senzorů, které poskytují pilotovi 360stupňový výhled a detekci hrozeb. Údržba tohoto systému je omezena na USA kvůli jeho pokročilým schopnostem.
- Systém pro zpracování dat a komunikaci: Letoun F-35 obsahuje pokročilé systémy pro zpracování dat a komunikaci, které integrují informace z různých senzorů a zajišťují bezpečnou komunikaci. Údržba těchto systémů je prováděna výhradně ve Spojených státech, aby byla zajištěna bezpečnost a integrita dat.
Opět - bez nich nám to lítat nebude.
No a na závěr tady máme všechny ostatní náhradní díly. Vzhledem k našemu pokročilému průmyslu bychom si dost velkou část z nich dokázali vyrobit sami, ale bez výše uvedených věcí se prostě neobejdeme. Tedy pokud se Evropa nezapře a podobně jako Izrael nevyvine pro F-35 vlastní software. Na to ovšem v prudkém sprintu za uhlíkovou neutralitou a zničením svého průmyslu EU jenom těžko najde čas. A můj dlouhodobý názor na pořízení F-35 je znám.
