Článek
2 % na zbrojení jsou nemožná pro tento rok. Tak už se několikrát vyjádřil premiér Babiš. Mluví raději o míru, dlouhověkosti a zdravotnictví. To jsou všechno dobrá témata, ale ne v době, kdy bestie války řádí méně než 1000 kilometrů od našich hranic. Ukrajina hoří, Rusko opakovaně hrozí Evropě válkou a Američané ustupují. A naše země nedokáže splnit ani minimum armádního financování, které bylo nastaveno pro éru míru? To už ani nemluvím o naprosté ignoraci nových cílů NATO, které mluví o 5 % obranných výdajů, jež byly uznány jako nutná složka pro obranyschopnost kontinentu a na něž se celé Česko dívá jako na jakýsi pokus o humor.
Potřeba je uznat, že současná paralýza není jen chybou Andreje Babiše. Vláda Petra Fialy se přes všechny své hezké řeči také na 2 % nedostala, a to proto, že zkoušela použít triky na zmatení NATO, ve kterých se za obranné výdaje snažila vydat i naprosté nesmysly, stejně jako to nedávno udělal současný premiér. Češi si v obou případech mysleli, že jsou chytřejší než všichni ostatní a obejdou je nějakým tím trikem, ale lehce přecenili své síly. Fialova vláda však alespoň měla nějaké ambice a plány dosáhnout do budoucna 3 až 3,5 % obranných výdajů. Nikdy sice nebylo jasné, jak toho hodlá dosáhnout, ale lepší než naprosté nic, které předvádí současná garnitura.
Našim pánům a vládcům se však asi nedá divit. Celý národ už je třicet let vychováván v až absurdním ujištění o nekonečném míru, který je u nás obzvlášť absurdní vzhledem k žijícím vzpomínkám na roky 1938 a 1968. Na nedávné konferenci o obranných možnostech jsem si od vysoce postaveného armádního důstojníka mohl vyslechnout ideální ukázku celého problému. Armáda ČR se rozhodla vydat příručku pro případné krizové situace. Vláda jim to povolila, ale pouze za předpokladu, že z ní vymažou všechna místa, kde se použilo slovo válka. Aby se prý lidé zbytečně neděsili.
Co sledujeme dnes k summitu NATO, je už naprostý vrchol této tragikomedie. Místo reálných problémů naší obrany je hlavním tématem boj mezi vládou a Pražským hradem o detaily cesty. Premiér ČR pak na zcela oprávněné americké stížnosti reaguje křikem o koloniích a suverenitě. USA se přitom dožadují pouze toho, abychom splnili naše závazky, a to aspoň ty, ke kterým se naše vlast upsala už dlouho před válkou na Ukrajině. Český jazyk je pro pana premiéra asi obtížný, ale už by mohl po tolika letech chápat, jaký je rozdíl mezi závazkem mezi partnery a povinností poddaného k pánovi. Pokud to nechápe, tak to něco vypovídá o jeho stylu myšlení.
Shazovat vše na současnou vládu však prostě a jednoduše nejde. V celé společnosti chybí jasná představa o tom, jak by se české výdaje na obranu měly financovat, o čemž obzvlášť mluví nedávná zpráva Centra veřejných financí. Ta přitom hlavně říká to, co by měl vědět každý člověk s přinejmenším základním chápáním financí. Tedy že peníze nerostou na stromech a stát může větší finance získat buď navýšením příjmů, jež pravděpodobně bude znamenat zvýšení daní, anebo pomocí větších půjček, což je například cesta zvolená Poláky, kteří se dnes ukazují jako východoevropský armádní premiant a dostávají díky tomu i jasnou podporu z USA.
Obě tyto hlavní možnosti se však nezdají jako něco, co naši politici dokážou vstřebat. Zvyšování daní se v čím dál více populistické atmosféře současné politiky stalo tématem, na které si nikdo netroufne. Kdysi finančně zodpovědná ODS si dosud nepřiznala nesmysl, kterým bylo zrušení superhrubé mzdy, a od ANO uslyšíme o růstu daní, až slunce vyjde na západě. A půjčování? O něm vám Andrej Babiš řekne, že ho má rád, ale ne na ty ošklivé zbraně. To přece musí jít na naše lidi! A opozice? Ta přednese půltucet výkřiků o tom, jak zadlužovat nechce, ale reálnou alternativu už pak nikdy nepředloží. Je to začarovaný kruh zbabělosti.
Proto také pořád slyšíme ty stejné nesmysly o tom, kde se ty peníze vezmou. Ušetříme na státní správě a pomocí útoku na ty, co zneužívají své sociální dávky. Takových bychom asi pár tisíc i našli, ale za těch pár ušetřených milionů bychom tak maximálně mohli koupit koně pro armádní přehlídku. A škrty v byrokracii? O nich už také slyšíme dlouho, ale nikdy se neuskuteční. Když už někoho vláda vyrazí, tak je to spíše o odstraňování rivalů a nahradí je zase svými loajalisty. Mimochodem úplně stejné plány má v této oblasti jak vláda současná, tak ta minulá. Ani jedné nevyšly a nevyjdou, ale možná jim ty prázdné řeči pomohou v noci spát. Dokud tedy nezačnou padat bomby.
Celé české myšlení o válce, obraně i armádě je tak trochu nanic. Čest patří desetitisícům vojákům, dobrovolníkům, občanům, expertům a v pár případech i politikům, kteří problém vidí a snaží se ho změnit, ale proti letargii současné politické reprezentace je to bohužel málo. Válka na Ukrajině aspoň trochu s celým problémem pohnula, ale začínám se obávat, že plné pochopení může přijít pouze v den, kdy cizí bomby začnou padat na naši vlast. Denně se modlím, aby se nic takového už nikdy nestalo, ale musím vnímat fakt, jak naše neochota brát obranu vážně činí tento scénář čím dál více pravděpodobným. Hodně štěstí našim pánům a vládcům v Ankaře, uvidíme, jak tento podraz na spojencích okecáte. Trochu ironické, vzhledem k tomu, jak často kvůli historii Češi nadávají na nespolehlivé spojence.
Zdroje a další četba:
Klimeš, David a Pavel, Jan: Stagnace, Haag, Dohánění: tři scénáře posilování obranných výdajů a jejich důsledky pro veřejné finance, Centrum veřejných financí, 25. 6. 2026, Online: https://centrumverejnychfinanci.cz/stagnace-haag-dohaneni-tri-scenare-posilovani-obrannych-vydaju-a-jejich-dusledky-pro-verejne-finance/
Babiš: Česko letos dvě procenta HDP na obranu nesplní, v dalších letech ano, Seznam zprávy, 19. 6. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-babis-cesko-letos-dve-procenta-hdp-na-obranu-nesplni-v-dalsich-letech-ano-308898
Babiš: 3,5 procenta na obranu nedáme. Prioritou je zdraví a dlouhý život, Ekonomický deník, 26. 2. 2026, Online: https://ekonomickydenik.cz/babis-3-5-procenta-obrana/
