Článek
Chce se mi zvracet..
Pamatujete na hlášku Pana Postráneckého z našeho dnes již kultovního filmu Černí Baroni? Mně se poslední dobou dere na rty poměrně často a jen díky slušnému vychování, kterým mne obdařila moje úžasná maminka si ho pouze mumlám pod vousy abych nezpůsoboval pozdvižení ve společnosti, která se pomalu ale jistě začíná zase normalizovat a ani o tom neví. Pamatujete na sametovou revoluci ? Jak byli lidé v ulicích ochotni riskovat úplně všechno kvůli svobodě ? že už měli plný zuby diktatury, omezování, cenzury a podobných praktik ? Mně v 89tém byly 4 roky, takže si moc nepamatuji a o tom, jaké to v té době bylo mám pouze kusé informace z útrob internetu anebo z vyprávění mojí matky. Jedna informace je ale pro všechny ty zdroje společná - lidé chtěli žít. Ale ne jenom přežívat, nebo mít klid. Chtěli žít a byli ochotní za to třeba i bojovat skoro tak jako se lidé stavěli do cesty tankům v 69tém. Stejně tak jako působili čeští letci za 2. světové války, jako čeští partyzáni ztěžovali život nacistům, Atentát na Heydricha, asi bych našel spoustu dalších momentů, kde Česká nátura vystrkovala růžky a lidé toužili po svobodě a lepších časech. To je ta část češství, na kterou jsem hrdý. Bohužel je zde i ta druhá část češství, na kterou nejsem hrdý ani trochu. A ta je mnohonásobně větší, má hnusnou pachuť a lepí se jako smůla z borovice. To je ta část, kdy my Češi máme potřebu víc než cokoliv jiného prosazovat pouze a jenom svoje zájmy, svoje zisky, svoje názory, svoje „statky“, .. sebe. Každý jednotlivec sobě sám všechno, druhým nic a hlavně je on jediný ten nejchytřejší a všichni ostatní jsou tupí blbci, kteří si nezaslouží ani svůj názor publikovat. Nejsem majitelem žádného účtu na žádné sociální síti, bohatě mi stačí pročítat diskuze a komentáře pod články a povědomí o téhle temné stránce češství se zvětšuje exponenciální řadou. Nemálo k tomu potom přidá interakce s lidmi v běžném životě. Na silnici, Tam je to jako v boxerském ringu. Skoro nikdo už nezná pojmy jako slušnost, nebo ohleduplnost. Skoro každý si chce prosadit tu svou a na pravidla a na ostatní lidi kašle. Ti jsou přeci podřadní. Když jde člověk nakoupit, aby si vzal s sebou ještě někoho, kdo mu bude hlídat záda, protože jakmile se člověk zadívá trochu déle do regálu se zbožím, anebo nedej bože mu to na samoobslužné pokladně nějak podezřele trvá, přítomní nakupující ho na tyto nepatřičnosti okamžitě jak se patří upozorní buďto verbálně, anebo třeba odstrčením od regálu, kde překáží . No a nejlépe je na tom osazenstvo naší malinkaté zemičky co se týče politiky. Máme demokracii, kterou tady naši rodičové, případně prarodičové, vybudovali z komunismu, totality, pokusů o normalizaci, z ničeho. Namísto toho, abychom si té demokracie vážili a zasloužili si jí, hrdě a s plnou vervou po ní šlapeme každý den a ani si to sami nechceme připustit a předstíráme, že to tak není a že je vše v pořádku. Pokud jste dočetli až sem, už se vám určitě v hlavě roní věta typu : “ co to ten magor píše za nesmysly.. hoďte na něj síť! “ Ano, protože někde jsem četl, že pravda a láska vítězí a celý život čekám na to, až to uvidím v praxi, ale jediná pravda je, že jsme přijali demokracii z rukou nám předešlých, ani jsme nepoděkovali a hodili jí do koše. Za komunismu musel člověk dělat spoustu věcí, které nechtěl. Musel mít názory jaké nechtěl ( anebo se alespoň musel tvářit že je má ), říkat slova, která nechtěl. sice to bylo vykoupeno jistou sociální jistotou, v podobě jisté práce, jistého bydlení, jistého zdravotnictví ( které bylo v plenkách stejně jako všude jinde ve světě ), a když se člověk trochu snažil, tak si ten život mohl i docela poklidně užít. Vždycky jsem se zasněně díval do dálky, když mi babička, dej jí pán bůh lehkou zem, vyprávěla o dovolených v Bulharsku, na Slovensku v tatrách, v dnešním Chorvatsku nebo třeba v Itálii za cenovky, které nečítaly ani desetinu jejího tehdejšího platu jela na 14 dní někam, kam já se nikdy v životě nepodívám, i kdybych měl další dvě práce. Ano teď je přesně ten čas spustit kritiku typu “ to byla dovolená na houby a nestála za nic “. Ano i moje matka se občas rozvzpomene, jak neměla strach, že by nesehnala zubaře, nebo pro mě dětského doktora, práci, nebo že by neměla dost peněz na bydlení, nebo na jídlo. Nechci vypadat jako někdo, kdo opěvuje minulý režim, ale říkám si, že když tyhle věci šly tenkrát, jak je možné, že dnes v tak vyspělé době, to možné není. V dnešní době je klidně možné být mafián, zloděj, podvodník a politik, anebo jiná vlivná osoba v jednom. To je klidně možné. Dokonce je to podporované a vyžadované. Ptáte se kým ? Přeci námi všemi. Stačí se podívat, co všechno si bez jakýchkoliv skrupulí necháme líbit od našich politiků. Od lidí, kteří jsou více, než královsky placeni za to, aby se starali o tuto zem. Aby tuto zem vedli a nenechali ji padnout, aby se tu dalo žít, aby tu bylo hezky, aby poctiví, pracovití a slušní lidé chtěli v této zemi žít a třeba i zakládat rodiny. Aby se ty rodiny mohli o ten státní aparát opřít, když to budou potřebovat, a třeba aby měli i dobrý pocit z toho, že se tu rozhodli žít, popřípadě zůstat této zemi věrní a nikam se neodstěhovat. Těmto lidem platíme horentní sumy za to, že nic z toho nedělají. A ani to nic nedělají dobře. Místo toho, aby tato země prosperovala, je každým rokem víc a víc zadlužená. Místo toho, aby se hledali řešení pro to, aby se naše země dostala z této dluhové spirály, hledají se způsoby, jak ještě více tuto zemi ožebračit a převést peníze nedobrovolně věnované daňovými poplatníky v dobré víře do soukromého sektoru, na soukromá konta a přetvořit je na věci jako jsou luxusní jachty, resorty, nemovitosti, luxusní auta popřípadě jiné věci spojené s luxusem - zkrátka luxusní život. Z našich peněz. Z peněz, které nám mají sloužit, ne z peněz určené pro potěšení několika málo osob. Všichni to vidíme. Každý den jsme toho svědky jak nám močí na lopatky a ani se to nesnaží vydávat za déšť (Sigourney Weaver, Avatar ). Chovají se tam jako malí kluci na písečku a berou si navzájem onu pověstnou lopatičku a kňučí a fňukají a navzájem se obviňují a pomlouvají se a bůh ví co ještě, jen aby zastínili to, že jsou naprosto neschopní a neochotní vést tuto zemi a sloužit lidem, kteří se jim skládají na jejich luxusní životy. A všichni se na to díváme každý den a všichni to podporujeme při každých volbách. Necháme si naslibovat sliby, které nejsou v této dimenzi splnitelné, namazat si med okolo pusy levnou cibulí a máslem, popřípadě se ujmeme k bojovné rétorice buřičů, kteří si nechají udělat průzkum mezi lidmi od několika agentur a podle toho zvolí rétoriku, která přiměje lidi věřit, že zrovna ONI jsou ti praví a že ONI se jdou do vlády za ně rvát a že JIM tam jdou sloužit a že JEJICH zájmy jdou hájit. Namísto zdravého rozumu se necháme opít reklamou na plakátech, na internetu, pofiderními videoklipy, které jsou na první pohled stvořené AI, popřípadě líbivými úsměvy a vytáčivými rozhovory v televizních debatách a v neposlední řadě přijímáme informace z dezinformačních webů jako ty pravdivé a jediné správné. My a nikdo jiný se každý den díváme na to, jak nad námi mocní boháči drží opratě a jejich bohatství bobtná a roste zatímco oni nás utvrzují v tom, že nedělají nic špatného. A my to přijímáme se skromností nám vlastní a klopíme hlavy a jsme spokojení, protože je nám předhazováno jak se máme dobře. A jakmile někdo vystrčí hlavu z davu, je mu useknuta a je společensky vyděděn. Považován za blbce. Stejně jako autor tohoto článku kvůli svojí upřímnosti, otevřenosti a hlavně kvůli tomu, že říká věci tak, jak jsou, a ne tak, jak si každý přeje aby byly. Zkrátka a dobře, když se podívám na to naše češství v dnešní době, chce se mi zvracet. Akorát mě mrzí, že to neumím říct tak hezky jako Pan Postránecký…
