Článek
Hostem dvanáctého dílu je Bára Karpíšková. Pedagožka, lektorka neziskovky AI dětem a jedna z lidí, kteří stojí za prvním českým kurikulem umělé inteligence pro školy. To v roce 2025 získalo AI Awards v kategorii vzdělávání. Bavíme se o tom, jak s dětmi mluvit o AI, aniž bychom ji jen zakazovali. Od metadat ve fotkách přes vztahy s chatboty až po deepfaky ve třídě a Discord, který je pro děti zároveň nejlepším i nejtoxičtějším místem, kde tráví čas.
Co o vás prozradí jedna fotka
První lekce, příběh Sáry, nemá s AI skoro nic společného, a přesto je nejoblíbenější. Děti dostanou její sociální sítě a dvacet otázek, na které mají v příspěvcích najít odpovědi. Nejdřív netuší, jak na to. Pak jim ukážete nástroje, které čtou metadata fotek nebo hledají podobné snímky na internetu, a děti zjistí, kolik informací o nich už na internetu je. Žádné hackování. Jen věci, které jsou volně dostupné, ale nikdo si je nespojí dohromady.
Nejsilnější zjištění ale přijde na konci. Děti si nejdřív projdou Sářiny sociální sítě a udělají si o ní obrázek. Vesměs pozitivní: holka v pohodě, bez problémů. Pak jim dočtete její příběh. A ony žasnou, jak moc se to liší. To, co my dospělí bereme jako samozřejmost, totiž že na sítích jsou lidi jiní, je pro ně objev.
Česko není pozadu
Překvapivé číslo dílu: technologickým školením prošlo kolem 60 % českých učitelů, zatímco evropský průměr je zhruba 30 %. A když vznikalo první české AI kurikulum, podobný krok kromě nás udělaly jen Jižní Korea a Finsko.
Zajímavé je i to, kdo je nejaktivnější. Ne informatici, ale učitelky z prvního stupně. Podle Báry proto, že jsou hravé a zvyklé si s věcmi hrát.
A jedna věc naopak nefunguje: plošné nákupy. Bára popsala projekt, ve kterém školy dostávaly rychlejší internet, ale podmínkou bylo koupit brýle pro virtuální realitu. Ředitele zajímal internet. Brýle koupili. A leží ve skříni.
Aktovka, která pozná plesnivou svačinu
Nejhezčí moment celého dílu: v metodice o ambientní inteligenci mají děti vymyslet zařízení, které by jim pomáhalo. A vymyslely aktovku, která pozná, že v ní plesniví svačina, a řekne jim, co si mají zítra sbalit.
Jiný kluk chtěl medvídka, který vypráví strašidelné příběhy, a když se bojí, obejme ho. Bára mu odpověděla otázkou, kterou by měl slyšet každý dospělý: „To by musel mít mikrofon a kameru a být u tebe v pokojíčku. Chceš to?“
Někdo řekne ano. Ale bude to informované rozhodnutí.
