Článek
Martin Krček byl v Číně už poněkolikáté, ale tentokrát tam letěl kvůli jediné věci: podívat se, jak vypadá umělá inteligence, když ji nedělá Evropa ani Amerika. Napsal do několika firem, mimo jiné do Unitree. Nečekal, že z toho něco bude. Přišla ale odpověď ve stylu „jasně, zastavte se, máme tu showroom, kdy tady budete?“ a druhý den stál v budově, kde se roboti vyrábějí.
Tohle je na celém příběhu asi první překvapení. Ne technologie. To, jak málo stačilo, aby se člověk dostal dovnitř.
Druhé přišlo v showroomu. Seděli tam vedle sebe dva roboti. Malý humanoid, ten, který dnes stojí u Martina v kanceláři a jmenuje se Senti, a velký, něco přes 180 centimetrů. „To už je fakt takový, že si řekneš, no, tak toho se bojím,“ popisuje Martin. Robot přitom nic nedělal. Jen seděl.
Tenhle rozpor se v dílu vrací pořád dokola. Roboti dnes zvládají věci, které vypadají neuvěřitelně: tančí, dělají kung-fu, stojí na jedné noze. A zároveň mají problém vzít šálek za ouško.
Emoce, se kterou nikdo nepočítal
Nejsilnější část rozhovoru není o hardwaru. Je o tom, co robot dělá s lidmi kolem sebe.
Martin popisuje, jak roboty oblékají, aby vypadali přívětivěji. Tričko funguje. Mikina je horší: zezadu robot vypadá jako dítě, kterému nejdou nohy. „A pak on se otočí a ten šok, že nemá obličej.“ Podle Martina je jedno, jestli ho ukazujete dětem, programátorům nebo bankéřům na konferenci. Reakce je pokaždé stejná.
A pak je tu druhá strana. Když se robota dotknete nebo do něj zatlačíte, abyste zkusili, jak drží rovnováhu, máte pocit, že šikanujete dítě. Robot přitom nic necítí. Mění to vás, ne jeho.
Martin k tomu přidává americkou studii, která vznikla po covidu, když se děti vrátily do škol. Doma měly Alexu, Google, Siri. Nemusely říkat „prosím tě, buď tak hodná a rozsviť“. Stačilo „rozsviť světlo“. A přesně takhle pak mluvily ve třídě na učitelku. Té to bylo nepříjemné. Nám ostatním taky. Robotovi ne.
Dva prsty místo pěti
Praktická část dílu je o penězích a o tom, jak se dají ušetřit.
Chcete, aby robot něco uchopil. Můžete si koupit hotovou ruku s pěti prsty za zhruba 250 tisíc. Za jednu ruku. Martin si se svým týmem postavil vlastní chapadlo se dvěma prsty. Vyjde na padesát.
Argument je jednoduchý a docela odzbrojující: spočítejte si, kolik prstů doopravdy používáte, když něco berete. Propisku, zkumavku, sklenici, součástku na stole. Zbytek ruky většinou jen tak leží.
Podobně je to se zadáním. Fabrika, kam tým jede tenhle pátek, chce po robotovi pět věcí: vzít součástku, změřit ji, odstranit špony, dát ji do krabice a krabici předtím složit. Nechce, aby uklízel, nosil vodu nebo si s někým povídal. „Nepotřebuje jít na svačinu nebo si dát cigáro ven. Potřebuje jenom elektřinu.“
Univerzální robot je dnes sakra drahý a možná i nemožný. Robot na pět úkolů je hotová věc.
Jak se robot učí pohyb
Tady pro mě byla největší novinka. Čekal jsem VR: nasadíte si headset, stanete se robotem a řídíte ho. To jde, jenže k obleku potřebujete ještě počítač za sto tisíc a najednou jste jen za ovládání ve stovkách tisíc.
Tým to obešel tak, že rozmístil čidla po těle a pohyb posílá rovnou do robota. Kolega to zkoušel z Hodonína, robot stál v Brně. Signál jde přes Prahu, zpoždění kolem sta milisekund. Prakticky nic.
Z toho pak vzniká dataset. Deset sekund videa krát tisíc opakování a robot ví, jak vzít propisku, zrnko kávy nebo kapsli do kávovaru.
Zajímavé je, co se přitom naučí člověk. Když snímáte vlastní pohyb, zjistíte, že se při otočení doleva netočíte v pase. Točíte se v pánvi, v kolenou, v kotnících. Mozek vám to normálně odfiltruje. Senzory ne.
Tak co je brzdí?
Martinova odpověď na to, co roboty nejvíc drží zpátky, byla nakonec docela nudná, a proto asi pravdivá. Ne mozek. Ne data. Jde o to, aby věci, které fungují každá zvlášť, fungovaly zároveň. Robot umí perfektně uchopit. Umí perfektně rozpoznat. Umí udělat krok. Ale aby to všechno dělal najednou v kavárně a nespadl u toho, to je zatím nejtěžší úkol.
A pak je tu ještě jedna věc, kterou by chtěl vyřešit hned: aby roboti přestali funět. Zahřívají se jim ramena, chladí je ventilátory a v žádném propagačním videu to neuslyšíte. Ve videích ze zákulisí ano. Kdo s nimi pracuje, sedí u toho se sluchátky.
Rozloučili jsme se u obrázku, který mi zůstal v hlavě. Lidi z hlučných továren budou doma na nepodmíněném příjmu, práci odvedou roboti a hluk si nakonec užijí programátoři v malých kancelářích, kteří ty roboty programují.
Příště by tu s námi měl sedět i Senti. Uvidíme, jestli se do studia vejde.
🔗 ZMÍNĚNÉ V DÍLU
Unitree: https://www.unitree.com
Unitree G1 (menší humanoid, verze EDU): https://www.unitree.com/g1
Gemini Robotics: https://deepmind.google/technologies/gemini-robotics/
Gemma (lokální modely Google): https://ai.google.dev/gemma
Google AI Studio: https://aistudio.google.com
ROS 2 (Robot Operating System): https://docs.ros.org
NVIDIA Jetson Orin: https://www.nvidia.com/en-us/autonomous-machines/embedded-systems/jetson-orin/
YOLO (počítačové vidění, i jako appka do mobilu): https://docs.ultralytics.com
Google Developer Experts: https://developers.google.com/community/experts
🎧 KDE NÁS NAJDEŠ
Spotify, Apple Podcasts, YouTube Music a všechny ostatní: https://kdeskoncizitrek.cz/go?s=d14sp
Web a přepisy: https://kdeskoncizitrek.cz/go?s=d14sub
Když tě to bavilo, odebírej kanál, nový díl vychází každé dva týdny.
