Článek
Sama jsem nedoslýchavá již sedm let. Řešit svůj problém se sluchem jsem začala až na popud kolegyň z bývalé práce, protože je nebavilo mi nestále něco roky opakovat, tak mi řekly už dost hrubě, že s tím mám něco dělat. V jedné studii se uvádí, že průměrná délka mezi počátkem ztráty sluchu a aktivní snahou to řešit je až sedm let. U mě to je celkem asi čtrnáct! let od počátku nějaké změny se sluchem.
Umíte si představit, že by člověk takto dlouho neřešil ztrátu nebo zhoršení zraku? Brýle lidi začínají používat mnohem rychleji. Nestydí se za ně, nosí různé extravagantní barvy a tvary. Někdo je nosí i jen pro image. Ale sluchadla ne, to si většina lidí vybírá v barvě kůže aby nebylo znát, že je vůbec nosí. Tak to já ne, jejich barva je mi úplně jedno. A stahuju si vlasy i do culíku. Takže jsou sluchadla opravdu vidět.
No a jak se s nedoslýchavostí žije? Občas opravdu zajímavě. I když je dnešní technologie úžasná, tak žádné sluchadlo na světě vám stejnou úroveň sluchu a schopnost porozumět nenahradí na 100%. Takže pokud k vám člověk nemluví přímo čelem k vám, tak je porozumění podstatně horší. Nebo pokud si mluvčí drmolí slova pod nosem a špatně artikuluje, tak se taky špatně rozumí a nedá se si pomoci odezíráním. Když se několikrát člověka zeptáte: ,,Co jsi říkal?" tak vám nakonec řekne: ,,Ale nic…" Prostě ho to přestane bavit opakovat. Vy jste z toho smutní, ale tak to je. Moje dcera už je ve věku kdy už má pubertu za sebou, ale občas takhle i s jejím přítelem reagují.
Je smutné, že se občas s podobnou reakcí setkávám i u dospělých. Na úřadě, u lékaře, v obchodě atd. Jak je vůbec možné, že lidi natolik naši potřebu rozumět sdělení nechápou? Proč je naše zdravotní postižení tolik bagatelizováno? Jen pro představu o počtu lidí, kterých se to týká, je to cca stejně velká skupina jako lidí, kteří nosí brýle. Mluvím o jakémkoli sluchovém postižení nezávisle na tom, jestli to člověk řeší sluchadlem nebo ne.
Proč se třeba v lékárnách nebo obchodech, bankách, na poště atd. nepoužívá technologie, která nám umí pomoct? Jedná se o jednoduché zařízení, které dokáže zpracovat zvuk a poslat ho přímo do sluchadel. Jde o zařízení indukční smyčku, která je dostupná na některých vlakových stanicích na pokladnách, v některých velkých městech i v nových obchodech. Ale proč není dostupná všude? To je jako když byste si v dnešní době představili, že se někam nedostanete bezbariérově do budovy…
Například spousta lidí nerozumí televizi. Tak si ji zesílí natolik, že ze stěn opadává omítka. Přitom stačí použít třeba sluchátka k TV a nebude vaše televize slyšitelná pro celý panelák, případně ulici.
Dřív než jsem začala používat kompenzační sluchadla, tak jak už mi bylo trapné se stále dokola ptát na to, co kdo říká, tak kromě odezírání jsem si i domýšlela co člověk asi říká. No taky to bylo občas úsměvné, protože toto řešení nefunguje.
Další věc je telefonování. Jsou situace a podmínky, kdy je to velmi náročná disciplína. S mobilními telefony už je to mnohem lepší, ale jsou místa, kde se stále používá pevná linka a v ní bývá opravdu těžké rozumět.
Nebo setkání na veřejných místech jako kavárna, restaurace, a obchod, to je úplná lahůdka. Třeba v supermarketu. Všude okolo to pípá na pokladnách. Do toho hlasy lidí, z reproduktorů se line hudba, občas je slyšet nějaké hlášení, kterému absolutně nerozumíte. Je to zvuk z reproduktoru, který zachytí mikrofon u sluchadla a převede ho znova do reproduktoru sluchadla. Tento zvuk je již ve špatné kvalitě a s kvalitou sluchadel to nemá nic společného, jde o technologii. No a to jsem ještě nezmínila přepážky. Jdete na poštu a tam je paní za sklem. Takže jí není rozumět. Tam hůř rozumí i zdravý člověk.
Pokud jste dočetli až sem, tak vás poprosím o napsání vašich zkušeností s nedoslýchavostí. Klidně i veselé historky.
