Článek
Najít kompromis, aby byli všichni spokojení? Objevila jsem místo, které fascinovalo nejen mě, ale i moje dvě děti.
Blízko obce Mořina v okrese Beroun se nachází bývalý lom Amerika, který leží v Českém krasu a nabízí naprosto nádherné vyhlídky.
Příjezd na místo nezačal pro náš výlet příliš slavně. Z nebe se spustil déšť a výprava se zdála v ohrožení. Po chvilce se počasí umoudřilo a my se mohli z malého placeného parkoviště vypravit na obchůzku lomu.
Celý ochoz lomu je kolem dokola obehnán ocelovým lanem a označen řadou cedulí, které informují o existenci lomu, zákazu vstupu a nebezpečí úrazu. Kromě ocelového lana, které drží na řadě sloupků a zmiňovaných cedulí, vypadá bohužel ochoz lomu jako kontejner na nejrůznější druhy odpadu včetně toho biologického. Je pravda, že po cestě nepotkáte téměř žádný odpadkový koš, o záchodu nemluvě, ale to přeci neopravňuje návštěvníky likvidovat okolí tak nádherného místa masou odpadků a toaletních papírů. Musím říci, že jsem se až styděla, že v dnešní době třídění, ekologie a samého bio a natur, dokáže člověk vyplodit takový hnus v nádherné přírodě. Ale pryč od odpadků a zpátky k přírodě.
Hned první vyhlídka Lomu Amerika nás fascinovala. Strmé skály, které vznikaly postupně neúnavnou prací mnoha lidských rukou končící v nádherně čisté vodě a na bocích jednotlivé štoly, vypadající jak dvířka do nitra země, kudy se zřejmě vytěžené kusy pískovce vyvážely z lomu ven. Dno lomu je z části tvořené modrým jezerem, ve kterém by si člověk bez dlouhého váhání zaplaval a připadal si jak v americkém romantickém filmu, protože krásně průzračná voda je stvořená pro polibek a objetí od milované osoby. Druhá část lomu je porostlá břízkami, travinou a sesypanými kusy horniny a připomíná divoký západ s bandity a Vinnetoua se svou partou indiánů. Ve zkratce řečeno by se zde mohlo natáčet pokračování Pokladu na Stříbrném jezeře.
Za lomem Amerika se nachází další z bývalých lomů, a to lom s názvem Mexiko. Toto místo ve srovnání s „Amerikou“ působí velmi smutně a ponuře. Dno lomu je celé zatopené a z části zarostlé listnatými stromy. Voda není vůbec modrá jako v lomu Amerika, je zakalená a smutná, stejně jako historie, která je s „Mexikem“ spojená, vhání slzy do očí a jde z ní mráz po zádech. Návštěvníci se z informačních cedulí dozvídají, jaké hrůzy zde byly páchány s politickými vězni. Jak ti, kteří tady byli nuceni pracovat a plnit normy zamindrákovaných dozorců, trpěli hladem, zimou a neustálým ponižováním.
Od lomu Mexiko odcházím nejen já, ale i mé děti se spoustou myšlenek v hlavě nad tím, jak něco takového vůbec mohlo být, existovat, že někdo vůbec dovolil, aby se lidem takhle ubližovalo….. Jdeme pryč od toho smutného místa a vracíme se zpět k „Americe“ – oáze klidu, která lahodí očím.
Najednou vidíme, že dole v lomu jsou nějací návštěvníci. No to by bylo naprosto dokonalé moci se podívat i dolů. Sáhnout si do čisťounké vody. Pátráme v mapách, zda je to možné a opravdu, dolů vede pod skalním mostem cesta. Nadšení, které nás opanovalo, ale záhy vystřídá zklamání. Obsluha parkoviště nám oznámila, že je možné navštívit i dno lomu, ale prohlídku je nutné si předem objednat a pro letošní rok už jsou rezervace plné. No tak třeba někdy příště.
