Článek
I když se debata o „dýšku“ většinou točí kolem toho, zda by obsluha měla mít víc peněz, existuje silný proud argumentů, proč je zrušení spropitného správné a férové řešení pro celou společnost, a proč bychom měli odpůrce spropitného vnímat s pochopením.
Spropitné jako záplata na špatný systém
Hlavním argumentem odpůrců, který je těžké ignorovat, je fakt, že spropitné de facto slouží jako dotace mzdových nákladů restauratérů. V podstatě platí: pokud restaurace nedokáže svému personálu zajistit důstojný plat za odvedenou práci bez nutnosti spoléhat na štědrost hostů, je něco špatně s jejím obchodním modelem.
- Zákazník není zaměstnavatel: Proč by měl mít host finanční zodpovědnost za to, že má číšník adekvátní příjem? Zákazník platí za službu, ne za sanaci mezd.
- Nejistota příjmů: Spropitné vnáší do příjmů obsluhy obrovskou nejistotu. Mzda by měla být garantovaná a předvídatelná, nezávislá na počasí, náladě hostů nebo atraktivitě servírky.
Zrušení spropitného by donutilo majitele podniků kalkulovat mzdy do cen transparentně, což je mnohem zdravější a etičtější přístup k podnikání.
Nastolení férovosti mezi kolegy (kuchyň vs. plac)
V tradičním modelu spropitné získává především obsluha (lidé "na place"), kteří jsou v přímém kontaktu s hostem. Zapomíná se však na to, že celkový gastronomický zážitek je kolektivní práce. Kuchaři, myči nádobí a pomocný personál v kuchyni – tedy ti, kteří tvoří kvalitu jídla – jsou často odměňováni pouze fixní, a často nízkou, mzdou.
- Nerovné rozdělení: Kuchař se může přetrhnout, ale pokud je číšník nevrlý, dýško je nízké nebo žádné. A naopak.
- Zrušení zvýší platy pro všechny: Když se spropitné zruší a mzdy se započítají do cen, restauratér má prostor adekvátně zaplatit celý tým, čímž posílí týmového ducha a férovost v rámci podniku.
Konec psychologického tlaku a nejasností
Akt dávání spropitného je pro mnoho lidí stresující. Jakou částku dát? Kolik je v této zemi standard? Co když dám málo a budu vypadat lakomě? Spropitné nás staví do pozice, kdy se máme v cizím prostředí rozhodovat pod časovým tlakem.
- Transparentnost v cenách: Odpůrci spropitného chtějí jednoduchost: cena na lístku je konečná cena. Bez nutnosti složitých matematických operací u stolu.
- Konec rozpaků u terminálů: V éře plateb kartou nutnost "zaokrouhlovat" nebo zadávat procenta do terminálu, který obsluha drží v ruce, vytváří nepříjemný psychologický tlak na vyšší dýško. Zrušení spropitného ukončí i tento nepříjemný rituál.
Cesta ke kultivovanější gastronomii
Zrušení spropitného není útokem na číšníky, ale na nezdravý systém odměňování. Odpůrci spropitného jen volají po kultivovanějším a transparentnějším vztahu mezi podnikem, zaměstnanci a zákazníkem.
Když jsou mzdy obsluhy adekvátně zahrnuty do ceny menu, host má jasnou informaci o skutečné hodnotě služby a může se soustředit jen na jídlo a společnost. A obsluha? Ta bude motivovaná profesionalitou, ne žebráním. Spropitné by mělo být pouze dobrovolným a výjimečným gestem, nikoliv normou pro přežití. A to je myšlenka, kterou stojí za to podpořit.
