Článek
Mezi láskou a strachem: Můj boj s riziky nechráněného sexu
Ahoj, jmenuji se Tomáš a je mi osmnáct let. Žiji v malém městečku a můj život se točí kolem školy, přátel a teď hlavně kolem mé přítelkyně Anny. Anna je úžasná – krásná, chytrá a plná energie. Jsme spolu už půl roku a naše láska je jako z románu. Ale je tu jeden velký problém, který mi nedá spát: Anna je striktně proti jakékoli antikoncepci, včetně kondomů. A já? Já nechci být otcem. Aspoň ne teď, když jsme oba ještě teenageři a život máme před sebou.
Všechno to začalo, když jsme se poprvé dostali k intimnějším chvílím. Byli jsme u mě doma, rodiče pryč na víkend, a atmosféra byla nabitá touhou. Chtěl jsem být zodpovědný, tak jsem vytáhl kondom z nočního stolku. Anna se na mě podívala s takovým výrazem, jako bych jí navrhl něco strašného. „Ne, Tome, tohle ne,“ řekla pevně. „Antikoncepce je proti přirozenosti. Je to jako hrát si na Boha.“ Vysvětlila mi, že vyrůstala v náboženské rodině, kde se učí, že sex je dar od Boha a měl by být bez umělých zásahů. „Jestli máme mít dítě, tak to rozhodne On, ne my,“ dodala s úsměvem, který mě v tu chvíli spíš vyděsil.
Samozřejmě, že jsem to respektoval. Miluji ji a nechci ji do ničeho nutit. Tak jsme se dohodli na metodě, kterou zná snad každý teenager: vytažení včas. Zní to jednoduše, ale realita je jiná. Při velkém vzrušení, když se všechno točí kolem pocitů a emocí, je strašně těžké udržet kontrolu. Bojím se toho pokaždé. Co když nestihnu? Co když se něco pokazí? A popravdě řečeno, už se to stalo. Dvakrát.
Poprvé to bylo asi před měsícem. Byli jsme v jejím pokoji, hudba hrála tiše v pozadí a my jsme se ztráceli v sobě. Cítil jsem, že se blížím k vrcholu, a zašeptal jsem jí: „Áňo, už to přichází, musím…“ Ale ona mě objala pevněji a zašeptala: „Nech to tak, miluju tě.“ V tu chvíli jsem ztratil kontrolu. Po všem jsme leželi vedle sebe, ona spokojená a já v panice. Mluvili jsme o tom hodiny. Řekla mi, že to riziko je součástí života, že Bůh ví, co dělá. „Jestli se to stane, bude to znamení,“ prohlásila. Já jsem jen přikývl, ale uvnitř mě to žralo. Nechci dítě teď – chci dokončit školu, najít si práci, žít svobodně. A ona? Ona to vidí jinak. Pro ni je to o víře, o důvěře ve vyšší sílu.
Druhý incident byl ještě intenzivnější. Byli jsme v pozici na koníčka – ona nahoře, já dole, a oba jsme se blížili k orgasmu. Varoval jsem ji: „Áňo, už budu, zastav!“ Ale ona nepřestala. Naopak, zrychlila a zašeptala: „Udělej to uvnitř, prosím.“ Její slova mě dostala přes hranu. V tu chvíli to bylo úžasné, ale pak přišla realita. Ležel jsem tam, srdce mi bušilo nejen z vyvrcholení, ale i ze strachu. Co když teď otěhotní? Jsme přece jen osmnáctiletí kluk a holka, ne rodiče. Mluvil jsem s ní o tom znovu a znovu. „Proč riskujeme? Existují bezpečné způsoby,“ naléhal jsem. Ale ona trvá na svém. „To, jestli budu mít dítě, není jen na nás, ale i na Bohu,“ opakuje jako mantru. Respektuji její víru, ale co moje obavy? Co moje budoucnost?
Teď žiji v neustálém napětí. Každý sex je jako ruská ruleta. Miluji Annu, ale ten strach mě ničí. Snažím se být opatrný, počítám dny jejího cyklu, ale vím, že to není stoprocentní. Přátelé mi radí, ať to ukončím, ale jak? Je to moje první opravdová láska, já ji miluji, opustit ji nechci. Možná bychom měli mluvit s někým dospělým – s poradcem nebo doktorem. Ale Anna to odmítá, říká, že to je naše soukromá věc.
