Článek
Když se dnes mladý člověk nebo začínající rodina v České republice snaží sehnat vlastní bydlení, často naráží na zdrcující realitu. Ceny bytů vystřelily do takových výšin, že vlastní střecha nad hlavou se proměnila v nedosažitelný sen. Bydlení se u nás dávno přestalo brát jako základní lidská potřeba a stalo se pouhou investiční komoditou. Na trhu se přitom míchají domácí kupci s obrovským přílivem zahraničního kapitálu, pro který je nákup pražských nebo brněnských bytů pouhým uložením volných peněz. Není na čase se konečně ozvat a podívat se do světa, kde si své lidi chrání? Skvělým příkladem může být třeba Malajsie.
Malajsie totiž dlouhodobě čelí podobnému tlaku na realitní trh, a proto se rozhodla jednat velmi rázně. Zavedla přísná pravidla a definovala minimální nákupní cenu nemovitostí pro cizince, která se v závislosti na regionu pohybuje obvykle kolem 2 milionů ringgitů (v přepočtu zhruba 10 až 11 milionů korun). Cizinci si tak nemohou kupovat běžné, cenově dostupné byty určené pro místní obyvatele a vytlačovat je z trhu. Pokud chtějí v Malajsii investovat, musí mířit do prémiového segmentu, čímž stát chrání vlastní občany a zajišťuje, že startovací a střední bydlení zůstane dostupné těm, kteří tam skutečně žijí a pracují.
Proč něco podobného dávno nemáme i v Česku? Strach z „otevřeného trhu“ a křiku liberálních ekonomů je u nás stále silnější než zdravý selský rozum. Přitom zavedení minimální cenové hranice pro zahraniční investory mimo EU, nebo dokonce nastavení pravidel, že primární rezidenční bydlení má sloužit především rezidentům, by mohlo na českém trhu udělat obrovský pořádek.
Představme si, kolik bytů by najednou ubylo z portfolií anonymních schránkových firem a spekulantů z ciziny, kteří je drží prázdné nebo přes Airbnb. Kdybychom omezili nákupy nemovitostí pro ty, kteří zde neodvádějí daně a nebudují si zde skutečný domov, tlak na poptávku by rázem polevil. Ceny by se mohly stabilizovat a mladí Češi by konečně přestali být cizinci ve vlastní zemi.
Ochrana vlastního obyvatelstva není xenofobie, je to základní státní benefit a pud sebezáchovy. Pokud chceme, aby v Česku měl kdo žít a rodit se, musíme bydlení vrátit lidem a přestat ho prodávat tomu, kdo nabídne nejvíc v eurech a dolarech. Malajsie ukázala cestu. Teď je řada na nás, abychom se přestali bát udělat nepopulární, ale správné kroky.





