Článek
Většina z nás bere rok 2026 jako nezpochybnitelný fakt. Žijeme v digitálně propojeném světě, kde se letové řády, burzy a mezinárodní politika řídí gregoriánským kalendářem. Přesto na naší planetě existují miliony lidí, pro které je tento letopočet pouze doplňkovým údajem. V zemích jako Etiopie, Írán nebo Nepál plyne čas podle zcela jiných pravidel, která vycházejí z hlubokých náboženských tradic, astronomických pozorování nebo revolučních ideologií.
Etiopie: Země se třinácti měsíci
Etiopie je v tomto směru pravděpodobně největším unikátem. Zatímco zbytek světa přešel na gregoriánský kalendář, Etiopská ortodoxní církev se nadále drží starobylého alexandrijského výpočtu. Výsledkem je, že Etiopie za naším kalendářem zaostává o sedm až osm let. Rozdíl vznikl v 6. století jiným určením data narození Ježíše Krista.
Etiopský rok má navíc 13 měsíců. Dvanáct z nich má přesně 30 dní a poslední, třináctý měsíc zvaný Pagumē, má pět dní (v přestupném roce šest). Tento systém je tak hluboce zakořeněn, že i etiopská turistická centrála láká návštěvníky na slogan „13 měsíců slunečního svitu“.
Perská přesnost v Íránu a Afghánistánu
V Íránu a Afghánistánu se lidé řídí solární hidžrou. Na rozdíl od gregoriánského kalendáře, který je založen na fixních délkách měsíců bez ohledu na přesný pohyb hvězd, je perský kalendář astronomický. Rok začíná přesně v okamžiku jarní rovnodennosti, což se oslavuje jako svátek Nourúz.
Tento systém je považován za jeden z nejpřesnějších na světě, protože jeho odchylka od skutečného slunečního roku je minimální. Letopočet se zde začal počítat od roku 622, kdy prorok Mohamed odešel z Mekky do Medíny, ale na rozdíl od čistě lunárního islámského kalendáře tento počítá dny podle Slunce.
Nepál a Indie: Chaos lunisolárních cyklů
V Nepálu je oficiálním kalendářem Vikram Samvat. Ten je oproti našemu letopočtu napřed o zhruba 56 let. Je to kalendář lunisolární, což znamená, že se snaží sladit pohyb Měsíce s oběhem Země kolem Slunce. To v praxi vede k tomu, že termíny svátků i začátky měsíců jsou pohyblivé.
Podobná situace panuje v Indii. Ačkoliv indická vláda v roce 1957 zavedla jednotný Indický národní kalendář (Šaka), v běžném životě a náboženské praxi se po celé zemi používají desítky regionálních kalendářů. Pro indického občana je tak naprosto běžné operovat se třemi různými daty najednou.
Náboženský a politický čas: Od Izraele po Severní Koreu
V Izraeli vedle sebe existují dva světy. Civilní život se řídí mezinárodním standardem, ale státní svátky, narozeniny a náboženské obřady určuje židovský kalendář. Ten počítá roky od biblického stvoření světa. Roky jsou zde cyklické a vyžadují složité vkládání celých „přestupných měsíců“, aby se lunární cyklus neseběhl s ročními obdobími.
Zcela odlišný původ má čas v Severní Koreji. Tamní kalendář Čučche byl zaveden v roce 1997 a jeho počátek je stanoven na rok 1912 – rok narození zakladatele státu Kim Ir-sena. V KLDR je tedy rok 115, ačkoliv v běžné komunikaci se pro praktické účely uvádí i mezinárodní rok.
Proč na tom záleží?
Existence různých kalendářů není jen kulturní kuriozitou. Způsobuje reálné komplikace v administrativě, při programování softwaru nebo v mezinárodním obchodu. Například islámský kalendář, který je čistě lunární, je o 11 dní kratší než sluneční rok. To znamená, že muslimské svátky jako Ramadán „cestují“ ročními obdobími. Obchodník v Saúdské Arábii tak musí počítat s tím, že jeho účetní rok nebude vždy ladit s jeho evropským partnerem.
Tato pestrost nám připomíná, že čas není univerzální veličinou, ale lidským konstruktem, který odráží to, co daná společnost považuje za nejdůležitější – ať už je to pohyb hvězd, víra v boha nebo odkaz politického vůdce.
Zdroje:
https://www.britannica.com/science/calendar
https://www.timeanddate.com/calendar/custom.html
https://www.mfa.gov.et/about-ethiopia/calendar/
https://ui.adsabs.harvard.edu/abs/1996JRASC..90..157R/abstract
