Článek
Příjezd na náves naší rodné vesnice má vždycky stejný scénář. Paní Sýkorová vyhlíží z okna za záclonou, u obchodu polehává místní pes a z hospody se ozývá cinkání půllitrů. Tentokrát byla ale atmosféra o něco napjatější. Z auta jsem totiž vedle kufrů vybalila i Samuela, dvoumetrového chlapíka z Nigérie, který vyrůstal v Londýně a jeho znalost češtiny končila u slova „pivo“.
Když jsme procházeli brankou, bylo mi jasné, že česká vesnice právě vstoupila do přímého střetu s globálním světem.
Křížový výslech u kávového servisu
Babička stála ve dveřích se zástěrou, v rukách utěrku a v očích směsice obrovské zvědavosti a mírného paniky. Byla to přesně ta fáze, kdy se v hlavě staršího člověka bije zažitý odstup k neznámému s vrozenou českou pohostinností.
Prvních dvacet minut připomínalo tichou poštu. Babička mluvila pomalou, hlasitou češtinou (protože když mluvíte dostatečně nahlas, cizinec vám přece musí rozumět) a Samuel odpovídal zdvořilým „Thank you very much“ s úsměvem, který by mohl prodávat zubní pastu.
Táta mezitím seděl v rohu, pozoroval nového člena u stolu jako hlavní rozhodčí na fotbale a v duchu si propočítával, jak s tímhle chlapem probere nedělní zápas Sparty.
Svíčková jako univerzální překladač
Průlom nenastal díky aplikacím v telefonu ani díky mému překládání. Průlom nastal ve chvíli, kdy babička položila na stůl hluboký talíř s poctivou svíčkovou a houskovým knedlíkem.
Samuel se podíval na knedlíky, pak na babičku a bez zaváhání pustil do jídla. Když po třetím knedlíku uznale pokýval hlavou, slízl omáčku z vidličky a řekl tátovi „Amazing!“, ledy definitivně praskly. Babičce se rozzářily oči tím nejhezčím způsobem, který ukazuje štěstí, když někomu chutná její jídlo.
Najednou byla barva pleti i jazyková bariéra vedlejší. Důležité bylo, že „ten kluk má vkus a není vybíravý“.
Když se strach rozpustí v obyčejnosti
Během odpoledne se ukázalo, že univerzální jazyk existuje. Táta vzal Samuela na zahradu ukázat udírnu a přes gestikulaci rukama a nohama mu vysvětlil princip dělání klobás. Babička mu zase bez ohledu na angličtinu plynule česky vysvětlovala, jak se starat o muškáty na oknech.
Večer už Samuel seděl na lavičce před domem, v ruce držel natočené pivo a zdravil sousedy, kteří šli kolem. Strach z neznámého, který tak často živí novinové titulky nebo diskuze na internetu, se na obyčejném dvoře rozpadl během několika hodin.
Lidé jsou všude stejní
Často si myslíme, že lidé ze starší generace na vesnici jsou vůči odlišnostem nepřátelští. Realita je ale taková, že většina z nich má jen strach z toho, co nezná a s čím nemá osobní zkušenost. Jakmile se z abstraktního pojetí „cizince“ stane konkrétní člověk z masa a kostí, který pochválí koláč, pomůže odnést těžký koš a chová se slušně, předsudky jdou stranou.
Když jsme v neděli odjížděli, babička nabalila Samuelovi výslužku tří krabiček buchet. A táta mu při podání ruky řekl: „Příště přijď na fotbal, dáme pivo.“
