Článek
Pohled na aktuální dění v metropolích západní Evropy vyvolává jedinou otázku: To se opravdu všichni zbláznili? Každý víkend sledujeme v televizi a na sociálních sítích davy mladých lidí, kteří blokují dopravu, ničí veřejný majetek, rozbíjejí výlohy a pod hlavičkou „protestů za lepší svět“ demolují města, která vybudovaly generace před nimi.
Když se ale podíváte na ty tváře, zjistíte krutou pravdu. Nejsou to žádní vykořisťovaní dělníci. Jsou to studenti, dospělé děti z dobře zajištěných rodin a profesionální aktivisté, kteří v životě nezažili den reálné práce, neplatí daně a netuší, co stojí vydělat peníze na zaplacení složenek.
Je načase přestat se těmito výrostky dojímat. Tohle není boj za spravedlnost. Tohle je rozmazlená dětská vzpoura.
Práce jako sprosté slovo a univerzální nárok na všechno
Dnešní radikální mládež v ulicích má naprosto pokřivený pohled na fungování světa. Vyrostli v blahobytu, který jim zajistili jejich pracovití rodiče, ale sami odmítají přijmout jakoukoliv zodpovědnost.
Zatímco statisíce normálních lidí ráno vstávají v šest hodin do továren, kanceláří, obchodů a nemocnic, aby svou prací udrželi stát v chodu, tito „revolucionáři“ vyspávají do oběda a pak jdou do ulic křičet, že kapitalismus je špatný a že jim všichni všechno dluží.
Nikdy nic nevyrobili, nic nevytvořili, nic neodvedli do státního rozpočtu, ale mají naprosto jasno v tom, jak by se měla řídit ekonomika, energetika i celá společnost. Jejich „protesty“ jsou jen ventilací frustrace z toho, že realita dospělého života neodpovídá jejich naivním představám z univerzitních přednášek.
Sociální sítě, lajky a organizovaný chaos
Co vlastně pohání tyhle davy v ulicích? Jsou to hluboké ideály? Kdepak. Většinou jde o lacinou touhu po pozornosti a lajcích na sociálních sítích. Dnešní protesty se nezakládají na hlubokém politickém přesvědčení, ale na algoritmech TikToku a Instagramu.
Vypadá to jako masové hnutí, ale ve skutečnosti je to dokonale organizované divadlo pro znuděné teenagery. Kdo má větší transparent, kdo křičí radikálnější heslo, kdo víc rozbije, tím víc digitálního uznání sklízí. Jakmile protest skončí, sednou si do drahých kaváren, vytáhnou nejnovější iPhony od „zlých korporací“ a řeší, kam pojedou na prázdniny, které jim samozřejmě zaplatili rodiče.
Strach pojmenovat věci pravými jmény a tiché přehlížení rabování
Nejděsivější na celém jevu není ta rozmazlená mládež. Nejhorší je zbabělost politiků, médií a policie, kteří se bojí zakročit.
Když se podíváme na záběry z evropských měst, víme moc dobře, odkud velká část těchto radikálních výrostků pochází a jaké má vazby na nepřizpůsobivé imigrantské komunity, které ignorují jakákoliv pravidla hostitelské země. Přesto se v mainstreamových médiích neustále mluví o „frustrované mládeži“ a „sociálním vyloučení“, namísto toho, aby se řeklo natvrdo: Kdo ničí cizí majetek, patří do vězení, ne do diskusních pořadů.
Většinová společnost, ta mlčící většina, která poctivě pracuje, platí daně a chce mít klidný život, má těchto výstřelků plné zuby. Radikální menšina v ulicích nemá a nikdy nebude mít zastání u pracujících lidí. Je na čase ukončit tuhle frašku, přestat se ohlížet na křiklouny a začít vyžadovat pořádek a dodržování zákona. Protože svoboda bez odpovědnosti je jen anarchie.
