Článek
Bylo horké letní odpoledne, vzduch nad festivalovou loukou se tetelil prachem a vůní posekané trávy a já ji uviděl. Stála u stánku s domácí limonádou, drobounká postava s batohem pošitou nášivkami s motivy hub a měsíčních fází. Co mě ale dostalo jako první, byly její vlasy. Krátké, blonďaté dredy, které jí divoce poskakovaly kolem obličeje a byly ozdobené drobnými dřevěnými korálky a kousky tyrkysu. Vypadala jako lesní víla, která omylem zabloudila na rockový festival.
Zamiloval jsem se dřív, než si stačila objednat pití. Ten den jsme protancovali až do východu slunce a já měl pocit, že jsem našel tu nejvíc fascinující bytost na planetě. Jenže jak dny plynuly a my jsme spolu začali oficiálně chodit, začal jsem zjišťovat, že moje „víla“ má do běžné dívky z plakátu hodně daleko. Moje krásná malá čarodějka totiž žila ve světě, který se řídil pravidly, o kterých jsem já, pragmatický technik, neměl ani tušení.
Rituály každého rána a moc planet
První věc, kterou udělala, když otevřela oči, nebyla kontrola zpráv nebo Instagramu. Sahala po mobilu, aby si přečetla svůj denní horoskop. A ne jen tak ledajaký, měla stažené tři různé aplikace a sledovala několik astrologů na YouTube, jejichž výkladům bezmezně věřila. Jednou mi naprosto vážně u snídaně oznámila, že dnes nemůžeme jít podepsat tu nájemní smlouvu, o kterou jsme tak stáli. Když jsem se ptal na důvod, vysvětlila mi, že Merkur je v retrográdní fázi a cokoli podepsané v tomto období skončí katastrofálním nedorozuměním. Museli jsme počkat do čtvrtka, až se planety v její aplikaci konečně srovnaly do přijatelné pozice. Pro ni to nebyla jen zábava z časopisu, byla to neúprosná fyzika jejího vesmíru, přes kterou prostě nejel vlak.
Očista karmy a obrana proti neviditelnému
Její víra v karmu byla absolutní a neotřesitelná. Každý večer prováděla rituály, které měly vyčistit její energetický štít od nánosů celého dne. Pokud měla pocit, že se na ni někdo v metru ošklivě podíval, nebo se nedejbože pohádala s kolegyní v práci, nastoupila těžká magická síla v podobě protidémonské soli. Byla to její speciální směs hrubozrnné mořské soli, sušené šalvěje a popela z rituálních vonných tyčinek. Tuto směs pak rozprašovala kolem prahu našich dveří, aby zabránila negativním entitám vstoupit do našeho soukromí. Následně strávila hodinu ve vaně, kam si sůl také sypala, aby ze sebe smyla cizí energie, které na ní během dne ulpěly.
Magický arzenál v našem obýváku
Postupem času se náš společný prostor začal plnit věcmi, které by v běžné domácnosti vyvolávaly údiv. Pravidelně jsme žili v mlze z dýmajícího dřeva Palo Santo nebo svazků bílé šalvěje. Moje malá čarodějka obcházela s doutnajícím rituálem všechny rohy místností a odříkávala formule o vyhánění stagnující energie, zatímco já jsem se snažil nenápadně otevřít okno, aby nezačal houkat požární hlásič. Každý úplněk byl pak samostatnou logistickou výzvou, protože jsem jí musel pomáhat vynášet na balkon desítky různých kamenů, od růženínu po ametyst, aby se mohly pod přímým svitem luny řádně nabít svou původní silou.
Karty a kyvadla jako průvodci životem
Než jsme vyrazili na jakoukoli společenskou akci, musela si vytáhnout kartu dne z balíčku tarotu. Když se na ni z papíru podívala karta Věže nebo Smrti, věděl jsem, že večer bude plný její ostražitosti a že pravděpodobně budeme odcházet dřív, než se vůbec stihneme pozdravit se všemi přáteli. Její opatrnost se nevyhýbala ani jídlu v restauracích. Někdy stačilo, aby nenápadně vytáhla z kapsy křišťálové kyvadlo a nechala ho kmitat nad talířem. Pokud se kyvadlo začalo točit proti směru hodinových ručiček, jídlo prý mělo mrtvou energii nebo špatný původ, a přes veškerou moji snahu o logické vysvětlení prostě zůstalo nedotčené.
Svět kterému nerozumím ale který miluji
Musím přiznat, že jako člověk věřící na fakta a tvrdá data jsem s tím vším zpočátku vnitřně bojoval. Často jsem si kladl otázku, jestli mě ta neustálá potřeba řešit vibrace a čakry nezačne brzy unavovat. Ale pak stačí jediný pohled na ni, jak tam stojí s těmi svými blonďatými dredy a dětským úžasem v očích, a všechna moje logika jde stranou. Moje malá čarodějka je totiž ta nejlaskavější bytost, jakou jsem kdy poznal. Její posedlost karmou ji vede k tomu, že nikdy nikomu neublíží, zachraňuje každého brouka na cestě a každé ráno mi do kapsy tajně strčí malý kamínek tygřího oka pro štěstí. Možná ty rituály nefungují na vesmír, ale fungují na mě, protože mě dělají šťastným a náš život je díky nim neuvěřitelně barevný.
