Článek
Jakmile se ukázalo, že nedávná nehoda Filipa Turka nebyla policií vyhodnocena jako trestný čin, v internetovém prostoru okamžitě vzplála nová vlna spravedlivého rozhořčení. Z tábora jeho příznivců i od samotného aktéra se začal ozývat požadavek na celospolečenskou sebereflexi. Prý bychom se všichni, kdo jsme si dovolili situaci komentovat, ironizovat nebo kritizovat, měli chytit za nos a poslat hromadnou omluvu. Představa, že se veřejnost najednou sklání před mužem, jehož celá prezentace stojí na provokaci, má však jeden drobný háček. Je to totiž naprosto absurdní.
Nebyl to trestný čin
Základním argumentem pro udílení celospolečenského pardonu se stalo zjištění, že incident nedosáhl roviny trestního práva. Je sice hezké, že se z nehody nestal kriminální případ, ale stavět laťku správného chování na úroveň „zatím to není na vězení“ je dost tristní standard.
To, že policie věc uzavřela bez trestního stíhání, automaticky neznamená, že šlo o vzornou jízdu nebo že si dotyčný zaslouží čestné uznání za plynulost provozu. Přestupky, nepozornost nebo prostá řidičská neopatrnost na silnice stále patří a veřejná kritika či pozastavení nad takovým chováním u známé osobnosti je zcela legitimní reakcí.
Kdo zaseje vítr, nemůže se divit bouři
Filip Turek si svou kariéru i veřejný profil vybudoval na okázalém stylu, rychlých autech a otevřeném despektu k těm, kteří prosazují pravidla nebo bezpečnost. Pokud někdo roky vědomě buduje image neprůstřelného frajera, pro kterého jsou pravidla jen formalitou, těžko může očekávat, že ho při prvním karambolu bude veřejnost litovat a nosit na rukou.
Reakce okolí nebyla výsledkem nepodložené zášti, ale logickou odpovědí na dlouhodobou stylizaci někoho, kdo si o podobnou pozornost sám říká. Pokud se ze silnice dělá politické i životní kolbiště, nelze se divit, že každý náraz do reality vyvolá vlnu komentářů.
Předčasná svatozář pro hrdinu silnic
Požadovat po veřejnosti omluvu za to, že si dovolila kritizovat dopravní nehodu veřejně činné osoby, zavání čistým ublížectvím. Vyšetřování možná sejmulo z incidentu nálepku trestného činu, ale rozhodně z něj neudělalo příkladný hrdinský čin ani důvod k oslavě.
Místo dramatického sypání popela na hlavu a dojemných gest by tak bylo spíše namístě vrátit se do reality. Pokud si někdo zakládá na tom, že provozu diktuje vlastní pravidla, neměl by od ostatních očekávat, že z něj po prvním policejním protokolu udělají nedotknutelného mučedníka. Omluva tak rozhodně není na pořadu dne.
