Článek
Vstup do světa sexuality je opředen mnoha mýty. Filmy nám často servírují buď přehnaně romantické scény při svíčkách, nebo naopak divoké komedie plné vítězoslavných gest. Realita je však většinou mnohem prostší – a často i dost rozpačitá. V mužském kolektivu se traduje, že „panic je nanic“, což vytváří neviditelný tlak, který mnohé nutí k unáhleným rozhodnutím. Je ale věk skutečně tím nejdůležitějším faktorem?
Oslovili jsme deset mužů z různých generací, aby nám bez příkras prozradili, kdy přišli o panictví a jak se na onen moment dívají s odstupem let.
Příběhy z praxe: 10 mužů promlouvá
1. Lukáš (19 let): „Bylo mi čerstvých osmnáct. Cítil jsem hrozný tlak od kluků z florbalu, tak jsem to chtěl mít prostě za sebou. Bylo to fajn, ale trvalo to asi dvě minuty. Dneska vím, že nebylo kam spěchat.“
2. Jakub (24 let): „V šestnácti na letním táboře. Bylo to hrozně zmatené a trochu nás tlačily kořeny pod stanem, ale tehdy jsem si připadal jako největší král světa.“
3. Marek (29 let): „Já si počkal do jednadvaceti. Chtěl jsem to zažít s holkou, se kterou mi bude dobře i ráno po tom. Nelituju, bylo to přirozené a bez stresu.“
4. Honza (33 let): „V patnácti. Z dnešního pohledu mi to přijde hrozně brzy. Byla to spíš zvědavost a snaha dokázat si, že už jsem chlap, než nějaký hluboký zážitek.“
5. Filip (38 let): „V devatenácti na vysokoškolských kolejích. Všude byl hluk, na chodbě někdo zvracel a já se celou dobu bál, že nám tam vtrhne spolubydlící. Žádná romantika se nekonala.“
6. Martin (44 let): „Bylo mi sedmnáct. Devadesátá léta, diskotéka, trocha levného alkoholu na kuráž… Bylo to neohrabané a dneska se té vzpomínce spíš směju.“
7. Pavel (52 let): „V osmnácti, těsně před vojnou. Tehdy to byla skoro povinnost. Nechtěl jsem tam nastoupit jako ‚ucho‘, o kterém by si ostatní stříleli.“
8. Jiří (61 let): „Ve dvaceti letech. Za mých mladých let se o sexu tolik nemluvilo, bylo to tabu. Pamatuji si hlavně ten šílený stud, který jsem tehdy cítil.“
9. Robert (27 let): „Měl jsem z toho hrozné úzkosti a odkládal to až do čtyřiadvaceti. Pořád jsem si myslel, že musím podávat výkony jako v pornu. Nakonec to bylo úplně v pohodě a jemné.“
10. Karel (70 let): „V devatenácti. Moje první partnerka byla i moje budoucí žena. Pro nás to tehdy byl velký životní krok a vyjádření oddanosti, úplně jiná doba.“
Neexistuje žádný univerzální „ideální“ věk. Zatímco někteří na své „poprvé“ vzpomínají s nostalgií, jiní přiznávají, že podlehli očekávání okolí nebo zbytečnému spěchu.
Společenský tlak, který nutí muže k tomu, aby byli sexuálně aktivní co nejdříve, pomalu ustupuje zdravějšímu přístupu. Ukazuje se, že mnohem důležitější než kolonka v kalendáři je vzájemná důvěra a osobní zralost. Panictví není hanba ani diagnóza, je to jen jedna z mnoha etap, která přijde ve chvíli, kdy na ni člověk přestane tlačit.
Nakonec totiž nejde o to, kdy jste do toho světa vstoupili, ale jak se v něm cítíte dnes.
