Článek
Žijeme v době, kdy si můžeme na pár kliknutí zjistit, kde se nachází náš balíček, auto nebo pes. Jenže v okamžiku, kdy se tento princip začne aplikovat na partnerské vztahy, narazíme na velmi tenkou hranici mezi starostlivostí a totální kontrolou.
Můj přítel s tím přišel zcela nenápadně u večeře. „Všichni moji kamarádi to tak s přítelkyněmi mají. Je to praktické, víš, kdy ten druhý jede domů, a hlavně jde o bezpečí,“ tvrdil mi s úsměvem. Jenže mě z toho návrhu zamrazilo. Představa, že má někdo v kapse informaci o mém každém kroku, pro mě není symbolem lásky, ale virtuálním obojkem.
Bezpečí, nebo jen zástěrka pro žárlivost?
Argument „jde mi jen o tvé bezpečí“ je neuvěřitelně zákeřný. Když ho odmítnete, okamžitě vypadáte jako ten, kdo má co skrývat, nebo komu na partnerovi nezáleží. Jenže já nemám co skrývat, chodím do práce, na kávu s kamarádkami, do fitka a občas si prostě jdu sama zaběhat do parku.
Otázka ale zní: Proč by měl můj partner vědět, v jaké kavárně přesně sedím a jestli jsem se cestou ze samoobsluhy nezastavila na deset minut na lavičce? Důvěra ve vztahu spoléhá na to, že věříme slovům toho druhého, ne že si jeho polohu ověřujeme přes GPS. Pokud potřebuješ aplikaci, abys měl klid, problém není v mém bezpečí, ale v tvé nejistotě.
Dnes poloha, zítra hesla k účtům?
Sdílení polohy je podle mě první nenápadný krok na cestě k nepříjemnému sledování partnerova života. Dnes je to zelená tečka na mapě, zítra otázky typu: „Proč jsi byla o dvacet minut déle v práci?“ nebo „Kdo je ten člověk, u kterého ses zastavila?“.
Sdílení polohy vytváří nezdravou závislost a pokušení neustále toho druhého kontrolovat. Místo toho, aby se člověk soustředil na svůj den, kontroluje mapu s pohybem toho druhého. Vztah bez soukromí a autonomie pro mě ztrácí smysl, protože zdravá láska dává křídla, ne sledovací zařízení.
Moje hranice zůstávají pevné
Svému příteli jsem řekla jasné ne. Jeho reakce byla přesně taková, jakou jsem čekala, urazil se a naznačil, že mu nejspíš dostatečně nevěřím nebo před ním něco tajím. Tím mě ale jen utvrdil v tom, že moje intuice byla správná.
Zapnutí sdílení polohy by nezvýšilo bezpečí v našem vztahu, jen by zničilo zbytek mé osobní svobody. Za svoje soukromí se nehodlám omlouvat a aplikaci si do telefonu nenainstaluji.
Jak to máte ve vztahu vy? Sdílíte se svým partnerem polohu pro pocit bezpečí, nebo to považujete za nepřijatelný zásah do soukromí?
