Článek
Český národ je proslulý svou láskou ke slevovým letákům. Jsme schopni jet přes celé město pro máslo v akci, ale pak v obchodě nevědomky hodíme do košíku pět položek, které veškerou úsporu okamžitě smažou. Psychologové marketingu vědí přesně, jak na nás zaútočit. Výsledkem je, že průměrná česká domácnost utratí za zbytečnosti v potravinách až 15 000 Kč ročně. Které to jsou a proč se jich neumíme vzdát?
Ekonomická situace posledních let nás naučila počítat každou korunu. Přesto se při pohledu do nákupních vozíků v českých supermarketech zdá, že některé mýty a zlozvyky jsou v nás zakořeněny hlouběji než snaha skutečně ušetřit. Nejde přitom o odpírání si kvality – paradoxně často platíme násobně více za produkt, který je horší než jeho levnější alternativa.
1. Balená voda: Nejdražší doprava plastu v historii
Tohle je evergreen všech finančních poradců, a přesto prodeje balených vod neklesají. Češi ročně nakoupí stovky milionů litrů vody v PET lahvích. Pokud pijete perlivou vodu, lze nákup ještě pochopit. Pokud ale kupujete „neperlivou pramenitou vodu“, kupujete v podstatě totéž, co vám teče doma z kohoutku, jen za to platíte zhruba 500× vyšší cenu.
Kvalita kohoutkové vody v ČR patří k absolutní světové špičce a podléhá přísnějším kontrolám než mnohé balené vody.
2. „Značkové“ neznamená nejkvalitnější
Všimli jste si, že vedle sebe v regálu stojí rýže od známého výrobce za 65 Kč a rýže pod privátní značkou řetězce za 28 Kč? Mnoho spotřebitelů se stále domnívá, že levnější varianta je „ošizená“. Realita v potravinářském průmyslu je ale jiná.
Většina privátních značek (jako jsou ty s logem K-Classic, Pilos, Clever nebo Albert) se vyrábí v úplně stejných továrnách jako prémiové produkty. Výrobce prostě jen část směny plní obaly se svým logem a část obaly pro supermarket. Složení bývá často identické. Připlácíte si pouze za televizní reklamu a barevný design krabice. U mléčných výrobků, luštěnin nebo mražené zeleniny je tento cenový rozdíl nejpropastnější.
3. Daň za lenost: Předkrájené a prané suroviny
Supermarkety milují sekci „Ready to eat“ nebo připravenou zeleninu. Salát, který je už natrhaný a vypraný v plastovém sáčku, stojí klidně 45 Kč za 100 gramů. Celá hlávka salátu, kterou si doma opláchnete sami, stojí polovinu a je jí třikrát tolik.
To samé platí pro strouhaný sýr. Věděli jste, že aby se sýr v sáčku neslepil, přidávají do něj výrobci protihrudkující látky (často bramborový škrob)? Platíte tedy více za sýr, kterého je v balení méně, a ještě v něm máte zbytečná aditiva. Pět minut práce s domácím struhadlem vám měsíčně ušetří stokoruny.
4. „Akce“, které neexistují
Češi jsou na slovo „AKCE“ doslova alergičtí – v pozitivním slova smyslu. Marketéři ale pracují s tzv. ukotvením ceny. Nastaví nesmyslně vysokou „běžnou“ cenu, za kterou se produkt téměř nikdy neprodává, a pak jej nabídnou v „50% slevě“.
Typickým příkladem jsou prací prášky a kapsle do myčky. Téměř nikdo je už nekupuje za plnou cenu. Lidé pak mají pocit vítězství, že ušetřili, přitom jen koupili produkt za jeho reálnou tržní hodnotu. Skutečným žroutem peněz jsou pak drobné impulsivní nákupy u pokladny – předražené žvýkačky, malé lahve s pitím nebo čokoládové tyčinky, které do košíku „přistanou“ v poslední minutě.
5. Polotovary a „vylepšené“ základy
Kupujete si ochucený jogurt, marinované maso na gril nebo instantní ovesnou kaši v pytlíčku? Zde platíte nejvyšší daň. Marinované maso je často způsob, jakým se řetězec zbavuje kousků, kterým končí trvanlivost (koření a olej skryjí začínající změny barvy a textury).
Domácí marináda z oleje a bylinek vyjde na zlomek ceny a je nesrovnatelně zdravější. Stejně tak bílý jogurt, do kterého si nakrájíte čerstvé jablko, je levnější a nutričně hodnotnější než kelímek plný škrobu a barviv s nápisem „ovocný“.
Kolik lze reálně ušetřit?
Pokud se průměrná rodina zaměří na těchto pět oblastí, může bez snížení životní úrovně ušetřit mezi 1 200 až 2 500 Kč měsíčně. To je ročně částka, za kterou pořídíte slušnou rodinnou dovolenou nebo zaplatíte pojistku na auto.
Změna návyků bolí jen první týden. Jakmile uvidíte rozdíl na svém bankovním účtu, začne vás „chytré nakupování“ bavit víc než slepé sledování žlutých cedulek v regálech.
A co vy? Máte nějakou položku, u které víte, že za ni v obchodě přeplácíte, ale prostě si ji nedokážete odpustit? Nebo máte vlastní trik, jak v supermarketu nenechat celou výplatu?
