Článek
Vstoupíte do kanceláře, zapnete počítač a jedete na 120 %. Zatímco vaši kolegové u kávovaru probírají víkend, vy máte hotovou polovinu denní agendy. Vaše práce je bezchybná, rychlá a efektivní. Logicky byste měli být první na řadě, až se uvolní místo vedoucího týmu, že? Omyl. V korporátním světě se totiž často nehraje na to, co všechno uděláte, ale s kým u toho stojíte na cigaretě.
Paradox vysoké efektivity
V mnoha firmách funguje zvrácená logika: Pokud jste v něčem příliš dobří, rychlí a spolehliví, je pro manažera nevýhodné vás povýšit. Proč by měnil „tažného koně“, který zvládne práci za dva a ještě stíhá školit nováčky, za nejistého manažera?
Tím, že odvádíte práci rychleji než ostatní, se často stanete obětí vlastní šikovnosti. Odměnou vám není postup, ale další práce. Manažeři vědí, že se na vás mohou spolehnout, a tak vám naloží projekty navíc, zatímco vaše méně výkonné kolegyně mají čas na budování „strategických vztahů“.
Káva a cigareta: Neoficiální výběrové řízení
Povýšení se v korporátech málokdy odehrává v zasedačce při pohledu do tabulek s výkonem. Skutečná rozhodnutí padají:
- v kuchyňce u kávovaru,
- na kuřáckých přestávkách,
- při neformálních pivech po práci.
Právě zde vzniká tzv. social capital (sociální kapitál). Manažer je také jen člověk a podvědomě raději povýší někoho, s kým si rozumí lidsky, kdo mu „podbíhá“ nebo s kým sdílí interní drby. Profesionál, který „jen“ skvěle pracuje a pak jde domů za rodinou, se tak stává pro systém neviditelným.
Když dojde na lámání chleba: Výmluvy a „mrkev na udici“
Scénář je vždy stejný. Když se ozvete, že byste si za svou kvalitu zasloužili postup, narazíte na zeď výmluv. „Teď není rozpočet,“ „Chybí ti ještě tenhle certifikát,“ nebo „Musíme to schválit na centrále.“
A v momentě, kdy pohrozíte výpovědí? Najednou se zázračně „najde cesta“, ale s háčkem. Firma vám nabídne tzv. mrkev na udici. „Dej nám ještě půl roku, dokaž nám na těchto třech extra projektech, že na to máš, a pak se uvidí.“ Je to jen další způsob, jak z vás vyždímat maximum bez okamžitého závazku.
Odchod jako jediná cesta k zachování sebeúcty
Příběh naší čtenářky, která se rozhodla nenechat sebou manipulovat a podala výpověď, je inspirativní. Ukazuje totiž zásadní věc: Vaše hodnota neklesá jen proto, že ji někdo ve vaší současné práci nedokáže ocenit.
Setrvávání v toxickém prostředí, kde se povyšuje na základě sympatií a nikoliv kvality, vede k vyhoření a frustraci. Někdy je nejlepším kariérním krokem prostě odejít tam, kde hledají odborníka, a ne parťáka na kávu.
