Článek
Dlouho jsem si myslela, že moje hodnota jako ženy je přímo úměrná číslu na štítku podprsenky. Když se v deváté třídě u mých kamarádek začaly objevovat první křivky, já jsem stále vypadala jako ten dvanáctiletý kluk, co hraje fotbal za barákem. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že moje sebevědomí není v mé hlavě, ale v mém výstřihu. A ten byl zoufale prázdný.
Éra vycpávek a schovávání
Moje dospívání nebylo o prvních láskách, ale o strategickém plánování. Jak si vzít tričko, aby nebylo vidět, že mi podprsenka „odstává“? Kolik vycpávek je ještě společensky únosných, aniž by to vypadalo komicky?
Pamatuji si na jeden konkrétní letní den u přehrady. Všechny holky měly ty krásné trojúhelníkové bikiny. Já jsem seděla na dece v tričku a předstírala, že je mi zima, i když bylo třicet stupňů. V duchu jsem se modlila, aby mě nikdo nepozval do vody. Představa, že se namočené tričko přilepí na můj plochý hrudník, pro mě byla noční můrou. Cítila jsem se neviditelná, a přesto pod drobnohledem.
„Měla jsem pocit, že mi chybí vstupenka do světa dospělých žen. Jako by mě příroda zapomněla dokončit.“
Osobní zkušenost: Ten moment v kabince
Zlom přišel asi před dvěma lety při nákupech s mojí nejlepší kamarádkou. Stála jsem v kabince, zkoušela si krajkové prádlo a skoro jsem se rozbrečela. „Vypadám v tom jako dítě,“ špitla jsem přes závěs.
Kamarádka, která měla opačný „problém“ a věčně si stěžovala na bolesti zad a to, že na ni muži koukají jen od krku dolů, mi tehdy řekla něco, co mi utkvělo v paměti: „Víš, co já bych dala za to, moct si vzít šaty s odhalenými zády a jít bez podprsenky? Ty máš svobodu, o které se mi ani nesní.“
V tu chvíli mi to došlo. Já jsem se soustředila na to, co nemám, zatímco jsem úplně ignorovala to, co můžu.
Nová perspektiva
Začala jsem se na své tělo dívat jinak. Ne jako na nedostatkovou verzi ideálu z Instagramu, ale jako na funkční a elegantní nástroj.
- Zjistila jsem, že v jemných košilích bez podprsenky vypadám stylově, ne „nedodělaně“.
- Pochopila jsem, že sport, který miluji (běh), je pro mě mnohem snazší a pohodlnější.
- A hlavně jsem zjistila, že lidé, na kterých mi opravdu záleží, si mého hrudníku všímají ze všeho nejméně. Moje sebevědomí začalo růst v momentě, kdy jsem přestala hledat potvrzení v zrcadle a začala ho hledat ve svých schopnostech a povaze.
Dnes už se neschovávám
Moje prsa jsou pořád malá. To se nezměnilo. Ale změnila se ta váha, kterou jsem tomu přikládala. Už nenosím vycpávky, které by mě škrtily. Kupuji si prádlo, které je pohodlné a ve kterém se cítím dobře já, ne lidé kolem mě.
Sebevědomí totiž není o tom, mít „perfektní“ tělo. Je o tom, přestat se svým tělem bojovat a uzavřít s ním příměří. Jsem žena se vším všudy, ať už je moje podprsenka jakékoliv velikosti.
