Článek
Představovala jsem si to všelijak. Trochu jako scénu z indického filmu, trochu jako tajemný rituál, kde na mě někdo bude stříkat ovoněnou vodu, zapalovat haldy vonných tyčinek a zpívat mantry.
Na jedné straně stála obrovská zvědavost, co na tom všichni vidí? Je to opravdu tak hluboký zážitek, nebo jen předražená relaxace? Na druhé straně byl ale obrovský stud. Představa, že se mám svléknout před cizím člověkem, lehnout si na stůl a nechat ho vědomě se dotýkat mého těla, mi roztáčela v břiše spirálu úzkosti. „Co když budu vypadat blbě? Co když nebudu vědět, jak reagovat? Co když udělám nějakou ostudu?“
S těmito pocity jsem mačkala zvonek u studia.
Úvodní rozhovor a nastavení hranic
Pokud čekáte, že hned ve dveřích shodíte župan, jste na omylu. Prvních dvacet minut probíhalo na pohodlné pohovce u šálku teplého čaje.
Masér (či masérka) se mnou nejdříve otevřeně mluvil. Žádný spěch. Zeptal se mě na můj zdravotní stav, na to, s čím přicházím, ale hlavně: kde jsou moje hranice.
Tohle byl moment, kdy ze mě opadla první vrstva strachu. Vysvětlila jsem, že jsem tu poprvé, že se stydím a nevím, co čekat. Odpověď byla absolutně přijímající: „Všechno je v pořádku. Vy jste tady šéf. Pokud vám cokoliv bude nepříjemné, stačí říct a hned přestaneme. Můžete mít kalhotky, můžete být nahá, můžete mít oči zavřené i otevřené. Dneska jste přišla kvůli relaxaci.“
Příprava a vytvoření „bezpečného prostoru“
Po rozhovoru jsem dostala čas pro sebe. Součástí studia byla sprcha, kde jsem ze sebe smyla nejen denní prach, ale symbolicky i část toho napětí.
Místnost byla prohřátá, svítilo v ní jen měkké, tlumené světlo z lampy a z reproduktorů se linula jemná hudba bez rušivých elementů. Žádný agresivní smrad z levných olejů. Na zemi nebo na masérském stole byla připravena vysoká matrace potažená prostěradlem.
Když jsem si lehla pod měkký ručník a masér se vrátil do místnosti, srdce mi bušilo napětím. Zvědavost zápasila se studem.
Práce s dechem a první doteky
Masáž nezačíná litím oleje na záda. Nejdříve mě masér vyzval k několika hlubokým nádechům a výdechům. Společně jsme sladili dech, což pomáhá tělu přepnout z režimu „bojuj nebo uteč“ do režimu relaxace.
První doteky vedly přes ručník. Byly pevné, pomalé a velmi vědomé. Žádné rychlé hnětení zatuhlých trapézů jako na sportovní masáži. Když se masér dotkl mých ramen a chodidel, přišla první vlna dojetí – uvědomila jsem si, jak moc jsem byla zatnutá.
Celotělová masáž
Postupně se ručník odkrýval jen na těch částech těla, které se právě masírovaly teplým přírodním olejem. Dlouhé, plynulé tahy spojovaly celé tělo, od konečků prstů na nohách až po temeno hlavy.
Co se dělo v mé hlavě? Prvních 15 minut byl mozek v opozici. Přejížděl myšlenky: „Nemám zatnuté břicho? Není mi vidět celulitida? Dýchám moc nahlas?“
Ale kouzlo tantrické masáže spočívá v rytmu a přítomnosti. Masér nikam nespěchal, jeho dotek nebyl majetnický ani vyžadující. Po chvíli mi došlo, že po mně doopravdy nikdo nic nechce. Nemusela jsem být atraktivní, nemusela jsem opětovat péči, nemusela jsem vůbec nic. Jen přijímat.
S tímto uvědoměním stud pomalu roztál a nahradil ho hluboký pocit úlevy.
Závěrečný dojezd a integrace
Po skončení masáže (která trvala přes devadesát minut, ale pocitově utekla jako dvacet) mě masér přikryl teplou dekou a nechal mě o samotě ležet.
Tohle je velmi důležitá fáze – tělo potřebuje čas na to, aby všechny dojmy a zklidnění vstřebalo. Ležela jsem tam, dívala se do stropu a cítila neuvěřitelnou lehkost. Jako by ze mě někdo sundal kabát z olova.
Co si z toho odnáším?
Tantrická masáž pro mě nebyla o erotice v tom smyslu, jak ji prezentují média. Byla o bezpečném doteku, který nehodnotí a nic nepožaduje.
Pokud cítíte zvědavost, ale brzdí vás stud, vězte, že je to úplně normální. Dobrý tantrický masér s vaším studem počítá a vytvoří prostředí, kde se rozplyne sám od sebe.
