Článek
Když spolu dva lidé začínají chodit, probírá se ledacos. Budoucnost, názory na peníze, ex-partneři, nebo třeba podivné zvyky. Můj přítel šel ale s kůží na trh hned na samém začátku s něčím, co by leckterou ženu minimálně zarazilo. Narovinu mi řekl, že má slabost pro ženská chodidla. Udělal to chytře, s úsměvem a hned na prvním rande, aby mě prý nevystrašil. Tehdy jsem nad tím mávla rukou. Přišlo mi to jako taková roztomilá, poměrně neškodná úchylka, o které jsem vlastně ani pořádně nevěděla, co všechno obnáší. Slibila jsem mu, že mi to nevadí, a brala to jako uzavřenou věc.
S tím, jak náš vztah rostl a sílil, se ale tahle jeho libůstka nenápadně stala součástí našich životů. Dnes to funguje úplně přirozeně, a dokonce jsem tomu dodala vlastní rozměr. Kdykoli jedu s kamarádkami na prodloužený víkend, vyrazím na festival, nebo jen sedím na přednášce ve škole a mám na sobě otevřené boty, vím přesně, co mu udělá největší radost. Stačí vytáhnout telefon, nenápadně vyfotit nohy v sandálech a poslat mu fotku s vědomím, že mu tím vykouzlím úsměv na tváři a ukážu mu, jak moc ho miluju. Je to náš malý, tichý způsob, jak být spolu, i když jsme zrovna každý jinde.
V průběhu let tahle naše „hra“ dostala docela organizovanou podobu. Přítel má v počítači vytvořená tajná alba, kam si pečlivě vybírá ty nejlepší fotky. Každý snímek má svůj popisek – ví přesně, z jakého dne fotka pochází, jaká to byla příležitost, co jsme ten den prožívali nebo kde všude moje nohy v těch botách ten den
Beru to celé jako jeho specifické hobby, o kterém vím jen já a on. Nijak mě to neomezuje, naopak mi svým způsobem lahodí, že o mém těle přemýšlí s takovou pozorností a péčí. Nechávám mu ho jako jeho malý svět, do kterého mi nevadí vstupovat.
Přesto má tahle idylka své hranice. Kdyby se o tomhle jeho koníčku a mých tematických albech dozvěděl někdo zvenčí, třeba moje kamarádky, se kterými zrovna sedím na pivu, nebo nedej bože kolegové v práci, propadla bych se zřejmě hanbou do země. Přeci jen, uznávám, že v očích společnosti to není úplně běžná věc a vysvětlovat někomu, že mé nohy mají vlastní archiv, by bylo poněkud komplikované. Ale o tom to možná celé je. Každý vztah má svá malá tajemství, která patří jen do té nejintimnější zóny, kde je nám dvoum dobře přesně takoví, jací jsme.
